Letiště Trat - Thajsko

Trat

Letiště – místo odjezdůi návratů, místo loučení i vítání. Přiznám se, že jsem vždy rád létal a Letiště měl rád pro jejich atmosféru dálek a moderní techniky. Přesto jsem si neuměl představit, že bych měl někdy psát o letišti. Loňská cesta do Thajska mě však přiměla učinit výjimku.

Náš čtyřdenní pobyt v hlavním městě thasjkého království se blížil k závěru, a před námi byla cesta na malebný ostrov Koh Chang, nedaleko thajsko-kambodžských hranic. Rozhodne-li se člověk cestovat z Bangkoku na zmiňovaný ostrov, může si v zásadě vybrat ze dvou možností. Buď využít velmi dobře organizované dopravy prostřednictvím VIP autobusů a minibusů, nebo zvolit podstatně rychlejší, i pro nás levnou letecké dopravu na Letiště Trat. Autobus Vás pravda zaveze až k trajektu, na druhou stranu na letišti je velmi dobře organizovaná doprava minibusy, které Vás během hodiny a půl přepraví přímo až do Vašeho resortu na Koh Changu.

Ale vraťme se zpět na Letiště. Ze svých cest po světě jsme byli zvyklí spíše na v elká mezinárodní Letiště, vesměs tvořená komplexy mohutných, striktně funkčních, ale zároveň neosobních struktur betonu, skla a kovu. O to větší bylo naše nadšení pro malé Letiště poblíž thajsko-kambodžských hranic. Jeho historie je opravdu krátká. Slavnostě otevřeno bylo teprve v březnu 2003 nejen jako spádové Letiště pro tuto příhraniční oblast, ale zároveň jako cíl leteckých linek z Bangkoku, hojně využívaných turisty směřujícími na stále populárnější ostrov Koh Chang. V současnosti je společnost Bangkok Airways jedinou společností, vypravující pravidelně 3 x denně svá letadla ATR 72 do tohoto vzdušného přístavu s mezinárodním označením TDX.

Je třeba říci, že zdejší letiště si nás okamžitě získalo svou jednoduchostí, ovšem v tom nejlepším smyslu slova. Jeho plocha I bezprostřední okolíbylo doslova vyrváno tropickému deštnému lesu. Při cestě z lletiště k moři, neuvidíte změť volně bujícího pralesa. Naopak! Po obou stranách silnice narazíte striktně vyrovnané, v přesných odstupech vysázené kaučukovníky, plodící na zdejších plantážích tolik žádanou surovinu. Jen těžko si lze představit, kolik dřiny bylo spojeno s budováním všeho, co kolem sebe teď vidíme. Ale vraťme se zpět na letiště. Po čtyřdenním pobytu v přelidněné thajské metropoli, je přivítání na Tratu malým zázrakem. Zmizel prach, shon, rámus, nervozita. Jen dozněly letecké motory našeho letounu, zmocnila se celého letiště atmosféra kklidu a pohody, rušená jen šuměním větru a zpěvem ptactva v okolních lesích. Vše jako by tu bylo přizpůsobeno tomu, aby co nejméně rušilo okolní svět. Od letadla k odbavovací budově I opačným směrem Vás přepraví téměř neslyšně se pohybující elektrobusy. Ostatně elektřinou jsou poháněny prakticky všechna vozidla pozemního personálu. Klasické spalovací motory zůstávají výsadou minibusů a taxíků čekajících před letištní budovou. Zcela jinou dimenzi tu dostává i tolik diskutovaná bezpečnost leteckého provozu. Samozřejmě že tu fungují bezpečnostní rámy, rentgeny a že všude dohlíží na bezpečnost policisté, ale člověk jako kdyby to tu nevnímal. Snad je to tím, že vzdušná konstrukce letištní budovy minimalizuje studený dojem velkých anonymních letišť. Tady Vás nedusí velké tabule skla, mamutí konstrukce. Důsledné oddělení uzavřených a veřejných prostor zde sice také existuje, ale systém přitom využívá výhod, jenž mu zdejší minimální provoz poskytuje. Přepážky jako kdcyby zde byly spíše jen naznačeny, omezeny na nezbytnou nutnost. Vše, jako kdyby nechalo přicházet okolní přírodu až do interiéru. Budovy využívají v maximální míře přírodních materiálů, projekční řešení odbavovacích prostor maximálně zohledňují zdejší podmínky tropického klimatu. Proto můžeme teď v horkém podvečeru sedět v příjemně zařízené čekárně, popíjet čerstvé ovocné nápoje, pochutnávat si na lehkém občerstvení, poslouchat příjemnou, nevtíravou hudbu, která jakoby tvořila kulisu mírnému větříku, prohánějícího se volně všemi zdejšími prostorami.

Stačí jediný pohled na letištní plochu, a každému je jasné, jak velké úctě se nejen v tomto příhraničním kraji, ale i v celém Thajsku těší slon. Po travnatých plochách zdejšího mini letiště je rozeseto hned celé stádo těchto mohutných zvířat. Pochopitelně že neživých. Přísné zákony platí i zde, a pobíhající stádo slonů na přistávací ploše, by bylo zřejmě noční můrou posádek všech zde přistávajících letadel. Tito “sloni” jsou totiž obyčejné, jen umně zastřižené keře, rozeseté kolem odbavovací budovy. Takže pokud I Vy budete někdy vystupovat na zdejším letišti, připrevte se na to, že i Vás zde přivítá velká sloní rodinka i se slůňaty.

Na letiště i okolní lesy se již snesla hluboká noc, když bylo naše letadlo společnosti Bangkok Airways připraveno k odletu do Bangkoku. Poslední kontrola motorů, jejich mohutné zařvání ve vysokých otáčkách a pak už se těch pár světýlek zdejšího letiště propadlo do hluboké tmy. A jsme si jisti, že jakmile v dálce dozněly motory našeho letounu, propadlo se letiště Trat znovu do té nádherně ospalé a tiché atmosféry tropické noci na pobřeží Thajského zálivu.