Kroměřížská Vodní ulice

Fotografie (15) • Foto: Franta

Patří k nejdůležitějším historickým ulicím města. Pokud do „hanáckých Athén“ přijedete autobusem anebo vlakem, je tou, která vás za řekou Moravou směrem od severu protáhne starobylým městským jádrem a vyplivne na Velkém náměstí. Čtvrt kilometru dlouhá komunikace kupodivu nevede přímým směrem. Prvních 150 metrů mírně stoupá až k průsečíku Farní a Dobrovského ulice, pak se prudce lomí vpravo a po dalších sto metrech končí na okraji hlavního rynku. Celou ji lemují dnes převážně secesní fasády starých měšťanských domů, z nichž jsou tři památkově chráněny. Zaujmou ale i mnohá další stavení. K těm nejhezčím patří dvě budovy vypínající se nad průsečíkem ulic. O něco dál směrem k náměstí stojí nižší domeček (vypadá jak trpaslík tísněn titány), jehož barevná fasáda je nahoře označena číslovkou svého vzniku. Byl jím rok 1785. Zajímavé moderní rohové stavení zdobící konec Vodní ulice a začátek rynku je už mnohem mladší. Bylo vystavěno ve funkcionalistickém stylu a zdobí jej červené logo firmy Baťa.

K památkově chráněným objektům patří Muhlmannův dům, který patřil slavné sladovnické rodině. V patře byl sál, v němž se od roku 1850 hrávalo divadlo. A to trvalo až do roku 1870, kdy byl dokončen jakýsi tehdejší kroměřížský „kulturák“ - budova Nadsklepí.

Rypkův dům byl původně šenkovním stavením, které se roku 1677 rozdělilo a sídlili v něm řemeslničtí mistři. V roce 1818 jej získal Cyril Rypka a jeho voskařský rod jej obýval až do roku 1919. Čtrnáct let před koncem „století páry“ se v něm narodil PhDr.Jan Rybka. Ten se později stal na pražské Karlově univerzitě profesorem orientálních jazyků (zaměření hlavně na turečtinu a novoperštinu) a byl nositelem mnoha řádů a čestných doktorátů v Evropě i Íránu.

Třetím chráněným stavením je Večerkův dům s gotickým jádrem. Nejprve sloužil jako dům šenkovní, později se v něm vařilo mýdlo. Jedním z posledních majitelů byl obuvník Jan Večerka, vášnivý sběratel kroměřížských starožitností a písmák. Původní interiér zdobila nádherná gotická socha Madony v životní velikosti, ta je ale dnes uložena na probošství. Oprava v roce 1973 domu vrátila původní vzhled.

O krásu kroměřížského historického centra se nejprve přičinili původní stavitelé, který si za hlavní objekt svého zájmu vybrali výrazný pahorek tyčící se nad řekou Moravou. První částí budoucího městského jádra se stala oblast okolo dnešního Riegrova náměstí, kde stávala trhová ves. Tou druhou byl opevněný celní a správní dvorec, kolem něhož stála obydlí řemeslníků, krámů a krčem a které se nacházelo v dnešních lokalitách ulic Kopečku, Ztracené a Vodní. Jako město se Kroměříž poprvé připomíná v roce 1266. Před koncem století v něm byly zbudovány městské hradby se třemi bránami (jedna stála i ve Vodní ulici), ale dodnes se zachovala jen ta jediná Mlýnská.

Město vzkvétalo až do roku 1643, ale pak jej postihla trojice osudových ran. Nejprve jej dobylo za přispění Valachů švédské vojsko a po jejich řádění zůstal z 244 domů stát (a to ještě notně poškozených) jen necelých sedmdesát! Následovala morová epidemie a roku 1656 město zachvátil ničivý požár.

Osvíceným obnovitelem a budovatelem „nové“ a mnohem krásnější Kroměříže se stal biskup Karel z Lichtenštejna- Kastelkornu. V průběhu dvaceti let opravil veškeré škody, nechal postavit biskupskou mincovnu a několik klášterních škol s kolejí a gymnáziem.

A přinutil měšťany, aby ke svým obydlím přistavěli sjednocující atikové štíty. Staré gotické a renesanční domy tak získaly nejprve barokní a později secesní fasády...

Poslední aktualizace: 15.2.2020

Kroměřížská Vodní ulice na mapě