Loading...
Turistické cíle • Měšťanský dům
Vlaštovčí dům je – spolu se zdejším zámkem – asi nejznámější a nejvýraznější historickou památkou východočeského města nad řekou Metují. Ve skutečnosti se jedná o několik měšťanských domů se společným, novodobě obnoveným, renesančním průčelím. Vlaštovčí dům tvoří severní frontu Husova náměstí a ohraničují ho dva nárožní objekty; tzv. Kovárna (č.p. 1203) a někdejší radnice (č.p. 1209).
Celý jednopatrový, podsklepený a veřejnosti nezpřístupněný, dům je již od roku 1958 chráněn jako součást památkové rezervace a dá se o něm říct, že ve své současné podobě poprvé vznikl jako výsledek pernštejnských úprav z I. třetiny 16. století. Stávající „vlaštovčí" průčelí pochází z let 1951 až 1954. Štíty zadní části objektu jsou dřevěné.
První částí (myšleno od zámku) renesančního „vlaštovčího“ domu je nárožní Kovárna. Ta byla původně dřevěná, Pernštejny v letech 1531 až 1533 přestavěná a požárem v roce 1699 víceméně zničená. Po obnově z poloviny minulého století před sebou máme dvouosý měšťanský dům se třemi přízemními arkádovými oblouky na pilířích. Nejvyšší část domu se sedlovou střechou naopak tvoří štít s tzv. vlaštovčí ocasy. Kovárna má gotický sklep, renesanční zdivo a v 17. století prošla barokní přestavbou. To vše v podstatě platí pro celý „vlaštovčí“ dům, stejně jako skutečnost, že podloubí je zaklenuto renesanční křížovou hřebínkovou klenbou.
Další dvě části „vlaštovčího“ domu tvoří dvpjice objektů, které byly původně řadovými měšťanskými domy z počátku II. čtvrtiny 16. století a jsou považovány za velmi hodnotnou součást zástavby Husova náměstí. A pro oba platí víceméně vše, co bylo uvedeno u sousední Kovárny. Jen ty arkádové oblouky jsou u nich pouze dva.
Závěr sjednocené domovní fronty tvoří nárožní budova radnice. I tady platí většina výše uvedených informací, které můžeme rozšířit o skutečnost, že tato budova byla přestavěna ještě navíc koncem 19. století a že je považována za jeden z nejvýraznějších prvků zástavby města. Reprezentativnost radnice, která byla původně jako jediná dvoupatrová, ještě zvýrazňuje věžička se zvonem, jinak se dispozičně také jedná o klasickou ukázku zdejší renesanční pernštejnské výstavby. A o té si ještě na závěr prozradíme alespoň pár základních informací.
Vše zahájil v roce 1528 Vojtěch z Pernštějna. V té době už však v severní frontě náměstí zbývalo po velkém požáru z deseti domů jen sedm. A tak došlo opět k tomu, že geniální řešení „vymyslela paní Znouzectnost“. Zdobné a honosné renesanční průčelí navrhl neznámý (zřejmě italský) architekt jen a pouze proto, aby zakrylo spáleniště a rozestavěné domy. Nejprve vznikly čelní stěny, ke kterým se po čase přistavělo podloubí. Tato etapa trvala celkem pět let.
Domy pak završily půlkruhové štíty, zakončené čtvrtkruhy známými jako vlaštovčí ocasy. Tím město získalo vzhled ve stylu severoitalské renesance, která do své podoby přijala i některé prvky pozdní gotiky. Náměstí se tak vlastně koncem I. poloviny 16. století stalo palácově – zámeckým nádvořím.