Loading...

Omán: Třídenní výlet autem z Dubaje přes Hattu do Ománu

Turistické cíle Zajímavost

Omán: Třídenní výlet autem z Dubaje přes Hattu do Ománu (11/2017)

Na začátku listopadu 2017 jsme pobývali týden v Dubaji (o Dubaji článek: Spojené arabské emiráty: Dubaj s výletem do Ománu) a z toho tři dny našeho pobytu jsme věnovali výletu do sousední země - Ománu. V Dubaji jsme si půjčili auto, byl s tím trochu problém, protože jen některé půjčovny zde půjčují auta do zahraničí. Nakonec se podařilo zamluvit vůz v půjčovně v hotelu Gloria na ulici Sheik Zayed Road. Pronájem auta na tři dny, včetně pojištění pro SAE i pro Omán, stál 15 000 Kč. Vysokou cenu jsme si podělili čtyřmi (podle počtu pasažérů), tak to zase tak nebolelo.

K půjčení auta zde cizinec potřebuje mezinárodní řidičák a kreditní kartu. Vyfasovali jsme zánovní Chevrolet Malibu a vyrazili. Chvíli trvá, než se člověk vymotá z Dubaje, ale není to tak hrozné. Mají tady výbornou věc – you turn, na označených křižovatkách se můžete otočit v samostatném pruhu do protisměru, což ve zdejším provozu velmi usnadňuje změnu směru.

Po cestě jsme se zastavili v Hattě, to je enkláva emirátu Dubaj těsně před ománskými hranicemi. Až do Hatty se jede po dálnici rovinatou pouští, tady již začínají hory. Hatta je také jediný hraniční přechod ze SAE do Ománu, který nám v autopůjčovně "dovolili". Nazpět do Dubaje jsme se pak ale vraceli jiným hraničním přechodem bez jakýchkoliv problémů.

Hatta – je historická obec ležící asi 130 km jihovýchodně od Dubaje, cesta sem trvala necelé dvě hodiny. V Hattě se nachází skanzen pod širým nebem - "Hatta Heritage Village", který je volně přístupný bez vstupného, parkuje se před areálem. Skanzen byl renovován a otevřen v roce 2001 a dokumentuje život v horské vesnici v emirátu Dubaj v období před nálezem ropy. Ve skanzenu jsou původní domky a veřejné budovy staré arabské vesnice, v interiérech staveb je historické vybavení a každá z budov je (jak jinak) klimatizována. Můžete vystoupat na vyhlídku ke kulaté vojenské věži a obhlédnout skanzen a okolí z výšky. 

V kopcích nad obcí je vybudovaná přehrada Hatta. Byla postavena v 90. letech 20. století jako zásobárna vody s maximálním objem až 6,5 milionu kubíků. V roce 2017 se začal připravovat projekt výstavby první vodní přečerpávací elektrárny na území států Perského zálivu. Tato informace se nám v ČR, kde se zároveň se stavbou přehrad budovaly i elektrárny, může zdát poněkud zvláštní. Ale státy, kde jsou bohatá naleziště ropy a zemního plynu, doteď nic takového neřešily. V současné době se již snaží o budoucnosti přemýšlet. Využívání obnovitelných zdrojů energie začalo být populární a pro arabské státy se stalo prestižní záležitostí. K přehradě se dá vyjet autem až na hráz. Místo je to poměrně fotogenické – modrozelená voda s horami v hnědých odstínech kolem. Místní využívají vodní plochu k rekreaci, nabízí se tu k půjčení lodičky.

Státní hranice SAE – Omán: Počítejte s poměrně dlouhou dobou průjezdu hranic. Jsou zde čtyři stanoviště, na kterých probíhají kontroly, a někteří cestovatelé píší až o čtyřech hodinách zdržení. My jsme měli štěstí a zvládli to za hodinu. Rychlost práce zdejších celníků příliš závratná nebyla.

