Na prohlídce muzea v Hlinsku

Zdejší muzeum vzniklo už roku 1874 a díky tomu patří k nejstarším v Čechách. Roku 1925 Hlinecký Muzejní spolek zakoupil (za tehdejších asi 14 tisíc korun) objekt bývalé synagogy spolu se sousedním domem a po úpravě interiérů do nich přestěhoval veškeré expozice. V objektech stojících přes ulici naproti muzeu byla v letech 1975 až 1982 zřízena Obrazová galerie a ta zde sídlí dodnes. Jsou v ní k vidění obrazy malířů Hlinecka a reprezentativní soubor plastik od místního rodáka Karla Lidického. My Galerii bohužel nenavštívili (ani nevíme, jestli byla v sobotu odpoledne otevřená), což nás pozdějí trochu mrzelo, neboť jsme se z netu dověděli, že je v ní vystavena i místní chlouba – ručně vyřezávaný Hegrův Vysočinský betlém.

 

Ale i samotná návštěva muzea pro nás byla velice hezkým zážitkem.

 

V přízemí jsme si nejprve prohlédli plastiku Mistra Jana Husa a novodobou výtvarnou výstavu, no a pak už nás čekala „cesta“ mezi stálými expozicemi historickými, národopisnými i výstavkami výrobků od různých řemeslníků, umístěnými v přízemí muzea a hlavně nahoře v patře.

 

Historická expozice nás seznámila s dokumenty a předměty pocházejícími od nejstaršího sídlení města až do konce 19.století.

 

V expozici řemesel jsme se obdivovali především výrobkům z bývalých skelných hutí, především těm z Mariánské huti u Héralce a Mílovské skelné huti. Dále tu byla k vidění krásná dílka zrobená rukami hračkářů (převážná část pocházela z Dědové a Krouny), ukázky řezbářství, výrobky železných hutí, sirkáren a dalších řemesel, kterými se lidé na Hlinecku živili.

 

V textilní expozici jsme se seznámili především s místním kanafasem a potěšili se výstavkou barevných vlněných šátků, žinylových šál, plachetek a vyšívaných uzlíčkových čepců v barvě bílé. Stejnou barvu měly i ty slavné dlouhé vyšívané kožichy, do nichž byli namísto kroje oděni místní chasníci.

 

V národopisné expozici jsme se kromě jiného seznámili také s ukázkami bydlení (vystaven je zde plně zařízený panský a měšťanský pokoj) a zlatým hřebem prohlídka se stalo za asistence zaměstnankyně „vyzkoušení“ funkčního orchestrionu, stojícího v přízemí.

 

Je v podstatě taková prastará hudební skříň. Já byl vyzván, abych si z nabídky vybral nějakou pěsničku a vhodil do otvoru skříně drobný obolus. Stalo se a skříň začala řvát jak na lesy, muzika hrála a břinkala a my se s Janou smáli a smáli, protože kromě tohoto opravdického hlineckého jsme orchestrion viděli jen v televizi v seriálu Chalupáři.

 

Prohlídka muzea v Hlinsku se nám moc líbila a my ji všem doporučujeme.