Letohrádek Hvězda v Praze

Břevnovskou bránou jsem vstoupila do obory Hvězdy a ocitla se v jiném světě než jaký nabízí okolní rušné ulice. Dýchlo na mě prostředí zcela přírodní, které jsem tady nečekala. Čekala jsem nějaký upravený pražský park. V oboře jde ale o hustý až skoro neprostupný porost starých dubů, buků a jiných listnatých stromů. Najdou se i jehličnaté stromy, listnaté však převažují. A myslím, že tohle prostředí skvěle doplňuje tajuplný letohrádek. Spolu pak tvoří doplňující se dvojici. Samotná stavba letohrádku je pak stavbou plnou symbolů, stavbou alchymistickou a ezoterní a z tohoto hlediska pro mě něčím nedosažitelným. Ve směsi tajuplných symbolů se orientovat nedovedu, ale ani toho nelituji. Hvězda pro mě zůstává místem mimořádné síly.

Začnu od počátku, tedy od pověstí. Letohrádek prý stojí na starém pohanském místě. Tam rostl starý posvátný dub. Pod stromem hořel věčný oheň. U něho se scházeli pohanští kněží k vážným rozhodnutím. Do ohně se vhazovaly vonné byliny, jejichž kouř se vdechoval a tím přicházely věštecké vidiny. Dalo se tak nahlédnout do budoucnosti. Jednou ročně se tady konala slavnost, díkůvzdání Matce Zemi, obětovalo se obilí ptákům, chléb zvěři. Oheň sám od sebe zhasl, když se v Čechách ozval hlas prvního křesťanského zvonu, který svolával věřící k modlitbě. Lidé se ho pokoušeli znova zapálit, ale nedařilo se. Jáma, kde posvátný oheň hořel, byla raději zasypána. Do posvátného dubu uhodil blesk v době, kdy byl položen základní kámen ke stavbě břevnovského kláštera. Blesk strom rozštípal na třísky či spálil na popel. Kousky dubu si lidé brali s sebou jako ochranný talisman, který nosili zavěšený na krku nebo ho zakopávali pod práh svého domu. Každoroční slavnosti díkůvzdání se tu prý ale konaly dále. Jak vidno, vymýtit pohanství tady nebylo jednoduché, musel tedy nastoupit čert. Jiná pověst vypráví, že při stavbě břevnovského kláštera došlo dřevo. A hodil by se právě statný posvátný dub. Starý strom ale hlídal čert, na kterého byli mniši krátcí. Použili nový zvon z klášterní kaple a jeho zvoněním a modlitbami se jim podařilo čerta zahnat. A dřevo pokáceného dubu mohlo být použito na klášterní krov. Místo tedy bylo odpradávna svatyní kultu Země.

Už od 10. století zdejší les, kterému se říkalo Malejov, patřil břevnovskému klášteru. Až římskoněmecký císař, český a uherský král Ferdinand I. Habsburský zde zřídil oboru, která byla využívána jako královská honitba. A v roce 1555 si místo pro stavbu letohrádku vybral jeho syn, místodržící v českých zemích Ferdinand II. Tyrolský. Ferdinand se nechal inspirovat podobnými stavbami v Itálii. Ideový návrh stavby vytvořil sám Ferdinand, avšak samotné plány sám netvořil. Stavbu vedl stavebník Pražského hradu Hans Tirol. S ním spolupracoval a vystřídal ho další hradní architekt Bonifác Wohlmut. Zednické práce vedl mistr Juan Maria del Pambio. Tento zednický mistr dal ideovému návrhu Ferdinanda Tyrolského konkrétní podobu. Pak se vedení stavebních prací ujal Giovanni Lucchese. Současně s letohrádkem zde měla být vybudována i okrasná zahrada. Stavěna byla míčovna. Poblíž letohrádku byla osazena voliéra, vybudována kuchyně a zázemí pro služebnictvo.

Jak již bylo zmíněno, Hvězdu nechal postavit Ferdinand Tyrolský podle svého ideového návrhu na půdorysu šesticípé hvězdy – hexagramu. Spojením dvou rovnoramenných trojúhelníků vznikne hexagram. Spodní trojúhelník, tedy ten, který „stojí“ na své špičce je symbolem ženského principu, představuje vodu. Horní trojúhelník představuje mužský princip a živel ohně. Jeho vrchol směřuje vzhůru. Základny trojúhelníků představují vzduch a zemi. Propojení trojúhelníků představuje spojení protikladů, živlů, mužské a ženské energie, nebe a země do vzájemné harmonie. Samotné číslo šest je symbolem harmonie a souladu, lásky. Ve středu hexagramu může člověk pocítit příliv životní síly.

