Kavkaz - Weimar

Klebelsberkův Palác

Stavebníkem domu, který byl původně venkovským zámečkem, byl hrabě František Josef Klebelsberk. V roce 1818 bylo započato s výstavbou na dvou scelených parcelách. Dokončen byl roku 1821 a nesl název Klebelsbergs Palais. Ještě roku 1823 byl přejmenován na počest Karla Augusta vévody Výmarského na hotel U města Výmaru. Později byl jeho název zjednodušen na Hotel Weimar. Byl to ve své době nejhonosnější hotel v celých Mariánských Lázních. Palác obývali i rodiče milenky hraběte Klebelsberka Amálie Löwetzow, Leberecht von Brösigke a Ulrike von Brösigke. Ti se rovněž starali o dům a byli jeho správci. Po otevření jej navštívil i Johan Wolfgang Goethe. Vrátil se ještě dvakrát. Ale roku 1823 se musel vystěhovat do nedalekého Zlatého hroznu (1818), aby uvolnil místo pro svého panovníka Karla Augusta Výmarského a jeho doprovod. V tomto roce se traduje Goethova romance k mladičké Urlice von Lewetzov, která ale jeho city neopětovala a dokonce později jakýkoliv vztah rozhodně popírala nehledanými slovy: Es war nicht keine Liebe! Patrně se jedná pouze o "romantickou legendu" i s ohledem na skutečnost, že Goethe byl již 74 letý, bezzubý, plešatý a nevábný stařec prolezlý nemocemi.

Roku 1843 si František Josef Klebelsberk bere za ženu Amalii Löwetzow, která po jeho smrti hotel dědila. Stal se rovněž i nevlastním otcem Ulriky von Löwetzow. Ta dědila hotel v roce 1867 po Amálii, ale hned vzápětí jej prodala svému správci Hammerschmiedovi, protože zanedbaný a chátrající hotel již příliš nevydělával. V roce 1889 došlo k přestavbě objektu do dnešní pseudobarokní podoby, na nejluxusnější hotel Mariánských Lázní. Zejména kolem roku 1900 měl hotel již tekoucí teplou vodu a moderní Telefonní ústřednu. Během pobytů anglického krále Edwarda VII. v Mariánských Lázních se stal jeho oblíbeným útočištěm. Za druhé světové války byl využíván jako sanatorium pro německé vojáky. Po roce 1945 byl dům znárodněn a provozován národním správcem pod názvem King of England. Poté byl roku 1948 změněn na lázeňský dům Kavkaz a objekt sloužil pro ozdravné pobyty odborářů a návštěvníků z tehdejší NDR až do roku 1989. Krátce byl provozován jako hotel do roku 1994. Od té doby bezútěšně chátrá.

Lukáš Hanzl