SAE, první stanoviště – tady platíte 35 AED (210 Kč) na osobu za povolení vyjet ze SAE, platí se přímo v budce u silnice, dostanete doklad o zaplacení. SAE, druhé stanoviště – budova celnice, ukazuje se pas a doklad o poplatku za exit SAE, dostanete razítko do pasu. Dříve se muselo zaparkovat na parkovišti a jít toto vyřídit do budovy, teď vše vyřídíte v budce u silnice.

Omán, první stanoviště – zapsali si pouze SPZ, některým ale kontrolovali kufr auta. Omán, druhé stanoviště – auto musíte odstavit na parkovišti a jít do budovy (Border Post) zaplatit vízum pro vstup do Ománu. Vízum je 20 OMR (1 200 Kč) na osobu, rezidenti Dubaje (i dočasní) platí polovinu. Vízum je platné měsíc, dříve vydávané vízum na 10-ti denní pobyty již bylo zrušeno. Pokud nemáte ománské rialy, je možné platit bankovní kartou nebo emirátskými dirhamy. Chtěli také vidět pojištění auta do Ománu, pokud jej nemáte, musíte si jej na hranicích koupit.

Interiér celnice je opravdu výstavní, včetně vodotrysku v hale. Vyplňovali jsme zde formulář v angličtině, ve kterém se uváděla, mimo jiné, adresa ubytování v Ománu. My jsme měli zamluvenu první noc v hotelu v Seebu, tak jsme to tam napsali. Nevím co se děje v případě, když ubytování dopředu zajištěno není. Ptali se nás, kam jedeme a co tam budeme dělat, ale spíše z nudy než nějaký výslech. Pak už jen přibrzdíte u budky a ukážete kontrole, že máte zaplacené vízum a pokračujete.

Cestou zpět z Ománu do SAE jsme pak projížděli hraničním přechodem Al Ain mnohem rychlejším způsobem. Na ománské straně jsme jen ukázali doklady z okýnka auta, na straně SAE se jde dovnitř do budovy, tam se předloží doklady ke kontrole. Měli tu velkou ceduli, kde byly vypsány státy EU, včetně České republiky, jejichž občanům je umožněno cestovat do SAE bez placení víza. Úřednice oblečená v abáji a obočím nakresleným černou barvou o tloušťce tak půl centimetru (prý je to teď v arabských státech moderní) nám pouze vysvětlila, že se nám pobytem v Ománu odečetly 3 dny z doby povoleného turistického pobytu v SAE. Na celnicích zde pracují Arabové - muži i ženy v jejich typickém oblečení nebo v uniformě policie. Všichni mluví anglicky.

Omán – základní informace: Omán je sultanát, absolutistická monarchie, vládcem je sultán a tato funkce se dědí. Sultán sám rozhoduje, vydává zákony, politické strany zde neexistují. V zemi sice funguje parlament, ale ten má jen poradní funkci. V současné době vládne sultán Qaboos Said bin Al-Said, osvícený muž, kterého Ománci milují a země pod jeho vedením prosperuje.

Ještě v 70 tých letech 20. století byl Omán zaostalá země, kde nebyly asfaltové silnice, fungovalo jen pár škol a byla zde všehovšudy jedna nemocnice. Až do roku 1987 byl vstup do země turistům zakázán. Otec a předchůdce dnešního sultána byl konzervativní a nebyl příliš schopný, ale naštěstí dopřál svému synovi vzdělání ve Velké Británii. Ten pak ve svých 28 letech převzal vládu a díky své inteligenci, vzdělání, rozhledu a samozřejmě za podpory příjmů z těžby ropy dovedl zemi za pár desítek let mezi nejvyspělejší země světa.

