Olomoucká pevnost – Fort XX (Křelov - Břuchotín – Del Fuego)

Křelovský Fort XX je nejen pozoruhodnou historickou fortifikační památkou, ale může být také zařazen do kategorie barů a hospůdek. Jedná se o jeden ze zachovaných článků fortového systému, vybudovaného kolem barokní olomoucké pevnosti v polovině 19. století. Křelov u Olomouce byl dokonce „poctěn" tím, že na jeho území můžeme vidět pevnůstky dvě, tedy „sedmnáctku“ a „dvacítku“. Fort XX se nachází mezi Křelovem a Řepčínem, jeho základní část prý byla vybudována již v roce 1850 a konstrukčně je shodný s Forty č. II a XXII, od kterých se lišil pouze v nevýznamných detailech. Svou konečnou podobu získala tato pevnost přestavbou z let 1854 až 1857. Později tyto prostory využívala československá armáda, poté potravinářská firma a ještě donedávna byl uváděn jako nepřístupný. Dnes kolem něj vede cyklostezka a tři roky tady sídlí „motorkářský“ podnik Del Fuego. Autor tohoto článku zde byl sice na jednostopém přibližovadle bez motorového pohonu, ale i tak zde bylo velmi příjemně.

S výše uvedeným zahájením stavby v roce 1850 je to však diskutabilní, protože až o tři roky později byla císařem Františkem Josefem I. schválena další fáze budování fortového opevnění Olomouce. Pro období let 1854 až 1857 byla naplánována výstavba tří pevnůstek, které měly město chránit od severu. Právě křelovská „dvacítka“ byla jednou z nich. A výstavba zde – v důsledku probíhající krymské války - byla urychlena, zejména v oblasti budování valů, příkopu a zázemí. Provizorně byla stavba dokončena v lednu roku 1855, kdy byl val pevnůstky osazen deseti děly. Přestavba do konečné zděné podoby – navržené projektem olomouckého ženijního ředitele Ladislava Mareše – byla dokončena o rok později. Ještě v roce 1857 zde však probíhaly dokončovací práce v interiérech i terénní úpravy okolí.

Fort XX v Křelově má reduit – tedy kasárenský objekt - kruhového půdorysu a válcového tvaru. Uprostřed reduitu se nacházelo nádvoří se studnou, na které se vstupovalo po padacím mostě bránou, zdobenou neogotickými prvky. Kasematy reduitu pak sloužily k účelům skladovacím a ubytovacím i k rozmístění dělostřelectva. Další děla byla umístěna na reduitu, obklopeném příkopem, kam byla dopravována po nájezdové rampě z nádvoří. Nad vnější částí příkopu byl navršen zemní val a vzniklé prostory získaly ploché dřevěné stropy. Tehdy se psal rok 1866 a již o 12 let později musely tuto část odstranit turečtí zajatci. Samotná střelecká galerie byla s reduitem spojena dvěma krytými chodbami se střílnami.

V dobách největší slávy zde sloužilo 310 vojáků (později 150) a celkové náklady na vybudování tohoto fortu dosáhly 228 000 zlatých. Po zrušení pevnostního statutu Olomouce sloužila pevnůstka jako muniční sklad a prachárna. Přes zásah bleskem v roce 1877 a další „útrapy“ se Fort XX dochoval v natolik dobrém stavu, že mohl být vyhlášenou kulturní památkou (hned v roce 1958) a předán do soukromého vlastnictví (podstatně později). Ještě před tím stihl být objektem ČSLA i skladem zeleniny Jednoty.

Provoz Moto & Bikers baru Del Fuego byl ve Fortu XX zahájen v roce 2013. Kromě standardní nabídky domácích uzenin z udírny, grilu, piva a nejrůznějších alko i nealko nápojů, tady pořádají také zajímavé koncerty, vojenské přehlídky i jiné veselé akce. Jistou kuriozitou jsou zde autentické vojenské postele v tzv. „Muzeu vojenského ubytování“, které prý mohou posloužit nejunavenějším návštěvníkům. Jen pan majitel asi ví, proč je raději potáhl igelitem.