Lisabon – klášter karmelitánů (Lisboa - Convento do Carmo)

Přesto – anebo právě proto – že se jedná o zříceninu, mnohdy dokonce označovanou jako ruiny, jsou zbytky někdejšího lisabonského karmelitánského kláštera bezesporu jednou z nejkrásnějších a nejromantičtějších památek hlavního města Portugalska. Pro příznivce gotiky i archeologie by jeho návštěva měla být nepsanou povinností „Number One“. Klášter Convento do Carmo najdeme na lisabonském náměstí Largo do Carmo (a v civilním farnosti Santa Maria Maior), což znamená, že tvoří „protipól“ hradu sv. Jiří. Centrem gotického klášterního komplexu byl kostel Igreja do Carmo, svého času jeden z nejvýznamnějších lisabonských kostelů. Konec kláštera přinesl rok 1755 a ničivé zemětřesení, díky kterému skončil celý klášter v troskách a už nikdy nebyl obnoven. Sice zde proběhly drobné úpravy na konci 18. století a pozdější částečná neogotická rekonstrukce jednoho z křídel, ale i ta byla brzy ukončena. Rekonstruovány tak byly pouze pilíře a oblouky někdejších chrámových lodí Později přišel romantismus s gotická zřícenina byla zakonzervována. V roce 1864 sem bylo umístěno velmi zajímavé archeologické muzeum Museu Arqueológico do Carmo. Celý areál, naposledy poškozený zemětřesením v roce 1969, je dnes v majetku státu.

Samotný středověký klášter Convento do Carmo založil portugalský šlechtic, vojevůdce a světec Nuno Álvares Pereira v roce 1389 a tři roky poté jej – coby rozestavěný - „obsadili“ karmelitánští mniši. Svůj dormitář však získali až v roce 1423, zatímco chrámový presbytář a apsidy byly dokončeny již roku 1407. Jako jeho tvůrci a architekti bývají většinou zmiňováni Afonso Eanes, Gonçalo Eanes, Rodrigo Eanes a Leonel Gaia, autor konzervační rekonstrukce v letech 1911 a 1912. Zemětřesení v roce 1755 zničilo rovněž klášterní knihovnu, která obsahovala přibližně 5.000 svazků Vzhledem k tomu, že část obytných prostor kláštera zůstala, byly tyto využívány od roku 1836 jako vojenské kasárny. Zde se také během Karafiátové revoluce – a v roce 1974 – skrýval prezident Marcelo Caetano. Dodnes tak v budově starého kláštera sídlí armádní policie (Guarda Nacional Republicana). Díky všem těmto historickým událostem se pro klášter také používá několik různých oficiálních názvů. Základní Klášter karmelitánů (Convento do Carmo) bývá často měněn na Klášter Panny Marie Karmelské (Convento da Ordem do Carmo) nebo na budovu velení Národní republikánské gardy (Comando Geral da Guarda Nacional Republicana nebo GNR do Carmo).

Původní gotický klášter byl postaven v letech 1389 až 1423 a jeho podoba byla údajně inspirována klášterním komplexem ve městě Batalha. Jako stavební materiál bývá uváděn kámen, smíšené zdivo, vápenec, mramor, dřevo a terakota. Klášterní kostel Panny Marie Karmelské byl postaven na půdorysu latinského kříže. Hlavnímu průčelí dominuje gotický portál, zdobený několika archivoltami a hlavicemi s rostlinnými a antropomorfními motivy, zatímco rozetové okno nad ním bylo většinově zničeno. Jižní stranu zpevňuje pětice opěrných pilířů, které sem byly druhotně osazeny až v roce 1399. Vpravo od průčelí se nachází tzv. Starý klášter, neogoticky přestavěný na počátku minulého století. Klášterní kostel ještě stále naznačuje, že býval monumentálním trojlodím s jednou hlavní kaplí a čtyřmi apsidami.

Klášter i kostel sice svou podobou zapůsobí velmi silně, ale v podstatě se jedná o stavby relativně prosté, typické pro žebravé řády. To však nebránilo tomu, aby byl karmelitánský kostel současně nejzdobnějším a nejvíce impozantním gotickým kostelem v celém Lisabonu.

Co se týče již zmíněného archeologického muzea, sídlícího ve východní části někdejšího kostela, tak jeho nabídka je poměrně pestrá. Přesto, že muzeum patří k těm menším, můžeme zde vidět množství unikátů, z nichž nejstarší jsou pravěké vykopávkavé exponáty z období 3500 až 1500 př. n. l.. Nechybí sbírka gotických sarkofágů, včetně těch královských (Ferdinand I., +1383), socha krále Alfonse I. Portugalského, různé předměty z římského a vizigótského období, modrobílé kachlíky azulejos a dvě velice populární předkolumbovské peruánské mumie.