Symbolem státu je tradiční ománská dýka khanjar, která má krátkou zahnutou čepel ve zdobném pouzdře. Dalším typickým symbolem je velbloud jednohrbý - dromedár. V materiálech se píše, že tito velbloudi dnes žijí pouze v chovech. My jsme je však viděli z auta stát osaměle i v široširé poušti. Nehledě na to, že se u ománských silnic objevuje také značka "Pozor velbloudi", což navozuje pocit, že se tato zvířata vyskytují ještě pořád i ve volné přírodě.

Státní měnou je ománský rial (místně používaná zkratka: RO, mezinárodní zkratka: OMR), dnes v přepočtu asi 1 OMR = 60 Kč. Mluví se zde arabsky, ale všichni, se kterými jsme se potkali, uměli také anglicky. Všechny nápisy, včetně dopravních značek, byly jak v arabštině, tak v angličtině. Tento přístup velmi usnadňuje individuální cestování.

Některé ceny: balená voda 1,5 l – 0,12 OMR, pohlednice – 0,3 OMR, známka do Evropy – 0,5 OMR, plyšový velbloud střední velikosti – 4,5 OMR, večeře v Seebu u Indů (polévka, hovězí maso s rýží, zelenina, čaj) – 3 OMR, půjčení abáje pro vstup do mešity – 2,5 OMR.

Hlavním městem Ománu je Muscat (čti: Maskat). Na jihu země je nejznámějším sídlem Salalah (čti: Salála), středisko, kam se v současné době začíná jezdit na plážovou dovolenou. Země má poměrně velkou rozlohu, vzdálenost Muscat – Salalah je 1 000 km. Vzdálenost Dubaj – Muscat je 400 km. Cesta však díky kvalitním a prázdným dálnicím ubýhá rychle.

Velkou část země pokrývají pouště, ale také hory, které dosahují až 3 000 m n. m. (pohoří Al-Hajar). Pobřeží je dlouhé a oplývá krásnými plážemi. V zemi je nespočet krásných pevností a starých opuštěných vesnic. Dalším fenoménem Ománu jsou vádí, vyschlá koryta občasných vodních toků s jezírky a zelení, voda se v nich doplňuje po vydatných deštích.

Podnebí je horké, v zimě kolem 25 °C, v létě až 50 °C, v období červen až září se v jižní části země vyskytují monzumy (silné deště) a oblast kolem Salahu se zazelená. Omán není tak vysušený jako SAE, vyskytuje se tady také přírodní zeleň, ne pouze uměle zavlažovaná jako v Dubaji.

Na rozdíl od SAE, kde jsou místní v menšině, tvoří zde většinovou populaci Ománci (asi 80 %), tedy Arabové. Ve službách, se kterými jsme se setkali (hotel, restaurace), pracovali Indové. Státním náboženstvím je islám (převládá ibaditský směr islámu), ale země je nábožensky poměrně tolerantní a zásady islámu nejsou nijak fanaticky praktikovány. Je tu povoleno vyznávat i jiná náboženství a tak v zemi existují také křesťanské kostely. Ve vnitrozemí stále ještě kočují tradiční beduínské kmeny.

Mužský tradiční oděv tvoří dlouhý plášť, většinou bílý, ale i v jiných barvách, na hlavě nosí muži zdobenou čepičku nebo turban. Ženy nosí abáju, dlouhý plášť s šátkem přes vlasy, viděli jsme ale i zvláštní typy burky s obličejem zakrytým maskou ve tvaru jakéhosi ptačího zobáku (nebo jak to nazvat). Chodili jsme zde v běžném letním evropském oblečení, jen pro návštěvu mešity jsme si musely, my ženy, u vstupu zapůjčit abáju, a do hypermarketu LuLu nás ostraha u vchodu v kraťasech nepustila (?). To byl ale jediný případ, kdy byl s naším nearabským oblečením nějaký problém. U jiných obchodů nic takového neřešili.

