Nymburk, městské hradby

V rovinaté polabské krajině, v místě soutoku řeky Labe a Mrliny, rozkládá se již od pradávna krásné město Nymburk.

K jeho typickým a nepřehlédnutelným dominantám patří hradby doplněné věží gotického chrámu svatého Jiljí. Právě zde, před dochovanými 200 metry hradeb se šesti věžemi, se odehrává řada nejdůležitějších kulturních akcí města.

Hradby obklopené vodním příkopem, tzv. Malými Valy začaly být ze strategických důvodů budovány krátce po založení města králem železným a zlatým - Přemyslem Otakarem II. Nicméně největší část prácí byla na nich odvedena až za vlády Přemyslova syna - Václava II., tedy na přelomu 13. a 14. století. Právě v tomto období bylo celé město Nymburk obehnáno 1600 metrů dlouhou cihlovou hradební zdí, ze které vystupovaly čtyřhranné bašty. Celkově jich bylo asi 50, vzdáleny od sebe byly na dostřel kuše, tj. asi na 30 - 40 kroků.

Vstup do města byl umožněn čtyřmi hlavními branami - Svatojiřskou, Velelibskou, Bobnickou a Mosteckou či Labskou. Největší z nich byla právě poslední jmenovaná, vybudovaná v roce 1335 U Dřevěného mostu vedoucího přes řeku Labe. V místě pravěkého brodu byla brána pátá, a to v dnešní ulici Na Fortně. Do dnešních dnů se bohužel žádná z bran nedochovala, byly zničeny při rozšiřování silnic. Právě ve zmiňovaném roce 1335 získaly hradby své privilegium, a to od krále Jana Lucemburského.

Další část budování opevnění spadá až do období husitských válek. Tehdy byl vybudován druhý hradní příkop, tzv. Velké Valy a vnější opuková zeď, ze které se do dnešních dnů v podstatě nic nedochovalo. Jasné rozdíly v barvách opevnění vedly k jejich lidovému označení na zeď červenou (cihlovou) a bílou (opukovou). Právě tyto hradby činily z Nymburka velmi důležité strategické místo v Polabí.

Největší zkáza hradeb přišla za třicetileté války. Ani tak mocné opevnění totiž nedokázalo trvale vzdorovat soustředěnému tlaku vojska. Z města po řádění vojáků nakonec zbylo pouze 11 domů a ze tří tisíc obyvatel pouhých 22. Další ranou pro město pak byly o sto let později války o rakouské dědictví.

To, co se dnes z hradeb dochovalo, není však zcela původní. Ve středověku byly hradby zakončeny pultovou stříškou, která byla skloněna dovnitř, do města. Ochoz zde zcela chyběl. Cimbuří, které dnes nelze přehlédnout, pochází z doby rekonstrukce původního opevnění, tedy z prvního desetiletí 20. století. Tehdy architekt Ludvík Lábera dodal hradbám romantický nádech, který na nich můžeme pozorovat dodnes.