Ochozská jeskyně.

Jedná se o jednu ze zajímavějších jeskyní, kde nejsou (naštěstí) betonové chodníčky a prohlídka má vyšší hodnotu už jen například z toho důvodu, že se otevírá jen dvakrát v roce. A to nejprve při příležitosti „Dne Země“ a na podzim někdy v období kolem (většinou před) svatým Václavem. Toto je velmi vhodné sledovat na stránkách jeskyňářů majících tuto a okolní jeskyně „na starosti“. Těmi v současnosti je ZO 6-11 Královopolská (Královo Pole je část Brna). To je zárukou pohody a klidu a především vlastní bezpečnosti (jak z hlediska „paragrafů“ tak i těch skutečně objektivních). Má trošku jinou atmosféru oproti těm čtrnácti oficiálně veřejně přístupným, kde je všechno uděláno tak aby se návštěvník raději ani moc neunavil. Moc toho tajemna tam není. Tím nechci říct, že by nebyly krásné, ale davy tlačících se znemožňující provedení byť jediné alespoň trochu přijatelné fotky, také není to pravé ořechové. Ochozská jeskyně je někde na pomezí těchto mnohdy až příliš upravených jeskyní a těch, které jsou „ryzí“. Člověk zde musí mít přilbu (alespoň cyklistickou, lépe lezeckou), gumáky jsou také vhodné, jinak je velmi pravděpodobné, že po „blátíčku“ budou boty „na odpis“, rukavice a čelovku. Protože v jeskyních bude po chvíli spousta věcí odmítat spolupráci, tak svítilen více. Případný fotoaparát aby byl vodotěsný. Sice je o návštěvu jeskyně velký zájem a tak riziko, že by tu zůstal člověk sám a potmě není moc reálná, na druhou stranu je vhodné se vždy poctivě připravit a v jeskyních je světlo základ. Představa, že pár metrů za vchodem musí být přece dobře vidět, není mnohdy pravdivá. V jeskyni bývá velká vlhkost, minimálně se dá čekat, že na mnoha místech bude „kapat shora“. Jeskyní protéká, alespoň někdy, Říčka. Správně je zde velké počáteční písmeno, jedná se o jméno toku. Nevím jak to bývalo u jiných „Otevřených dnů“, ale když jsem zde před několika lety byl já, tak žádná voda tady netekla. Kamínky v nejnižších částech ale zřetelně dokazují, že zde voda reálně tekla, stejně tak to dokumentují i některá videa na internetu. Jeskyni bych doporučil prakticky komukoliv, kdo může bez problému chodit. Nižší profil je jen na začátku v tzv.: „Hadici“. Pak jsou již prostory značně rozsáhlé a pokud jsem si do té doby snad myslel, že na přilbě mám světlo, které bude „pánem éteru“, tak zde dostala tato představa silně „na frak“. Na rozměry mnoha desítek metrů neměla mnoho šancí, že by mi pomohla k lepším snímkům. Později jsem si všiml, že jeskyňáři nejzajímavější místa pomáhali osvětlovat halogenovými reflektory napájenými z autobaterie. V souboji s nimi byla moje svítilna s neskutečným výkonem 8W (v té tobě jsem nevěděl o žádné silnější) jenom „mžourátkem“. A to i tehdy, když jsem do ni dal nenabíjecí články, v jejichž kombinaci bylo místo necelých pěti voltů, voltů šest. Rozdíl mezi svitem byl velmi výrazný, ale i tak bylo světlo dobré pro to abych sám velmi dobře viděl, ale na rozumnou fotku pořád ne.

 

Nyní k základním informacím o jeskyni. Její přesné „kódové“ značení je K230 12 18 J14220. Číslo 230 znamená, že se jedná o kras v Brněnské vrchovině. Nachází se v CHKO Moravský kras, přesněji „Ochozský kras“ v přírodní rezervaci „Údolí Říčky“. Na jedné informační tabuli je uvedeno, že vstupovat do jeskyní se nesmí, ale také třeba i to, že zde není možno tábořit a hlavně je zakázáno rozdělávání ohně. Tyto pravidla jsou obecně platná prakticky všude, ale i tak se najdou takoví, kteří si s klidným svědomím rozdělají ohýnek pod (nebo u) „Švédova stolu“ - portálové jeskyně nedaleko té slavnější Ochozské. O tom, že postup jeskyní by nemusel být extrémní problém je i to, že hloubka je cca 8 metrů, což na jeskyně není příliš moc. Délka jeskyně je cca kilometr a tři čtvrtě. Denivelace je ovšem už pěkných 59 metrů. To již naznačuje, že na cestě by mělo být několik „výškových vlnek“ a hádám, že zhruba za první polovinou délky zpřístupněné trasy se musí několik výškových metrů vystoupat.