V zemi jsou perfektní silnice, po kterých (v některých místech) jedete téměř sami. Nejvyšší povolená rychlost je na dálnici 120 km/hod. a každé 3 km je zde umístěn stacionární radar. Doporučuje se povolenou rychlost dodržovat, policie je prý velmi přísná a nesmlouvavá. Hlavně ženy policistky jsou velmi striktní (informoval nás Ománec v muscatském infocentru). Síť čerpacích stanic je hustá, benzín tu stál cca 12 Kč za litr.

Pokud uvidíte u silnice nápis: "Stop if water is at red" znamená to, že projíždíte místem, kde při bleskové povodni tečou proudy vody přes silnici. S tímto jevem se můžete setkat v pouštních oblastech po celém světě, v USA mají taková místa označena jako DIP. Pokud voda dosahuje k červeným pruhům na sloupcích u krajnice, musíte zastavit a počkat až odteče.

V Ománu jsme se cítili velmi bezpečně, lidé k nám byli vstřícní a milí, někdy až moc. Neustále se nám snažili pomáhat s otázkou zdali něco nepotřebujeme. Když jsme se ptali na cestu, ochotně sedli do svého auta a jeli před námi až na místo. Na parkovišti prodávala ománská manželská dvojice doma vyrobené občerstvení, měli tam rozložené kastroly, konvice a smažené dobroty. Hned nás zavolali, nabalili nám jídlo s sebou a nic za to nechtěli – hlavně prý ať ochutnáme. Všichni se pořád usmívali.

Naše trasa: Náš třídenní rychlovýlet zahrnoval pouze severovýchod země, víc se nedalo stihnout a už i tak to byl fofr. Ubytování jsme objednali přes internet v aplikaci Hotel.com. Ubytování se snídaní stálo necelých 600 Kč na osobu.

Trasa vedla z Hatty do Seebu (ubytování v hotelu Jarzez Hotel Apartments, Seeb, apartmán pro 4 osoby ve dvou pokojích se snídaní na 1 noc - 2 490 Kč). Další den jsme jeli do Muscatu – prohlídka mešity, pak sultánský palác, dále do vádí Shab, ubytování v chatce v Nizwě (Noor Majan Camp, chatka pro 4 osoby, dvě místnosti, snídaně, cena na 1 noc – 2 290 Kč). Další den Nizwa – ranní trhy se zvířaty, pevnost Bahla, výjezd do hor na vyhlídku na horu Jebel Shams a ománský "Grand Canyon", cesta zpět do Dubaje.

Místa, která jsme v Ománu viděli:

Muscat – je hlavní a největší město Ománu, tzv. Velký Muscat vznikl spojením několika sídel a táhne se v délce cca 50 km. Na Muscat plynule navazuje město Seeb, kde je mezinárodní letiště. Stará část Muscatu (Old Muscat) leží u pobřeží východním směrem od nového Muscatu. Ve staré části najdete sultánský palác a na pobřeží portugalské pevnosti. V nové části při silnici mezi Seebem a Muscatem se nachází největší a hlavní mešita Ománu – Velká mešita sultána Qaboose. Infocentrum, kde můžete zakoupit pohlednice, mapy, knihy, upomínkové předměty se jmenuje Bait Al Zubair a nachází se ve staré části Muscatu.

Sultánský palác Al Alam – je jedna z rezidencí sultána Qaboose, je využíván k ceremoniím a přijímání významných návštěv. Na místě stál palác už před 200 lety, po nástupu sultána Qaboose byl v roce 1972 přestavěn do dnešní podoby. Do paláce přístup není, můžete jej fotografovat pouze přes bránu. Budova je velmi zvláštní a opravdu krásná, působí dojmem luxusu a zároveň jednoduchosti. Má zlato-modro-bílou fasádu, kolem je udržovaná zahrada. Venku obchází ochranka.

