Müllerův statek čp. 30 v Roudnici

Původní objekt dříve nosil staré čp. 29, přičemž současné očíslování můžeme poprvé vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR370018400). Ač se tak podle současného domu nezdá, náležel k těm prvním, jež v Roudnici existovaly, i když tehdy byl pouze roubenou stavbou. První zmínka o něm pochází z roku 1532, kdy koupil tento otcovský statek od své matky a sourozenců za 300 kop grošů Martin, syn zesnulého vlastníka Vavřínka (též užívány podoby Vavřík či Vavřinců, ale to je způsobeno různými autory, kteří četli rukopisy rozdílným způsobem). Ten byl v roce 1536 zdejším rychtářem a podle urbáře z roku 1563 odváděl 3 kopy stálého úroku a 4 slepice. Před rokem 1580 ho držel Michal Lazar, který ho tehdy prodal za 321 kop grošů synu Janovi. Po jeho smrti byl v roce 1600 prodán Řeháku Koubkovi za 500 kop grošů. Ten o 8 let později zemřel a statek získal koupí Jan Dvořák, jenž byl manželem vdovy po Řeháku Koubkovi a zaplatil za něj rovněž 500 kop grošů. Po Janu Dvořákovi se ujal gruntu jeho nevlastní syn Jan Koubek, od něhož ho koupil Matyáš Štěpánový (později uváděna verze jeho příjmení jako Štěpán) a ten posléze Václavu Žákovi, který měl roku 1661 72 strychů rolí, z nichž osel ozimy 21 strychů a 1 věrtel a sklidil 130 mandelů a 7 strychů jařinami a sklidil 8 mandelů.

Po jeho smrti byl 27. března 1676 prodán synovi Kristiánu (psán jako Krystian) Žákovi, který ho získal za 500 kop míšeňských. 7. července 1709 ho koupil jeho syn Jan, jenž za něj dal 694 kop grošů. Ty si rozdělili zbylí pozůstalí dědici po Kristiánu Žákovi. Když Jan Žák zemřel, byl statek 11. srpna 1742 prodán jeho nejstaršímu synovi Lukášovi, kterému nejmladší sourozenec Václav postoupil ještě za otcova života své dědické právo za 662 kop, 52 grošů a 3 denáry. V roce 1743 držel 55 korců rolí, 12 provazců lesů a 6 korců luk. Zároveň konal týdně 2 dny potažní roboty. 6. října 1764 Lukáš Žák postoupil statek do dědičného užívání Mikuláši Krpatovi za 798 kop a 32 grošů. Ten si rovněž vzal za manželku jeho dceru. Díky tomu se statek postavil na nohy, protože byl nejen po Janu Žákovi zadlužený, ale chyběl mu rovněž dobytek a postihly ho i různé další problémy, většinou spojené s událostmi sedmileté války. K 1. lednu 1777 se Mikuláš Krpata vykoupil z roboty. Za předepsanou robotu 104 dnů a dávky ve výši 9 zlatých a 46 ¾ krejcaru začal od té doby platit 5 zlatých z domu, 39 zlatých a 9 krejcarů místo dávek a roboty, takže celkem u něj činily panské dávky 44 zlatých a 9 krejcarů. Mikuláš Krpata však zemřel bez potomků, a tak se hospodářství dostalo opět do cizích rukou.

7. března 1803 byl tak statek prodán Václavu Vejsovi z Doubravy na hořickém panství za 6 900 zlatých rýnských, přičemž Mikuláš Krpata si se svou manželkou Kateřinou ponechal stavení čp. 28 jako svůj výminek. Nový hospodář zemřel po 10 letech a 25. února 1814 se ujal statku jeho 23letý syn Jan za 2 950 zlatých rýnských. Z této sumy připadlo 450 zlatých rýnských jeho neplnoletým sourozencům – 19letému Václavovi, 16leté Františce a 12leté Josefě, a to k jejich lepšímu budoucímu zaopatření. Do té doby na statku hospodařila jeho matka Kateřina, roz. Václavíková, jíž byl ustanoven jako spoluporučník sedlák a dolnoroudnický rychtář Jan Charbuský. Ještě téhož roku se Jan Vejs oženil a 11. listopadu 1814 postoupil polovinu gruntu své manželce Kateřině, roz. Boučkové, jež na statek přinesla věno ve výši 1 100 zlatých. Když Jan Vejs zemřel, byla 30. července 1834 zapsána Kateřině Vejsové i druhá polovina statku, a to za 2 671 zlatých a 4 ¾ krejcaru.

Ta se následně podruhé provdala za Václava Půlpána, jemuž svatební smlouvou z 2. května 1834 postoupila polovinu hospodářství, k němuž byl 19. dubna 1844 přikoupen zpět výminek čp. 29. Zajímavé však je, že v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Franze Rösslera a geometra 4. třídy Josepha Klapzuby je uveden jako vlastník čp. 30 pouze Václav Půlpán. Tehdy byl statek stále jen roubenou stavbou, zděnou stavbou se stal nejspíše až po požáru roku 1854, případně později, neboť změny na kamennou stavbu vidíme až v reambulaci stabilního katastru z roku 1873 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_6326_6). V roce 1854 Kateřina Půlpánová zemřela a majitelem celého statku se stal Václav Půlpán, a to za 4 363 zlatých a 30 krejcarů c. m., alespoň je tak uvedeno v gruntovním zápisu ze 28. června 1854. Ani on nechtěl zůstat sám, a tak se oženil s Aloisií, roz. Stránskou, jíž svatební smlouvou ze 4. dubna 1855 postoupil polovinu živnosti za její věno ve výši 1 000 zlatých c. m. 7. prosince 1878 se ujal statku František Půlpán, který 29. června 1879 postoupil polovinu gruntu své manželce Františce. Po nich zdědil statek 2. září 1902 jejich nezletilý syn František, jenž 31. prosince 1912 postoupil jeho polovinu své manželce Marii, roz. Komárkové, která zemřela v roce 1928 a její polovina byla zapsána 18. června téhož roku Bohuslavu Půlpánovi. František Půlpán, jenž byl od 10. května 1919 prvním starostou zdejší TJ Sokol, zemřel 16. prosince 1944. V roce 1993 převzal hospodářství Tomáš Müller, jenž o 3 roky později založil Jezdecký klub Dark Horse Roudnice. Ten se, bohužel, dostal na stránky tisku v rámci černé kroniky (viz https://www.novinky.cz/krimi/clanek/exsefovi-oda-potvrzeno-sedmlet-za-znasilneni-279214). V současnosti náleží dům čp. 30 Davidu Müllerovi, který ho postupně rekonstruuje.

Müllerův statek čp. 30 v Roudnici na mapě