Město Potštát - Bočkovo náměstí

Návštěvník, jedoucí po silničce těsným údolím Veličky, v němž se ze svahů vypínají skaliska Potštátského skalního města, bude po svém příjezdu na okraj Potštátu asi překvapen. Pokud předtím hledal informace, dočetl se, že jej nyní obývá jen něco málo přes tisíc stálých obyvatel. Pohled na mapu mu prozradil, že je "město" utopeno v méně známé (a pro někoho málo atraktivní) krajině Oderských vrchů a navíc je turisticky diskriminováno přítomností vojenského újezdu Libavá, nacházejícího se západním a severním směrem od fiktivních městských bran. A už dopředu se možná s pochybnostmi ptá - proboha, co to může být za město, které má tak malý počet obyvatel? Odpověď nalezne nejen na stránkách historie Potštátu, ale především na Bočkově náměstí, obklopeném historickými památkami, jež dokazují, že město zažívalo v minulosti mnohem slavnější období než dnes... Pokud tedy v krátkosti nahlédneme do dějin, dozvíme se, že tento kraj byl kolonizován až na přelomu 13. a 14.století, ale vedla tudy důležitá obchodní cesta přes Opavu do Polska. V první písemné zmínce vystupuje Záviš z Potštátu (člen rozvětveného rodu Půtovců), an prodává své statky olomouckému biskupovi Konrádovi. Jen tak mimochodem - původní název Potenstat znamenal vlastně Půtovo město.

Daleko významnějšími majiteli panství se stali v polovině 14.století páni z Kunštátu a Poděbrad, jmenovitě děd budoucího českého krále Jiříka - pan Boček, po němž dnes nese náměstí jméno. Ten obdařil r.1338 Potštát městskými privilegiemi, a mimo jiné daroval městu i pivovar. Další výsady následovaly za markrabětě Prokopa, později potštátskou tvrz a panství vlastní Tas z Prusínovic, husita. Lokalitu s převážně německým obyvatelstvem ale tento náboženský směr příliš neovlivnil, tady se vyznávalo luteránství. Díky výsadám se začala ve městě rozvíjet řemeslná výroba, při níž došlo ke specializaci a rozdělení jednotlivých oborů na soukeníky, řezníky, ševce, kováře apod... Díky rozvoji obchodu nastal blahobyt, spojený s honosnější městskou výstavbou. Dál už to ale bývalo s dějinami města jako na houpačce - po hospodářském růstu nastával díky nepříznivým dějinným okolnostem (války, ničivé požáry) pád, následovala obnova a nový rozmach. Stručně řečeno, dělo se tak až do přelomu 19.století, ale po vzniku Československa nastává definitivní úpadek: i když ve městě fungovala továrna na hedvábí a dařilo se i jiným oborům, chybělo dobré spojení pro odbyt výrobků do Hranic, a i ta původně plánovaná železnice nakonec zůstala jen na papíře.

Přišel rok 1938, Potštát se stal součástí Sudet a české obyvatelstvo bylo odsunuto. Po osvobození se sem sice stěhují noví osadníci z Hranic, Valašska a Slovenska, nastává obnova podniků, ale komunistický puč v roce 1948 udělal konec všem nadějím. A po odlivu obyvatel se Potštát stává jen větší provinční obcí. I když se dnes mnohé změnilo, městečko žije už jen odleskem své bývalé slávy, ale zato se začalo s opravou městských památek. Čtyřkřídlý renesanční zámek, jehož zdi dlouho "zdobily" oprýskané klasicistní fasády, prochází rekonstrukcí.

Severně od něj se nachází svažité Bočkovo náměstí, tvořící obdélník o stranách 100 x 50 m a jehož největší dominantou je v samém jeho středu tzv.Hodinová věž. Byla vystavěna někdy okolo r.1700 a je pozůstatkem původně vrchnostenského, později městského pivovaru, zbořeného po roce 1830. Plochu rynku zdobí množství barokních památek - kašna, socha sv.Floriána a sousoší Kalvárie s Janem Sarkandrem a jeho jmenovcem z Nepomuku. Domy okolo náměstí vesměs o své původní - byť alespoň historizující, fasády přišly. Od horního konce náměstí se nám otevře hezký pohled dolů k zámku, údolí Veličky a hřeben okolních kopců, který nám zoškliví jen ohromná zřícenina bloku domů na jižním konci náměstí. (Jestli se jedná o pozůstatky pivovaru a zda zkázu zapříčinil požár, to nevím...) Jihozápadním směrem vystrkuje svou špici směrem k nebi věž kostela sv.Bartoloměje. Tento farní kostel prošel mnoha stavebními úpravami a dočkal se, chudák, proměn od slohu gotického přes renesanční a barokní až k bezslohové přestavbě...