Krása výpravní budovy vlakového nádraží v Hradci Králové

Z historie je známo, že obyvatelé dvou východočeských (a od sebe jen nepatrně vzdálených) krajských měst, k sobě v minulosti neoplývali příliš velkou láskou. Kupodivu měla tahle řevnivost i pozitivní důsledek, díky němuž se Pardubice i Hradec Králové staly velmi pěknými a výstavnými sídly.

Těžko třeba z pohledu laika posoudit, které z nich má více reprezentační vlakové nádraží. Zatímco hlavní staniční budova v Pardubicích je řazena k nejvýznačnějším skvostům poválečného funkcionalismu (dobudována roku 1958 dle návrhu arch.Karla Řepy), hlavní budova vlakového nádraží v Hradci Králové zase patří k největším klenotům téhož stavebního stylu v jeho vrcholném prvorepublikovém období.

 

Tento pompézní objekt byl vystavěn mezi lety 1929 až 1935 podle projektů architekta Jana Rejchla a Ing.Václava Rejchla mladšího. Skládá se ze dvou křídel: jižního třípatrového s výpravní halou a administrativního (rovněž třípatrového) severního. Celkově dosahuje délka objektu 152 metrů a obě křídla od sebe odděluje 46 metrů vysoká štíhlá hranolová hodinová věž, zakončená nádstavbou pobitou měděným plechem.

Nejhořejší část jižní budovy zdobí alegorické sousoší Dopravy od Jana Škody. Plastiku tvoří velké okřídlené kolo a z každé strany stojí běžec s pochodní, tzv. „světlonoš.“

Výstavba tohoto v pořadí již třetího nádraží vyšla v té době na 19 milionů korun a od roku 1981 je hlavní nádražní budova památkově chráněna.