Jizerka – Hnojový dům

Projdete-li osadou Jizerka po asfaltové silničce směrem na Smědavu, na konci osady, za odbočující Lasíčí cestou, spatříte typickou jizerskohorskou dřevěnou chalupu č. p. 8. Na první pohled na ní není nic zvláštního. Chalupa je opatřená tmavohnědým nátěrem, který dává vyniknout bílým rámům dřevěných oken. Je krytá sedlovou střechou s bonským šindelem. U vchodových dveří jasně žlutá poštovní schránka napovídá, že se jedná o Hnojový dům, německy Misthaus. V následujících odstavcích se zmíním o historii Hnojového domu a vzpomenu na Gustava Ginzela, legendu Jizerských hor.

Původní Hnojový dům byl postavený na přelomu 17. a 18. století. Sto padesát let sloužil k obytným účelům. Po roce 1945, kdy byl odsunut jeho německý majitel Kluge, dům změnil užívání. Tehdejší národní správce v něm ustájil krávy. V roce 1963 byl dům natolik zdevastovaný, že bylo rozhodnuto o jeho zbourání. Kravky byly vyvedeny, zůstala po nich vrstva hnoje sahající až po okna. Podle hnoje dům dostal pojmenování.

V roce 1964 dům koupili za 345 Kčs bratři Hans a Gustav Ginzelovi. Starší Gustav Ginzel hnůj prodal, prý za více, než za co ruinu dřevěnky koupil. Aby dům zcela vyčistil, prohnal jím dva potoky. Když dům se svými přáteli opravil a zabydlel se v něm, začal sbírat různé kuriózní exponáty. Z Hnojového domu vytvořil svérázné muzeum kuriozit, které časem získalo věhlas v celém kraji, i v Německu. Dům byl otevřen každému, kdo si chtěl vystavené zajímavosti prohlédnout, poslechnout si příběhy s nimi spojené nebo se rád podíval na diapozitivy z některé ze 70 zemí, které světoběžník procestoval. Gustav Ginzel za svoje povídání a prohlídku muzea nich nežádal. Kdo chtěl, přispěl mu do kasičky v kuchyni na domácnost.

Hnojový dům se stal i útočištěm skupinek turistů, kteří nechtěli platit dražší ubytování v hotelech. Přespat mohli na půdě na matracích pod velkou vlajkou Německé demokratické republiky. A to až do osudného dne 24. srpna 1995, kdy dům do základu vyhořel. Bohužel se všemi kuriozitami, exponáty, diapozitivy, fotografiemi a dalším majetkem Gustava Ginzela.

Během jednoho roku na místě spáleniště vyrostla přesná kopie shořelého Hnojového domu. Dokonce i trámy jsou spojeny dřevěnými kolíky jako dříve. Na novou stavbu se složili Ginzelovi příbuzní, kamarádi a fandové. Gustav Ginzel se pustil znovu do sbírání kuriozit, začal obnovovat svoji sbírku. Ta však nenabyla rozměrů jako před požárem. Čas vyměřený Gustavu Ginzelovi tomu dál nepřál.

Gustav Ginzel, světoběžník, horolezec, publicista, fotograf, sběratel kuriozit, vypravěč a humorista se narodil 28. února 1932 v Liberci jako nejstarší z pěti dětí do rodiny textilního podnikatele. Jizerské hory poznával od dětství, miloval je. V roce 1962 napsal s Emilem Novákem Topografii skal Jizerských hor. Pro někoho mohl být Gustav Ginzel podivínem, pro jiného člověk s elánem a otevřeným srdcem. Vážně nemocný Gustav Ginzel zemřel u svých příbuzných v německém Kemptenu dne 28. listopadu 2008. Dožil se 76 let.

Jak vypadal interiér Hnojového domu v roce 1994 (před požárem), vám ukáže video www.moskyt.net/film/hnojovy-dum-misthaus-film. Kdo zvládá německý jazyk, může se po kliknutí na odkaz podívat i na další video www.youtube.com/watch?v=hQGGbuS4XM4. Přečíst si můžete také článek v Libereckém deníku. Viz http://liberecky.denik.cz/zpravy_region/gustav-ginzel-podivin-ktery-okraslil-svet-20150929-39vc.html. O Gustavu Ginzelovi vyšla i kniha Podivín, který okrášlil svět. Napsal ji Jan Šebelka.

Dnes je Hnojový dům pro veřejnost uzavřený.