Klentnice

Další zajímavosti v nejbližším okolí či v místě Mapa 88 B3

kostel sv. Jiří (1783)

barokní fara

nad obcí horolezecké terény

socha sv. Jana Nepomuckého

socha sv. Floriána

boží muka

První zmínka o objektu 1330

Od mladší doby kamenné se zde nepochybně pohybovali pravěcí lidé, jejichž sídliště se nalézají v nejbližším i širším okolí. Byla zde objevena tzv. popelnicová pole a velké množství bronzových nástrojů. Kdy vznikla vlastní osada přesně nevíme, ale nejpravděpodobnější je rok 1260, kdy sem přicházejí němečtí kolonisté. Již v 1. třetině 14. století se ves dostává do rukou Hartneida z Lichtenštejna společně se Sirotčím hrádkem. Původně se ves nazývala Glemptnice a v průběhu časů se tento název různě komolil až do dnešní podoby. Ve 14. století se obec stává součástí mikulovského panství a s ním sdílí i jeho další majitele. Během husitských válek byli Lichtenštejnové po boku císaře Zikmunda a bojovali proti husitům. Proto také husité kolem roku 1426 vypálili mnoho mikulovských vesnic a společně s nimi také Klentnici. Ve třetí čtvrtině 14. století pro změnu zpustošili mikulovsko hordy Maďarů a tak koncem tohoto bouřlivého století přichází druhá vlna německých přistěhovalců.. Roku 1645 přišla do vsi švédská vojska a zůstávají až do roku 1646. Z jejich odchodu se však Klentnice neraduje dlouho, neboť roku 1657 začínají útočit Turci. Na obranu Vídně proti Turkům byli povoláni také Poláci, kteří samozřejmě táhli i přes Mikulovsko a opět nastalo pustošení i když v tomto případě civilizované. Další výdaje přišli až roku 1742, kdy obsadili Mikulov Prusové. O cca 60 let později se v Klentnici ubytovává francouzské vojsko a setrvává po celé čtyři roky do roku 1809. Roku 1960 přechází společně s okresem Mikulov pod okres Břeclav. Z památek jmenujme na prvním místě kostel sv. Jiří vybudovaný roku 1783 a stavba byla slavnostně započata za osobní přítomnosti přes 80 let starého knížete Dietrichštejna. Zvon pochází původně z Děviček (viz. samostatné heslo) a na výzdobu, Jmenujme např. obraz sv. Peregrina, byli přizváni jedni z nejlepších umělců té doby. Zajímavostí je kříž na věži, který se při větru otáčí. Z dalších památek nezapomeňme na sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1786, která stojí na místě bývalé kaple sv. Jiří, socha sv. Floriána z roku 1853, socha sv. Leonarda v poli severovýchodně od obce z roku 1794, Tři boží muka, vesměs restaurovaná ke konci 20. století a zřícenina Sirotčího hrádku (viz. samostatné heslo). Obec se nachází na úpatí Tabulové hory. Ves je částečně procházena červenou TZN od Mikulova do Dolních Věstonic.