A tak není divu, že letohrádek byl postaven snad pro jeho lásku, hvězdu jeho života a od roku 1557 i manželku Filipinu Welserovou. Filipina byla „pouhou“ měšťanskou dcerou z Augsburgu. S Ferdinandem se tajně vzali na zámku v Březnici, kde Filipina pobývala u své tety Kateřiny z Lokšan. Aby ji měl při svém pobytu v Praze blíže u sebe, traduje se, že letohrádek nechal postavit pro ni. Sňatek byl uznán až roku 1576, až do té doby byl před veřejností tajen. Ferdinandův otec, římskoněmecký císař, český a uherský král Ferdinand I. Habsburský ale o něm věděl už od roku 1559. Ferdinand II. Tyrolský si dokonce kvůli tajnému manželství s Filipinou nechal ujít polský trůn, jehož získání bylo podmíněno rozvodem. „Tajní“ manželé spolu ale nějaký čas pobývali na Křivoklátě. Když se Ferdinand ujal vlády v Tyrolsku, bydleli na zámku Ambras. Roku 1580 ale Filipina zemřela. A tak Hvězda může být symbolem lásky, pomníkem nehynoucí lásky… Po shlédnutí interiéru letohrádku ale návštěvník nabyde dojmu, že pro delší pobyt Hvězda určena není. Ke krátkému pobytu, kdy se zde Filipina s Ferdinandem mohli potkat, snad mohla být určena. Ale kdo ví?

A tím se dostáváme k samotné architektuře a výzdobě letohrádku. A tam nemůže být pochybnosti o tom, že Hvězda je stavbou alchymistickou, stavbou pro hledání kamene mudrců. Zakomponován do samotné stavby je letopočet začátku stavby rok 1555. V prvních třech patrech zezdola nahoru je pět místností v každém cípu hvězdy. V šestém cípu hvězdy je schodiště vedoucí nahoru. Ve čtvrtém nejvyšší podlaží je pouze jeden prostor, tzv. Hodovní síň. Důležité číslo je zde tedy posvátné číslo 5. Toto číslo právě souvisí se změnou, transformací, transmutací a alchymií. (pozn. transmutace – snaha alchymistů přeměnit běžné kovy na drahé kovy, zlato) Čtyři patra stavby zde odpovídají také čtyřem živlům. Podzemí odpovídá zemi, přízemí vodě, první poschodí odpovídá vzduchu a poslední patro ohni. Zajímavá je také renesanční štuková výzdoba interiérů. Náročná štuková pole byla vytvořena italskými mistry. Předlohy pro štuky lze najít v antickém Římě. Jsou obsahově spojovány s ideou vítězství a triumfu. V přízemí je strop rozdělený do 334 polí vyzdobených figurami i ornamenty. Uprostřed patra je kruhový sál Aenea. Ten je věnován oslavě vládnoucího habsburského rodu. Aeneas je předkem římského panovnického rodu. Tímto chtěli Habsburkové navázat na tradici římských císařů. Šest polí okolo symbolizuje „Zrcadlo ctností“ podle antického pojetí (např. Odvaha, oběť, synovská láska,..) Jsou to příběhy z antické mytologie a historie Říma. V cípech půdorysu hvězdy jsou kosočtverné sály. Jsou zasvěceny antickým bohům spojených s hvězdnou oblohou a planetám. Jsou jimi Luna – Diana, Saturn, Cheirón – Střelec, Merkur, Jupiter a Silén. Mezi kosočtvernými místnostmi jsou chodby, jejichž štuková výzdoba rovněž zpodobňuje planety a antická božstva. Jsou jimi Minerva, Atalanta, Mars, Kleopatra, Venuše, Neptun. Planety zároveň vyjadřují hlavní alchymistické prvky : Mars – železo, Venuše – měď, Merkur – rtuť, Saturn – olovo, ale také Slunce – zlato a Měsíc – stříbro, jež antika také považovala za planety.

Když se vrátíme do podzemí, to je tvořeno kruhovým sálem, který je od kruhové chodby, která ho obíhá, oddělen silnou zdí ve tvaru kruhu.

V každém z nadzemních podlaží se dochovala podlaha z italského teraca a má v každém patře jiný vzor. V přízemí uprostřed stavby najdeme z dlaždic vyskládanou hvězdu a právě tam, ve středu dvou překrývajících se trojúhelníků lze pocítit nejsilnější energii. V 1. patře připomíná podlaha stolní hru mlýn, tj. symbol tvořivosti. Nejvyšší patro, tzv. Hodovní síň je jako jediné z celého letohrádku veřejnosti uzavřeno. Nachází se tam však podlahová mozaika z dlaždic, která při pohledu zhora připomíná křížení dvanácti os vesmíru.

Teď něco málo k dalšímu osudu stavby a obory. V letohrádku byly nadále pořádány hostiny, oslavy, diplomatická jednání, v oboře byly pořádány hony. V roce 1526 zde proběhla oslava korunovace Maxmiliána II. Císař Rudolf II. zde také v roce 1610 pořádá oslavu. Až v období třicetileté války je areál pleněn. Za císaře Josefa II. je letohrádek přeměněn na vojenský objekt. Sloužil jako sklad střelného prachu. Po 1. světové válce byla správa obory převzata správou Pražského hradu. Po 2. světové válce proběhly stavební úpravy letohrádku a bylo v něm zřízeno muzeum Aloise Jiráska a Mikoláše Alše. Od roku 1958 až dodnes objekt spravuje Památník národního písemnictví a je pro veřejnost otevřen v turistické sezoně. V suterénu je expozice o bitvě na Bílé hoře, ostatní prostory jsou využívány k výstavní činnosti.

Zdroje : http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/letohradek-hvezda/, https://www.idnes.cz/bydleni/architektura/obora-hvezda-letohradek-hvezda-brevnov.A161024_152217_architektura_web