Jezuitská jezera

Většina Malšovic byla původně močálovitou krajinou, jež byla protkána různými bočními rameny řeky Orlice. Ty byly od středověku upravovány lidskou činností. Stejně tomu bylo právě s dnešními Jezuitskými jezery.

Svůj název měla obdržet od toho, že náležela k pozemkům zdejšího mlýna. Ten byl původně o 3 kolech a s rolemi o 36 korcích výsevku a loukami na 30 vozů sena. V roce 1641 měl být podle kněze a historika P. Jeronýma Jana Nepomuckého Solaře zakoupen královéhradeckými jezuity za 4 300 kop míšeňských. Tehdy měl být šosovním, t. j. svobodným, z něhož se odváděl městu Hradci Králové jistý plat. Podle místního řídícího učitele Václava Vacha, který zkoumal verbář Přímského panství, však v této době koupil mlýn i s dvorem za 4 300 zlatých mlynář Václav Volf, jenž měl každoročně odvádět 4 vykrmené vepře pro dům přímský nebo místo nich vyplatit 7 zlatých stříbra a do kolejní kuchyně další 2 vykrmené vepře. Roku 1644 darovala Zuzana Škornicová Balbínová z Vorličné královéhradeckým jezuitům k jejich mlýnu role před ním ležící s blízkou zahradou a s hojným stromovím. V roce 1649 byly k mlýnu přikoupeny role za 526 zlatých rýnských a roku 1652 role a louky za 900 kop grošů.

Dnes tedy nevíme, který z výše zmíněných údajů je pravdivý. Ale z odvádění vepřů královéhradecké koleji můžeme usuzovat, že ten druhý a jezuité vlastnili malšovický mlýn ještě před tímto rokem a poté se dostal do soukromých rukou. Tomu by odpovídalo i to, že ještě roku 1396 stál u mlýna dvůr, jenž královéhradečtí konšelé zakoupili od Chrvata z Věkoše ke špitálnímu záduší. Jezuité či církev pak mohli být přímo zakladateli nebo prvními vlastníky mlýna.

Později se jezuité, jež oficiálně přišli do Hradce Králové 23. května 1636 (po období husitských bouří a třicetileté války), opět stali jeho majiteli, protože jim dvůr s mlýnem měl darovat Rudolf Černý z Vinoře, který zemřel roku 1677. Ale v roce 1720 měl mlýn s dvorem náležet Zárubům z Hustířan, od nichž ho odkoupil mlynář Tomáš Sladomel. Podle jiných zdrojů ho měl zakoupit přímo od jezuitů. Z toho je vidět, že vlastně pořádně nevíme, jak se měnili vlastníci mlýna a k němu náležejících pozemků. Možná i z toho důvodu, že některé nájemce považujeme za majitele a ve skutečnosti jimi nikdy nebyli. Jisté však je, že od roku 1562 náležela část Malšovic k dolnopřímskému panství, jež později patřilo královéhradeckým jezuitům. Jako jeho majetek je zmiňován rovněž místní mlýn. Ten se natrvalo dostal po zrušení řádu v roce 1773 do soukromých rukou (roku 1780 koupil nejvíce pozemků zrušeného jezuitského dvora mlynář Jan Sladomel), ale bez užívání luk a jezer (se všemi vodními právy). Ohledně nich dejme slovo malšovickému kronikáři Bohuslavu Vl. Vašatovi, který do obecní pamětní knihy napsal na toto téma následující řádky:

„Jezera jezovitská.

V lukách jezuitských, dle starých záznamů, jednáno o čtyřech jezerách, z nichž prý měla kolej po celý rok ryby. V téže staré městské knize, (t. j. Hradecké) píše se o dvou splavech na Orlici, jeden hlavní a druhý jalový.

Při malé vodě v době letní, nemohl mlynář mlýti a byla-li voda velká, musel vyzvednouti žebřík, (t. j. stavidla) aby nebyla luka zaplavena, čímž by utrpěli jezovité škodu na seně a též aby neutíkaly ryby z jezer, z čehož mezi mlynářem a kolejí k mrzutostem docházelo.

A z těch i jiných příčin, střídali se majitelé mlýna v krátkodobém držení, takže ani nelze určiti z daleka počet jeho majitelů.“

Po dlouhá léta nebyla Jezuitským jezerům věnována řádná péče, protože mlynářské řemeslo nepřinášelo velké zisky a k tomu bývali místní mlynáři mnohokrát stiženi různými pohromami, z nichž zmiňme např. ničivý požár mlýna z roku 1846. Vše se změnilo až poté, co v roce 1851 zakoupil mlýn Václav Vaněk z Černožic, který nákladně opravil oba splavy, přestavěl mlýn a zřídil modernější mlýnské stroje. Pak však přišla roku 1865 velká povodeň, jež poškodila břehy jezer a v roce 1873 vše dodělal požár mlýna.

Roku 1880 se dostal mlýn se všemi pozemky do dražby a jeho novým vlastníkem se stal statkář Václav Fejgl, jehož dcera se později provdala za mlynáře Čeňka Korbela a ten ponechával řízení celého mlýna na svém stárkovi Františku Janáčkovi. Nakonec zemřel 15. června 1909 a mlýn spravovala jeho vdova.

Část jezer byla zavezena při regulaci řeky Orlice v letech 1923-1928, kterou provedla stavební firma Ing. Benedikt. Zbylá část byla s Orlicí spojena krátkým napouštěcím kanálem. O Jezuitská jezera se tehdy staral První rybářský klub v Malšovicích. Hned na počátku německé okupace byl v roce 1939 zakázán na Bejkovně a v Jezuitských jezerech lov štik, o rok později se malšovičtí rybáři sloučili s těmi slezskopředměstskými a roku 1942 vzniklo královéhradecké rybářské družstvo, z něhož se v roce 1946 vytvořil Rybářský klub v Hradci Králové. Všechny tyto organizace měly nad Jezuitskými jezery svůj patronát.

Později se jezera dostala do vlastnictví státu a jejich obhospodařováním byl pověřen státní podnik Povodí Labe. Na ně navazují rybníky na tzv. Pastvišti, jež patří královéhradecké místní organizaci Českého rybářského svazu. Kvůli výstavbě tamních sádek byla Jezuitská jezera vypuštěna a zahrazen přítok vody do nich. Teprve po jejich dokončení počátkem 60. let 20. století byla opět napuštěna. I poté se o jejich stav starali pravidelně místní rybáři, zejména však po povodni roku 1965.

Od té doby se s Jezuitskými jezery mnoho nestalo, protože jsou stále oblíbeným místem mnoha rybářů a cílem všech, kteří chtějí obdivovat krásy přírody. Jediným, co se změnilo, a to k horšímu, bylo to, že zde vymizela kolonie kriticky ohroženého rdestu dlouholistého. Ještě v roce 1987 zde byla odhadována existence 100 000 lodyh rdestu dlouholistého, jenže v následujících 2 letech tato obrovská populace prakticky vyhynula v důsledku eutrofizace tůně. Roku 2020 se přišlo s plánem revitalizace říčních ramen Labe a Orlice v Hradci Králové, který by měl být postupně realizován v letech 2023-2025 a v jeho rámci by měla být upravena rovněž Jezuitská jezera.

Jezuitská jezera na mapě