Monte Sant´ Angelo

Nádherné malebné starobylé Městečko, jedno z nejvýznamnějších poutních míst Itálie, se rozprostírá na stejnojmenné vápencové hoře ve výšce 796 m. n. m. Je to údajně nejchladnější místo na poloostrově Gargáno.

Koncem 5. století se zjevil biskupovi ze Siponta archanděl Michael, který mu ukazoval na jeskyni v hoře. Původně se zde nacházela svatyně kultu boha Mithry. Archanděl Michael zvěstoval boží příkaz, aby biskup v jeskyni zbudoval oltář a nechal nad ní postavit boží chrám. Otisk nohy, který archanděl Michael v jeskyni zanechal je prý tak malý jako dětská šlépěj.

Obyvatele Siponta však přesvědčilo až trojí archandělovo zjevení, a to v letech 490, 492 a 493 (po vítězství nad neapolskými vojsky, po překonaném zemětřesení), aby tuto jeskyni vysvětili a vybudovali nad ní kostel zasvěcený svatému Michaelovi.

Brzy poté začaly do Monte Sant´Angela proudit zástupy poutníků po stezce zvané Via Sacra, a záhy na to bylo vyhlášeno jako první poutní místo v Evropě.

Archanděl Michael se zde údajně zjevil počtvrté v roce 1656.

V Monte Sant´Angelu žijí dodnes lidé ve starých domech, typických pro tuto krajinu, kde mají jen dvě místnosti – kuchyni a ložnici. Většinu dne tráví mimo domov, v práci nebo v parcích, kde hrají různé hry a baví se.

Dvakrát ročně zde probíhají slavnostní poutě, 8. května a 29. září. Sjíždějí se zde poutníci ze širokého okolí, někteří i ve slavnostních lidových krojích. Někteří absolvují cestu po Via Sacra i po kolenou.

Na Monte Sant´Angelu se zastavil čas.

Procházíme kostel, v suterénu je ve skále zabudován oltář. Mše probíhá v němčině.

Když jdeme na Vyhlídku, vidíme kolem zajímavou architekturu domů. Kolem se pasou krávy. Procházíme úzkými uličkami kamenného města, nad hlavami nám vlaje prádlo, na ulici před domy se suší rajčata – místní specialita. Sušená rajčata jsou velmi drahá. Míjíme mnoho malých krámků se suvenýry, těstovinami nejrůznějších druhů, tvarů i barev, s krásnými, milými usměvavými prodavači. Neodoláme, koupíme si sošku s archandělem Michaelem, který vítězí nad ďáblem. Ouha, není to však italský výrobek, ale dovoz z Číny.

Procházíme kolem parčíku, kde hrají důchodci různé hry a kolem skotačí děti. Ve stánku prodávají nejrůznější druhy zmrzliny. Musíme ochutnat. Jedli jsme již mnoho italské zmrzliny, ale takhle lahodnou jíme poprvé. Je to domácí tradiční receptura, směje se paní prodávající, když zmrzlinu chválíme.