Jindřichův Hradec – sgrafitový Langerův dům

Jindřichohradecký Langerův dům patří mezi nejcennější ukázky renesanční architektury v českých zemích. Svou sgrafitovou výzdobou bývá tento dům na náměstí Míru přirovnáván k obdobným objektům ve Slavonicích nebo rakouském městě Weitra. Ve skutečnosti ale jde o dva spojené domy (č. 138 a 139), které si zachovaly samostatnou dispozici i fasádu. V jádru se jedná o gotické domy, jejichž fasády byly renesančně upraveny. Původní podloubí bylo zrušeno v průběhu 17. století a obnoveno ve století minulém.

Sgrafita na domě vznikla v období renesančních stavebních úprav domu, konkrétně v roce 1579 (tento letopočet také najdeme v kartuši pod arkýřem). O rok později pokryla sgrafita i „levý“ dům, ale tam se dochovala jen ve velmi nenápadných stopách.

Oba spojené domy jsou dvoupatrové (se třetím atikovým patrem) a zachovaly si dodnes víceméně samostatnou dispozici (oba domy vlastně sjednotil až po roce 1750 jejich tehdejší majitel Mayrlechner). Spojuje je naopak přízemní loubí se šesti arkádovými oblouky na oktagonálních pilířích. Loubí levého domu je klenuté hřebínkovými klenbami, pravý má klenby sklípkové. Pravý dům (původně  č.p. 139) charakterizuje nárožní, sgrafity rovněž pokrytý, válcový arkýř zakončený věžičkou s bání. Průčelí je šestiosé a na pravém domě celé pokryté sgrafity, převážně se starozákonními výjevy. Levý dům má fasádu hladkou, pouze v omítce imituje římsy pravého domu. Současná podoba průčelí definitivně vznikla v roce 1961.

Součástí domu je i „nádvorní“ východní dvoupatrové křídlo a kamenná studna s deskou, na které se nachází novodobé reliéfní vyobrazení žáby od akademického sochaře Vladimíra Krninského.

Vzhledem k motivům erbovní růže v domě, cenné a bohaté výzdobě i umístění domu lze předpokládat, že by minimálně pravá arkýřová část mohla být postavena přímo pro pány z Hradce (dům ale vlastnili i pánové Telecí, Taškář, Meruna nebo Ambrož z Pivína a Langerovi, kteří mu dali jméno, dům získali teprve v roce 1833). Současně by se také mohlo jednat o součást nejstarší kamenné zástavby ve vnitřní části Jindřichova Hradce. Součástí domu byly i nejlepší sklepy ve městě, černá kuchyně a malá stáj.

Je jistě logické, že takový dům nemohl uniknout pozornosti kompetentních institucí a byl mezi naše chráněné památky zařazen hned v květnu roku 1958. Nebylo to ovšem jen kvůli středověkému původu a sgrafitové výzdobě, ale také proto, že se v domě nachází řada cenných gotických a renesančních portálů i dalších kamenných prvků. Langerův dům je tak jedním z nejcennějších objektů měšťanské architektury u nás.

Na závěr ještě pár dalších informací o sgrafitové výzdobě domu.

Autorství sgrafit je připisováno „stavební firmě", která v jižních Čechách a dolním Rakousku působila od počátku 70. let 16. století. Typickým znakem její práce byl ornamentální motiv a rolverkové rámování sgrafitových polí, vycházejících většinou z ilustrovaných knih, které vydával Sigmund Feyerabend ve Frankfurtu nad Mohanem (šlo zejména o grafiky Josta Ammana, Tobiase Stimmera a Virgila Solise). Sgrafita jsou velmi kvalitní a bývá zde zobrazen i vnitřní chrámový prostor.

V souvislosti se sgrafity na Langerově domu padají nejčastěji jména umělců, kteří působili ve Slavonicích, tedy zejména Lukáše Mollera, Hanse Waldese a Kryštofa Gerznera, nebo některého z umělců působících ve známé dílně Leopolda Estreichera. Vyloučeno není ani působení některého z místních malířů, ale vše jsou dnes už pouze dohady.

Figurální a ornamentální sgrafito je rozděleno na pásy (deset figurálních obrazů v pěti pásech) a jednotlivé výjevy pocházejí převážně ze Starého zákona. Některé motivy se zde opakují častěji, např. David s Goliášem nebo Abrahám se synem Izákem. Vzácné je zobrazení scén z první knihy Samuelovy. Jednotlivé výjevy po obvodech zdobí rolverkové (volutové) rámce, poslední – pátá – řada má také rámy, chybí v nich však figurální výjevy.

V nejnižší části se nacházejí scény Lot s dcerami, Saulova smrt a Milosrdný Samaritán. Druhá řada obsahuje jen dva figurální sgrafitové motivy, a to fragment s klečícím Elíášem a scénu Obětování Izáka. Třetí pás je umístěn mezi okny přízemí a prvního patra a vidět zde můžeme scény Pomazání Saula, Samuel pomazává Davida a zpodobnění Goliáše. Čtvrtou řadu sgrafitové výzdoby tvoří scéna nazvaná Ruth a výjev s nápisovou páskou, která ozřejmuje, že se jedná o Regum z knihy Královské. Předpokládá se, že zde bylo jako předlohy použito grafického listu od Virgila Solise.

Na boční fasádě můžeme vidět fragment německy psaného textu, scénu s Jonášem a velrybou i obrazy z První knihy Samuelovy (David žádá kněze o meč a také o chléb pro sebe a své muže, V Dagonově chrámu, Jiftachův návrat domů a jeho přivítání dcerou před branami města).