Ostrov nad Ohří (SORELA)

Ostrov nad Ohří (SORELA)

Město Ostrov leží v Karlovarském kraji na úpatí Krušných hor a žije zde přes 17 tisíc obyvatel. Nejstarší dochovanou stavební památkou je kostel sv. Jakuba Staršího. Tato pozdně románská stavba z let 1224-1226 dokládá osídlení počátkem 13. století. Město začalo vznikat na vyvýšeném místě na levém břehu říčky Bystřice. Dnes se zde nachází historické centrum.

V souvislosti s těžbou uranové rudy vyrostlo v letech 1946-1960 v bezprostřední blízkosti starého města nové sídliště. Celé toto sídliště i s jeho centrální částí Mírovým náměstím a Hlavní třídou bylo vybudováno ve stylu socialistického realismu. Socialistický realismus je směr, který byl schválen v roce 1932 Ústředním výborem Komunistické strany Sovětského svazu jako závazná směrnice pro všechny oblasti umění. Stal se postupně závazným i v ostatních komunistických zemích. Ideově vycházel z oslavy vládnoucího režimu a měl poukazovat na úspěchy režimu v reálném životě lidí. V Československu byl prosazován po roce 1948 a oficiálně se k němu přihlásila 1. celostátní konference českých a slovenských architektů v roce 1953. A právě Ostrov nad Ohří je příkladem jednoty architektonického výrazu SORELY, jak po stránce urbanistické (výlučná pravoúhlá struktura a výšková vyrovnanost staveb), tak po stránce architektonické (ústřední prostor náměstí s budovou kulturního domu a vnější provedení budov doplněné zdobnými prvky, jakými jsou například římsy, atiky, pilastry, robustní zábradlí a plastiky).

Dominantním objektem je na Mírovém náměstí Dům kultury z let 1954-1955 s monumentálním téměř antickým portikem a lodžií. Nachází se v něm dvě kina, divadelní sál a městské infocentrum. Objekt byl postaven podle projektu architektů Jaroslava Krauze a Josefa Sedláčka. Dvoupatrová budova je rozčleněna rizality ve střední vstupní části a na nárožích. Krajní rizality vrcholí stupňovitými štíty se štukovou výzdobou s umělecky pojatými znaky města s nápisovou stuhou. Štít středního rizalitu pak vrcholí budovatelským sousoším od sochaře Jaroslava Šlezingera.

Zde se zastavme u pohnutého osudu tohoto člověka. Jaroslav Šlezinger se narodil 29. 4. 1911 v Jemnici, okres Třebíč, Vystudoval Státní průmyslovou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích. Následně nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze. Po dokončení studia byl zaměstnán jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Brně. Po listopadu 1939 byl zatčen a deportován do koncentračního tábora Oranienburg-Sachsenhausen. Po svém propuštění v roce 1942 se spolu s manželkou Marií přestěhoval do Jihlavy. Vytvořil řadu uměleckých děl, například sousoší Zaváté šlépěje, věnované obětem druhé světové války. V roce 1949 byl znovu zatčen, tentokrát komunisty. Byl souzen v politickém procesu „Veselý, Rod a Tuček“ a odsouzen k trestu odnětí svobody na 25 let, finančnímu trestu, konfiskaci majetku a ztrátě občanských práv. Byl vězněn na Mírově. Následně byl převezen do Vykmanova, kde vězňové pracovali při mletí a třídění uranové rudy na tzv. věži smrti. Prostředí zde bylo neustále zamořené radioaktivním prachem a zářením a vězňové v něm pracovali 12–14 hodin bez jakýchkoliv ochranných pomůcek. Před smrtí, již těžce nemocný Jaroslav Šlezinger, byl svými vězniteli donucen vytvořit velké sousoší na Dům kultury v Ostrově. Tragický úděl sochaře — tvůrčím způsobem přitakat režimu, který jeho samotného zlikvidoval, byl završen. Zemřel 2. srpna 1955 ve vězeňské nemocnici ve Vykmanově.

Z dalších budov na Mírovém náměstí zmiňme ještě obchodní dům Brigádník, poštu, restauraci Družba. V západní a východní části náměstí se nachází kašny. V roce 2004 bylo náměstí kompletně rekonstruováno.