Velmi nás pobavilo, když přijela dodávka, zastavila u brány a řidič vyskládal takové ty obyčejné ešusy s jídlem a odjel. Pravděpodobně se nejednalo o oběd pro sultána, ale zaměstnance paláce :-D Škoda, že jsme to nevyfotili – ešusy a za nimi zlatý palác. Od moře jsou pak vidět pevnosti, které Al Alam obklopují – Mirani a Jalali, a které zde byly postaveny Portugalci v 16. století. Zaparkovat se dá zdarma na parkovišti, které je hned vedle rozlehlé volné plochy (nádvoří) před palácem.

Velká mešita sultána Qaboose (Sultan Qaboos Grand Mosque) – je okázalá naleštěná stavba z roku 2001 s neuvěřitelnou květinovou výsadbou kolem. V hlavní budově je překrásný pozlacený lustr a na zemi obrovský perský koberec. Návštěva mešity je zdarma. Pro vstup do interiéru musíte mít vhodně oblečeni – dlouhé nohavice nebo sukni až na zem, dlouhé rukávy, ženy šátek na hlavě. Pokud žena takové oblečení nemá, musí si u vstupu zapůjčit abáju (poplatek 2,5 OMR). Do mešity se vstupuje pouze bosky, boty necháte ve šteláři u vstupu. Upomínkové předměty můžete zakoupit u půjčovny abájí. Auto zaparkujete zdarma na velkém parkovišti u mešity.

Vádí Shab (Wadi Shab) – vádí se nachází při silnici č. 17 na jih z Muscatu do města Sur, asi 50 km před městem Sur u vesnice Tiwi. Odbočka je označena a tak je orientace snadná. Zaparkuje se pod dálničním mostem, kde je také nástup na loďky, které vás převezou na druhou stranu řeky k pěšině do vádí. Jinak se tam pravděpodobně nedá dostat.

Cena se dá smlouvat, převezli nás čtyři osoby za 1 OMR. Loďky jezdí do 18 hod. a protože jsme sem přijeli až později odpoledne, museli jsme zrychlit krok, abychom nezůstali přes noc na druhém břehu. Nejprve se jde pěšinou kolem zahrádek, datlových palem a banánovníků, pak už jen mezi kamením, v hlubokém skalnatém údolí.

Místo je to skutečně krásné a stojí za to jej vidět. Zelená voda ve skalnaté poušti. Slunce už odpoledne do soutěsky nesvítilo, to bylo špatně pro fotky, ale dobře pro nás, protože i tak zde bylo na chůzi opravdu horko. Část vody je z pramene v horách svedena dolů k políčkům pomocí zavlažovacího systému fajal (aflaj), taková leváda v arabském provedení. A tak se místy jde po betonovém okraji těchto kanálů a místy vede pouze nevzhledná plastová roura, která měla původně pravděpodobně ležet na betonových podpěrách, ale leží vedle nich na zemi. Po asi 45 minutách chůze (chce to pevné boty) přijdete k jezírku, kde pěšina končí. V jezírku se dá dál plavat až do nějaké jeskyně s malým vodopádem, ale to už jsme kvůli nedostatku času neabsolvovali. V době, kdy jsme k jezírku přišli (něco před 17. hodinou) se tu koupali dva lidé, další dva seděli u břehu. Stmívalo se kolem 17,30 hod. a zpět k loďkám jsme docházeli už za tmy.

Nizwa – spali jsme v chatce v kempu u Nizwy zrovna přes noc, kdy druhý den ráno (pátek) ve městě probíhal trh se zvířaty. Řekl nám to Ind, co provozoval ubytování. Vyrazili jsme tam ještě před snídaní, což bylo někdy kolem 8 hodiny. Na trhu bylo opravdu živo, Ománci prodávali kozy, ovce, krávy, drůbež. Chodili se zvířaty v kruhu a povolávali na sebe, něco v tom stylu: "Moje výstavní koza, kdo si ji koupí?" "Ta tvoje koza nestojí za nic, odvez si ji domů!" Velbloudi už byli naloženi na náklaďácích – ty už jsme v akci nestihli, chce si to prostě přivstat.

