Lisabon – bývalý klášter při katedrále Sé (Lisboa - Claustro da Sé)

Prostory někdejšího kláštera při lisabonské katedrále Sé jistě zařadí každý návštěvník hlavního města Portugalska – zvláště je-li příznivcem gotického slohu – mezi zdejší nejkrásnější a nejpozoruhodnější památky. A nic na tom nemění ani fakt, že se jedná tak trošku o zříceninu, na jejímž výsostném území dnes probíhají rozsáhlé archeologické průzkumy a která by se brzy měla stát unikátním muzeem. Nejzajímavější částí kláštera je jistě jeho křížová chodba, která byla postavena za vlády krále Dinise I. Portugalského, tedy někdy mezi lety 1279 a 1325. Naprostou raritou je fakt, že tento ambit přiléhá k východní – a tady chórové – části katedrále (běžná je, samozřejmě, varianta se severní nebo jižní stranou). Další „podivností“ křížové chodby je její lichoběžníkový půdorys, protože běžně se setkáváme pouze s ambity o půdorysu pravidelného čtverce. Obě nezvyklosti s největší pravděpodobností souvisí s polohou kláštera a katedrály, a to nejen z pohledu kopcovitého terénu, ale také stávající městské zástavby.

Další zajímavostí je porovnání časového vývoje výstavby lisabonské katedrály a samotného kláštera. Podle dat, uváděných většinou informačních pramenů, by měl být klášter starší. Vždyť největší stavební ruch měl na tomto chrámu panovat okolo roku 1332, kdy již byl klášter dokončen. Ve skutečnosti však byla katedrála téměř dokončena zřejmě již v roce 1281 a od roku 1302 se začaly konat pohřby v klášterních kaplích. Podle všeho došlo k propojení kaplí katedrály s klášterním ambitem někdy okolo roku 1305, z čehož lze usuzovat, že klášter sice byl dokončen v prvních letech 14. století, ale starší než katedrála není.

Současný klášterní ambit má tři křídla, a to na severní, východní a jižní straně. Všude jsou křížové klenby a celý prostor charakterizuje nejen neobvyklý lichoběžníkový půdorys, ale také několik kaplí v severním a východním křídle. Na severní straně se jedná (ve směru z východu na západ) o kaple sv. Jana Evangelisty, sv. Vavřince, Panny Marie Betlémské, Pána Ježíše, sv. Antonína Paduánského a Panny Marie z Tochy. Na východní straně můžeme (od severu k jihu) vidět kaple sv. Alexia, sv. Michaela, dvě kaple Panny Marie (z Piedade a z Terra Solta), sv. Gerváce a sv. Štěpána. Kromě kaplí se zde nachází také stará kapitulní síň. Jižní křídlo bylo velmi silně poškozeno zemětřesením v roce 1755 a následným požárem, takže jeho současná podoba je výsledkem renovace v minulém století. V jihovýchodním rohu kláštera postavil Augusto Fuschini neogotický balkon, jako vyhlídku na řeku Tejo.

Průčelí jednotlivých křídel, otočené do středu nádvoří, tvoří arkády se „sdruženými“ lomenými oblouky (dvojité sloupy s hlavicemi s rostlinným dekorem) a kruhové terčovnice v podobě malých rozet. Působí poměrně archaicky a až příliš robustně, ale může to být způsobeno úmyslem stavitele, daným relativně nestabilním podložím kláštera. V období středověku sloužily tyto klášterní kaple často hrobky elit města. Přes těžké poškození kláštera při zemětřesení a požáru v polovině 18. století se některé „pohřební“ kaple dochovaly v „obdivuhodné kondici“. Právě díky hrobkám jsou nápadné hlavně severní kaple San Lorenzo a jižní Santo Aleixo, kde jsou hrobky s ležícími postavami dokonce čtyři (nejzajímavější z nich patří neznámé dámě a je datován do 14. století). Zmínit musíme také východní kapli Panny Marie z Terra Solta, která je zakládajícím místem Bratrstva milosrdné královny Leonory (r. 1498). Vstup do této kaple se dvěma hrobkami tvoří portál se třemi archivoltami, lemovaný dvěma sdruženými okny. Pohřbeni zde jsou Margaret D. Albernaz a neznámý biskup, přičemž obě hrobky pocházejí z první poloviny 14. století.

Předpokládá se, že celková rekonstrukce kláštera a jeho přeměna v další lisabonské archeologické muzeum přijde přibližně na 5 milionů eur, ke kterým je nutno přidat další 2 miliony z evropských strukturálních fondů. Plán této obnovy byl schválen v roce 2012 vládou a Portugalskou biskupskou konferencí. V každém případě zde byly při probíhajících archeologických vykopávkách objeveny stopy lidského osídlení z období od doby železné (7. stol. před Kristem) do středověku. Dokázat tak lze přítomnost Féničanů, Římanů, Vizigótů, Maurů i středověkých křesťanů. Našly se zde např. pozůstatky podlah a zdí římských domů i fragmenty předpokládané bývalé mešity. Fragmentů z období, kdy se Lisabon hlásil k islámu, je zde prý více než dost. Za zmínku stojí také fakt, že archeologické práce zde probíhaly v období let 1990 až 2004, kdy byly zastaveny. K jejich znovuzahájení pak došlo v roce 2011. S dokončením všech prací a stavebních činností se zde počítá nejpozději roku 2017. Poté bychom zde měli mít možnost navštívit novou muzejní budovu, nabízející mj. zlatý poklad v podobě islámských i raně-křesťanských mincí nebo římské amfory.

A to „hlavní” na závěr: Lisabonská katedrála se nachází na adrese Largo da Sé a nejjednodušeji se k ní dostaneme tramvajemi č. 24 a 28 nebo autobusem č. 37. Popisovaná část je přístupná v letním období pouze v čase 10.00 - 18.00 hod., v zimním období se „zavírá“ již o hodinu dříve (tedy v 17.00 hod.). Vstupné stojí 2,50 € (studenti a senioři nad 65 let zaplatí jen 1,25 €).