Jemnický zámecký areál

Mohutná dvoupatrová čtyřkřídlá zámecká budova s vnitřním lichoběžníkovým nádvoříčkem se vypíná z návrší na okraji historického jádra města a je obklopena rozlehlým parkem se dvěma rybníky.

Už pohled na fasádu bývalého feudálního sídla napovídá, že v celkem nedávné minulosti zažilo krušné chvíle, ale na jeho celkové opravě se postupně pracuje. Jenže chybí penízky: ještě před nedávnem byla částka na rekonstrukci odhadnuta na půl miliardy korun, což dnes – po vpádu ruského agresora na Ukrajinu a problémy s dodávkami energií – samozřejmě už neplatí a částka musela být navýšena. Městu, jemuž se zámek zpět do vlastnictví vrátil roku 2018, na opravy finance stačit nebudou. Snad pomůže spolupráce s Národním památkovým ústavem v Telči a ten poradí, kde vzít potřebný obolus k dokončení celkové rekonstrukce, aby pak mohl být celičký zpřístupněn veřejnosti.

 

Prozatím byly vyměněny střešní krovy a opraveny stropy poničené dřevomorkou. Obnovy se dočkaly rovněž některé přízemní sály využívané k různým výstavám. Terasa parku před zámkem prošla revitalizací a byly zde obnoveny cestičky, květinové záhony a fontána tvaru bazénku. Naplánována je i obnova Loveckého salonu, jenž by se v budoucnu mohl využívat jako obřadní síň a finišuje se s opravou střechy. Původní lhůta – do roku 1924, se kvůli zdražování zrušila. Město chce její rekonstrukci uspíšit a dokončit ji už v příštím roce, díky čemuž ale muselo z rozpočtu uvolnit dalších 8 milionů.

 

V již zrekonstruovaném přízemí zámku jsou umístěny expozice o historii města, fotografie a jiné zajímavosti. V letní sezóně se konají komentované prohlídky zámeckých interiérů, v nichž se někde dochovaly zdobené stropy, dřevěné obložení, malby a monumentální schodiště. Možná se budete divit, ale původní mobiliář se z velké části zachoval. Jenže jej neuvídíte tady v Jemnici - byl totiž převezen na jiné moravské zámky. Knihovna se sedm a půl tisícem svazků byla uložena do olomoucké univerzitní knihovny.

 

Prohlídky se konají přes sezónu denně v době od 9 – 16 hod, kromě – a tady, prosím, pozor! - úterka, který je na rozdíl od zažité praxe všude jinde na jemnickém zámku zavíracím dnem.

Což jsem samozřejmě nevěděli a museli se spokojit s prohlídkou parkové terasy a exteriérů objektu. Zaujalo zejména hlavní průčelí s rizalitem a předsunutou terasou s balkónem, zkrášlenou na bocích několika barokními skulpturami.

 

Jemnický zámek vznikl přestavbou zeměpanského gotického hradu, který zde na ostrohu nad Želetavkou nechal roku 1227 jako ochranu proti Rakousku zbudovat Přemysl I. Hrad je roku 1295 zmiňován jako úřad královského purkrabího v Jemnici. Prý na něm pobývala i Eliška Přemyslovna a dala vzniknout známé slavnosti Barchan, v Jemnici pravidelně konané od poloviny 14.století až dodnes. Hrad byl v majetku krále do roku 1530, poté přešel do vlastnictví šlechty – pánů z Lomnice.

Syn Jindřicha Meziříčského z Lomnice – Tas, nechal v 16.století pevnost přestavět na renesanční zámek. O změnu v duchu baroka se přičinil hrabě Maxmilián Daun. Stalo se tak dle plánů architekta Evharta Martinulliho v roce 1734. Interiéry byly ve stylu empíru upraveny začátkem 19.století a do výsledné podoby zámek dotvořili jeho poslední majitelé, kdy jej roku 1848 odkoupil markrabě Alfons Pallavicini. Jeho žena Gabriela (za svobodna Frustenbergová) chotě přiměla k přestavbě ve stylu tzv.druhého rokoka, neboť předtím žila ve Vídni a byla na takové prostředí holt navyklá. Čímž přidělala manželovi hodně starostí a její vyvzdorované úpravy se protáhly až do konce „století páry.“

 

Za války byly na zámku uloženy vídeňské umělecké sbírky a ubytováni studenti vídeňské konzervatoře. Roku 1945 zámek posledním majitelům zabral stát a zřídil v něm armádní ubytovnu, čímž se postaral o jeho celkovou devastaci.

Jemnický vojenský útvar zanikl až roku 1992 a poté zůstal zámecký areál prázdný. Majetkem města se stal o dva roky později.

Roku 2012 jej pronajalo řádu křižovníků s červeným srdcem – cyriakům. Ti v něm chtěli zbudovat Sanatorium pro válečné veterány. Začli sice s opravami, ale měli zřejmě veliké oči a původní záměr se jim uskutečnit nepodařilo.

Město proto v roce 2018 smlouvu s řádem vypovědělo, nějakou dobu zámek nabízelo k prodeji, poté si to ale rozmyslelo a pustilo se do náročných oprav samo.