Lysice – hrobka Dubských z Třebomyslic s kaplí Povýšení Svatého kříže

Jednou z nejzajímavějších památek téměř dvoutisícového jihomoravského městyse Lysice je neogotická hrobka Dubských z Třebomyslic s pohřební kaplí. Tento moravský šlechtický rod, pocházející původně od západočeských Horažďovic, možná nepatří k nejznámějším, ale svým významem předčí i rody podstatně slavnější. Vždyť příbuznými někdejších vladyků se postupně stali členové tak významných rodů, jakými bezesporu jsou nebo byly Žerotínové, Kolowratové, Kinští nebo Colloredové. Vždyť i do Lysic se Dubští dostali až v roce 1811 (na Moravě se však tento rod objevil již v polovině 16. století) díky svatbě nejvyššího zemského sudího Františka Dubského s jedinou dědičkou původně italského rodu Piati, Antonií Piati z Drnovic.

Dubští zahájili na lysickém zámku, který jim patřil až do roku 1945, ihned rozsáhlou přestavbu, jejíž realizací byl celkem nečekaně pověřen místní zednický mistr František Vašíček se svým synem Kajetánem. V rámci úprav panství byla na zdejším hřbitově v roce 1881 na náklady hraběte Emanuela Dubskeho vystavěna neogotická rodinná kaple s hrobkou. Pozemek pro stavbu získal hrabě od obce zdarma s tím, že upraví cesty na pole, nacházející se za hřbitovem. Sám Emanuel Dubský se dokončení hrobky nedožil, ale byl zde pohřben spolu s ostatky členů rodiny Piati a Dubských, kteří zemřeli do roku 1881 a byli původně pohřbeni v lysickém kostele. Kaple nad hrobkou pak byla vysvěcena v roce 1884 a dostalo se jí zasvěcení Povýšení (nebo též Pozdvižení) Svatého kříže. Roku 1962 byla přebudována na obřadní síň, která se však nikdy příliš nevyužívala. Tehdy také zmizel oltář a sochy v interiéru kaple.

Ve II. polovině minulého století dvojpodlažní objekt kaple s hrobkou pouze chátral. Jednotlivé náhrobní kameny byly dokonce vytrhány a ani s rakvemi se nezacházelo zrovna uctivě. U rakví, které neměly označovací štítky, se ani nedalo zjistit, komu vlastně patří. Až po roce 1989 přešla hrobka pod správu lysické farnosti a následně - v letech 2000 až 2002 - prošla rekonstrukci. V rámci ní už však, bohužel, nebyla obnovena kaple. V ní se původně nacházely všechny náhrobníky, jejichž umístění přesně kopírovalo polohu rakví v přízemí. Dnes jsou tyto náhrobní desky, všechny z vnitřního mramoru, umístěny v hrobce, ve speciálních stojanech u jednotlivých rakví. A kdo že je tedy vlastně v hrobce uložen?

Zejména František hrabě Dubský z Třebomyslic (tedy Franz Graf Dubsky, Freiherr von Trzebomyslic, 1750-1812), který byl zakladatelem lysické větve Dubských a manželem předchozí majitelky Antonie Piati. František také v roce 1810 získal pro sebe i pro své potomky dědičný hraběcí titul. Byl prezidentem Moravsko-slezského zemského práva a nejvyšším moravským zemským sudím. Následuje společný mramorový náhrobní kámen Hedwigy a jejího strýce Udalricha Dubských. Zemřeli sice 45 let po sobě (1834 a 1879), ale spojuje je skutečnost, že v době smrti jim nebyl ani jeden celý rok. V hrobce je uložena pochopitelně také Antonie Dubská, roz. Piati (Antonia Grafin Dubsky, Freiin von Trzebomyslic, geborne Piati von Dirnowitz, 1773 - 1843), která byla jedinou majitelkou lysického zámku v letech 1812 až 1843, a její i Františkův jediný syn, Emanuel Leopold Ulrich Hans Nepomuk hrabě Dubský. Emanuel (1806 –1881) byl nejvýznamnějším představitelem lysické větve Dubských a „dotáhl“ to až na císařského komořího, tajného radu a moravského zemského hejtmana. Současně byl znám jako velký příznivec českého národního obrození, milovník umění a znalec historie a heraldiky.

Další jména připomeneme už jen zkratkovitě. V revolučním roce 1848 zemřela sedmiletá hraběnka Hermína (Hermine) Dubská, která má náhrobek společný s hraběnkou Serafínou, která se dožila po úrazu, při kterém ochrnula a oslepla, pouhých 14 let (+1851). Další náhrobky patří vojákům. Jedná se o nadporučíka Alphonse Gottloba hraběte Dubského (1843 – 1866, padl v prusko-rakouské válce) a Richarda Gottloba hraběte Dubského (1845 – 1872, poručík u hulánů). Zbývajícími „obyvateli“ rodinné hrobky jsou Benno hrabě Dubský (1840 – 1887), Mathilde Gräfin Dubský, tedy Matylda Žerotínová (1808 – 1887, jedna z předních dvorních dam u císařského dvora a zakladatelka první dětské nemocnice v Brně i na celé Moravě), Quido Gottlob hrabě Dubský (1835 – 1907, prezident Moravsko-slezského lesnického spolku v Brně a generálmajor rakouské armády), Erwin Gottlob hrabě Dubský (1836 – 1909, velmi zajímavá osobnost; námořník, který dosáhl hodnosti korvetního kapitána a který dovezl do Lysic sbírku vzácných exotických zbrani i knih a je autorem cenných fotoalb ze svých cest), Elissabeth hraběnka Dubská, někdejší Bětuška Kinských (1885 – 1942), Albrecht Gottlob Alois Ernest hrabě Dubsky (1882 – 1962, poslední šlechtic, který vlastnil Lysice), jeho manželka Juliana Marie Emilie Sophie Josepha Vladimíra hraběnka Mittrovská (1898 – 1986) a Juliánin bratr Karel, hrabě Mittrovský (1905 – 1969). Náhrobní kámen posledních tří jmenovaných vznikl až v roce 2000, kdy sem byly ostatky posledních majitelů panství převezeny z Vídně, aby tito mohli snít svůj věčný sen po boku svých předků.

Nad vstupem do hrobky se nachází kamenná deska s nápisem Rodina Dubských z Třebomyslic a kruhovou kartuší s tesaným rodovým znakem. Samotná dvoupodlážní bílá neogotická stavba s opěráky upoutá zejména svým průčelím, kterému kromě zmíněné kamenné desky vévodí rozetové okno a sochy Ježíše Krista a andělů. Na pozemek s kaplí navazuje pozoruhodný lysický hřbitov s dalšími zajímavými objekty (hrobka komtesy nebo hraběnky Karoliny Nimpschové, márnice).

Na seznam kulturních památek ČR byla tato stavba zařazena hned v květnu roku 1958.