Kutná Hora - Katedrála Nanebevzetí Panny Marie

 

Katedrála Nanebevzetí Panny Marie je nejstarší gotická katedrála ve Střední Evropě. Byla po vzoru francouzské katedrály vystavěna v letech 1290 - 1320 jako konventní kostel sedleckého cisterciáckého opatství.

Sedlec (dnešní část Kutné hory) se stal v r. 1142 prvním cisterciáckým opatstvím v Čechách. Byl založen za vlády Vladislava II. na popud olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka.

Klášter dosáhl největšího bohatství po r. 1281 za opata Heidenreicha. Přispěl k tomu i nález stříbrné rudy a prebendy plynoucí z dolování na klášterních pozemcích. Opat Heidenreich byl schopný organizátor a politik, byl jením z nejmocnějších mužů českého království, byl rádcem a důvěrníkem Václava II., který křtil i jeho děti a byl jedním z vykonavatelů jeho závěti. A byl to on, kdo nechal vybudovat tuto velikou katedrálu na místě skromného románského kostela, jehož pozůstatky byly nedávno objeveny při archeologickém výzkumu a na jejichž část je možno se nyní v katedrále podívat.

Ve stejné době byl založen blízký hřbitov a kaple Všech svatých s Kostnicí.

Rostoucí finanční bohatství se však stalo klášteru osudným. Nároky Jana Lucemburského a nebývalá stavební činnost znamenaly postupný úpadek.

Úplná tragédie přišla na počátku 15. století. V r. 1421 byly klášter, kostel i hřbitovní kaple husity vypáleny. Mniši, kteří přežili vraždění, uprchli do ciziny, majetek byl rozkraden.

Cisteriáci se do Sedlece vrátili v r. 1452, ale neměli jako katolický řád v převážně protestantské zemi velký vliv, ani příjmy. Klášter skomíral a katedrála zůstala v rozvalinách. Za třicetileté války (1618-1648) byl klášter změněn na špitál, ale stále chátral.

Teprve roku 1685, kdy se stal opatem Jindřich Snopek, se věci dali do pohybu. Tento energický muž je právem nazýván 2. zakladatelem katedrály. Původně chtěl přestavbu svěřit pražskému staviteli Pavlu Ignáci Bayerovi, který však zamýšlel katedrálu přebudovat v dobovém barokním duchu. Snopek chtěl ale zachovat její gotické kořeny.

Proto stavební práce svěřil tehdy teprve 25letému Janu Blažeji Santinimu, který ji přestavěl ve stylu české barokní gotiky. Citlivě zachoval její původní gotickou atmosféru - působivý portál, štíhlá Vysoká okna bez barevných skel, vznosnou siluetu bez vnějších opěrných pilířů - to vše ctilo cisterciáckou zásadu pokory a střídmosti. Impozantní průčelí jako by bylo inspirováno proslulou sedleckou monstrancí, nalezenou podle legendy ve zdech katedrály, kde byla ukryta před dobyvačnými husitskými vojsky.

Sázka na smělé mládí se vyplatila a později všemi uznávaný génius českého baroka nezklamal a stvořil dílo ve stylu tzv. barokní gotiky, která je ryze českým fenoménem. Bohužel Snopek se nedožil dokončení oprav, zemřel pár měsíců před vysvěcením. Ale přesto se mu podařilo získat zpět i část majetku.

Definitivní zánik znamenala reforma Josefa II., která rušila většinu klášterů a tak v r. 1784 byl cisterciácký klášter zrušen a jeho majetek rozprodán. Většinu koupili Schwarzenberkové z Orlíka.

Areál kláštera byl přebudován na továrnu na zpracování tabáku. V současné době je tam Muzeum tabáku.

Katedrála byla v 19. století znovu vysvěcena a sloužila jako běžný farní kostel. Nedostatečná údržba vedla k postupnému chátrání.

Po roce 1989 byla katedrála vrácena církvi a pracovníci farní kanceláře spolu s památkáři se zasadili o zařazení této vzácné stavby do Programu na záchranu architektonického dědictví.

Katedrála Nanebevzetí Panny Marie byla zapsána v r. 1995 na Seznam světového kulturního dědictví Unesco a v letech 2001 - 2009 se v rámci Programu na záchranu architektonického dědictví uskutečnila rozsáhlá oprava nákladem více než 70 miliónů korun. Bylo provedeno statické zajištění, které bylo stěžejní, ale také mnoho dalších prací tesařských, klempířských, kamenických, restaurace omítek i výmalby a také rekonstrukce interiérů. Na jaře 2009 byla katedrála znovu zpřístupněna veřejnosti.

 

Moje zkušenost:

Katedrálu jsme navštívili při našich toulkách Kutnou Horou. Prohlídka ve mně zanechala skutečně hluboký dojem. Na svoji výšku a délku poměrně úzká stavba (bohužel, marně jsem někde hledala rozměry), výzdoba ve srovnání s dobovými stavbami skoro chybí, ale už jen světlo umocňuje nádheru této stavby. Téměř celá stěna proti oltáři - nad vchodem - je vlastně veliké okno.

Po točitém Santiniho schodišti vlevo od oltáře bylo možno vystoupat na kůr. K mému údivu má kostel nejen kůr klasicky nad vchodem - proti oltáři, ale i právě malý boční, na který jsme se po schodišti dostali. Pak byla možnost pokračovat vlastně v půdních prostorech (jestli se nechá říct, že kostel má půdu) na ten hlavní velký kůr. Bylo to zajímavé, protože bylo možno vidět mohutné oblouky, kterými je strop kostela zakončen. Možná mi chybí ty správné výrazy, ale to mi všichni musí prominout. A pohled z kůru - těsně pod nádherně klenutou klenbou s žebrovím - směrem k oltáři - to se musí vidět, to se nedá popsat. To byla nádhera.