 

Jeskyně se stává při povodních odtokovým korytem Hostěnického potoku. Pokud se člověk dívá do mapy asi se bude podivovat co to zde píši? Dyť u Ochozské jeskyně vidí jen potok Říčka a široko daleko nic! Když se ale podrobněji podívá na mapy.cz/turisticka, tak uvidí nenápadnou modře tečkovanou občas lomenou spojnici k asi půl kilometru východně vzdálenému tzv.: „Hostěnickému propadání“. Pokud tedy bude dostatek vody v Hostěnickém potoce, tak zde bude nadbytečná voda vtékat i do tajemných podzemních prostor. Podle mapy by tato voda měla protékat přibližně souběžně s velmi krásným místem nedaleko popisované jeskyně a to svým způsobem něco jako malá „soutěska“ s názvem „Kamenný žlíbek“. Když je v jeskyni „velká voda“, tak odtéká právě hlavním vstupem Ochozské jeskyně. Pokud je vody skutečně dost, tak prý zaplavují vstupní chodbu až ke stropu. „Hadice“ je dlouhá necelých dvěstě metrů a pokračuje do „Hlavních dómů“. Právě do těch, kde výkon mé nejsilnější čelovky dostal „výchovný párfacek“. :-) Pokud se přibližně v polovině Hlavních dómů otočíme dozadu uvidíme „Zkamenělou řeku“. Pro pochopení toho proč neměla má svítilna moc šancí uvedu její základní rozměry. Délka 250 metrů, šířka až 30 metrů a výška poctivých 15 až dvacet metrů. To je výška velmi solidních skal a mrazových srubů na Severní Moravě a Valašsku. Mimo přístupnou trasu by se mělo dát, alespoň podle chytrých knih o jeskyních a videí jeskyňářů na internetu, kousek před „Smuteční vrbou“ odbočit doleva do asi půl kilometru dlouhé chodby v povodňovém stavu se sifony až k Hostěnickému propadání. Jak je vidět, tak se zde nacházejí nádherné plazivky a ještě krásnější výzdoba. Naopak v „Labyrintu“ (za „Smuteční vrbou“) se prý nacházejí propasti a komíny s největší prostorou, s „Balvanitým dómem“.

 

Jeskyně je velmi významným zimovištěm netopýrů a vrápenců. Ochozská jeskyně byla objevena v roce 1830.

 

V jednom místě také bylo vidět zařízení na „měření skapu“, atd. Pokud nám ještě někdy politicko-ekonomicko-epidemická situace dovolí se vůbec do jeskyní ještě podívat, tak návštěvu Ochozské určitě všemi deseti doporučuji a to praktiky komukoliv. V okolí určitě neminout Kamenný žlíbek, jeskyni Pekárna nebo také Kostelík s délkou přes 60 metrů, kde se v zimě vytváří krásné ledové „tyčky“ („krápníčky“). Pak jsou zde ještě další jeskyně, třeba „Švédův stůl“ a pak ty jež jsou přístupné jen jeskyňářům a těmi jsou například prý nejblátivější jeskyně „Malčina“ a také jeskyně „Netopýrka“ jíž ve spodních patrech protéká potůček. Tato místa jsou už ovšem určená jen těm, kteří mají znalosti, natrénováno a především zkušenosti k vyřešení případných problematičtějších situací.

 

Pokud by pro někoho byla Ochozská jeskyně příliš snadná, tak doporučuji ještě jednu jeskyni nedaleko a to pro změnu v „Tišnovském krasu“. Jeskyně se nachází na kopci Květnice a jmenuje se „Králova“ podle objevitele nejznámějších ledových jeskyní na Slovensku. Zaručuji, že odtud člověk nevyleze čistý a pokud nebude hodně trénovaný, tak po této jeskyni i výstup na vršek Květnice bude „bolet“. To jak je „rozlámaný“ zjistí až za pár dní doma. :-) Inu zážitek na který bude s chutí a nadšením vzpomínat nebo mě za tento nápad bude nenávidět. Není žádná jiná možnost někde mezi. :-)))))