Bahla – v Bahle je krásná velká opravená pevnost (Bahla Fort) zapsána na seznamu UNESCO. Obešli jsme ji kolem zvenku, bohužel bylo zavřeno. V pátek (muslimská neděle) pouštěli dovnitř pouze do 11 hod., v jiné dny je otevřeno do 16 hod. Parkuje se zdarma na parkovišti pod pevností. Kolem parkoviště jsou rozvaliny starých budov, nejspíše neobydlené.

Pohoří Al-Hajar – vyhlídka na Jebel Shams, nejvyšší horu Ománu: Hřeben pohoří Al Hajar (čti: Al Hadžar) se táhne od SAE přes Omán k jihovýchodu v délce asi 600 km. Nejvyšší hora Jebel Shams (čti: Džabal Aš-Šám) má výšku 3 009 m n. m. Hory jsou vyprahlé, tvořené různými horninami vyzdviženými z mořského dna (vápencové sedimenty, magmatické horniny – čediče, gabra, serpentinity). Díky mnoha druhům budujících hornin je pohoří, i když téměř bez vegetace, opravdu různobarevné.

Teplota je nahoře přibližně o 10 až 15 °C nižší než dole pod horami. V době naší návštěvy na začátku listopadu, bylo v nížině 33 °C, ve výšce téměř 3 000 m n. m. bylo 23 °C. V zimě tu prý občas spadne i sněhová vločka. V horách jsou značené turistické a cyklistické trasy.

My jsme jeli autem směrem od Bahly nejprve na sever kousek po silnici č. 21 a na kruhovém objezdu pak na severozápad směrem k Al Hamra. Po asi 30 km od Bahly se v místě u odbočky na vádí Nakhar naskýtá přímo z vyhlídky u silnice nádherný pohled na starou opuštěnou vesnici Ghul (Old Ghul), která je jakoby zavěšená na skále.

Vádí Nakhar je obrovský kaňon, který je nazýván ománským Grand Canyonem. Dá se do něj dostat právě z Ghulu a pak pokračovat pěšky poměrně dlouhou a náročnou trasou na vyhlídku na nejvyšší horu Jebel Shams. Úplný vrchol Jebel Shams (Sluneční hora) je nepřístupný kvůli umístění vojenského radaru.

My jsme jeli autem oklikou na vyhlídku přímo naproti Jebel Shams. Od vesnice Ghul pokračujeme po asfaltové silnici asi 20 km a poté začíná prašná cesta, ale i pro osobní neterénní auto dobře sjízdná. Z celé trasy jsou krásné výhledy na pohoří. Na vyhlídce jsme asi po 30 km od Ghulu (cca 50 min.).

Výhled je opravdu famózní a kaňon pod námi skutečně připomíná americký Grand Canyon, jen jaksi v takové mini formě. Jsme tady sami, jen s dvojicí koz. Nevím, kde se tam vzaly, ale pravděpodobně čekají na turisty, protože se šly hned podívat, jestli nemáme něco k snědku.

Dalším známým vrcholem v hřebeni Al-Hajar je hora Jebel Ajhdar (Zelená hora) se zahradami na terasách, kam se dá dostat z Nizwy, ale pouze autem s náhonem 4WD. To prý v určitém bodě kontroluje policie a jiná auta dál nevpouští. Náhon na všechny čtyři jsme neměli, tak třeba někdy příště.

Fotografie ze všech navštívených míst jsou ve fotogalerii příspěvku. Odkaz na mapu: Omán - mapa navštívených míst (mapy.cz/turisticka)

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Barbora Fremlová

Poslední aktualizace: 12.12.2022
Nadmořská výška:
32 metrů nad mořem
Omán: Třídenní výlet autem z Dubaje přes Hattu do Ománu na mapě
hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Příspěvky z okolí Omán: Třídenní výlet autem z Dubaje přes Hattu do Ománu

zavřít reklamu