Jelení louky

Jelení louky, do roku 1945 zvané Zehgrundbauden podle dřevařské rodiny Zee, jsou klidnější enklávou v jinak přelidněných Krkonoších. Najdete je ve Vlhkém dole nad Soutokem Jeleního a Zeleného potoka.

Ledovcem doširoka vymodelované údolí pod Liščí horou přilákalo osadníky již v 16. století. Založili tu luční enklávu pro sklízení sena a pastvu dobytka. Pálili také dřevěné uhlí. Ještě dnes najdeme severně od hostince kolem Zeleného potoka kruhová zrcadla, na nichž stávaly milíře.

Další oživení enklávy nastalo v 18. století za vlády Valdštejnů. V letech 1719 až 1737 se v okolí dolovala železná ruda, která se snášela k hamrům a hutím v Peci pod Sněžkou. V roce 1731 horníky potěšilo, když Karl Zee získal výčepní oprávnění. Z chalupy, kterou vidíte na fotografii, se stal hostinec. Pivo se tu čepuje s přestávkami již téměř 290 let.

Na konci 19. století se v Krkonoších začal rozmáhat turistický ruch. Na to reagoval i majitel hostince Johann Kohl. V roce 1900 přistavěl k boudě několik pokojů a o dvacet pět let později i velký sál, který slouží dodnes. V roce 1931 do tohoto již rekreačního zařízení byla přivedena elektřina z vodní elektrárny nacházející se u vstupu na luční enklávu. Od roku 1995 je elektrárna opět funkční, obnovil ji současný majitel Vratislav Říha.

Za potokem stála menší bouda, kterou vlastnil Wenzel Kohl. V roce 1930 majitel přistavěl k boudě křídlo s pokoji pro hosty. Jak bouda vypadala, si můžete prohlédnout na historickém snímku ve fotogalerii. V roce 1988 začal podnik ČSAD u malé boudy stavět betonový objekt. Dnes z něho uvidíte pouze zbytky základů a zarůstající hromadu suti.

Nejvýše položeným objektem na enklávě je chalupa u lesa. Při povodni v červenci 1897 zemní lavina z Liščí Hory strhla její obytnou část. Povodeň napáchala nemalé škody i v Zeleném údolí. Omezila a zkomplikovala tak přístup na Jelení louky.

Historická fotografie prozrazuje, že v horní části enklávy sloužilo návštěvníkům k osvěžení malé koupaliště. Nechyběla u něj ani dřevěná skluzavka. Podle většího počtu přihlížejících než koupajících, lze usuzovat, že voda nebyla nejteplejší. Na fotografii vzadu si také všimněte naštípaného dřeva srovnaného do vysokých kruhových ježků. Takto se dřevo rovnalo na dlouhou topnou sezónu u všech tři stavení na Jeleních loukách.

Protože se enkláva nachází v nadmořské výšce nad 950 metrů, dobré sněhové podmínky lákaly v minulosti milovníky lyžování. Na dobové fotografii si můžeme prohlédnout pózující lyžníky, jejich výstroj a výzbroj.

Ale vraťme se k velké boudě. Po druhé světové válce začala sloužit jako rekreační zařízení znárodněné firmě Škoda Hradec Králové. Později boudu odkoupil pražský podnik ČKD. V roce 1985 se tu stal správcem již zmíněný Vratislav Říha z Horního Maršova. V roce 1990 si boudu pronajal, a v roce 1994 koupil. Jeho rodina poskytuje služby návštěvníkům již přes čtvrt století. 

O prázdninách 2017 byla velká bouda v rekonstrukci. Kdy bude opět v provozu, jaká je její ubytovací kapacita, na čem si pochutnáte, fotografie, kontakty a další informace najdete na www.jelenilouky.cz.

Na závěr ještě napíšu, jak se na Jelení louky nejsnáze dostanete. Z Pece pod Sněžkou se vydáte po červené turistické značce směrem na Chaloupky a Zelený důl. Po necelých třech kilometrech dojdete k ukazateli, viz fotografie. Nezačnete stoupat stezkou do kopce, ale pokračujete dál po neznačené cestě vedoucí k Jelením loukám. Od ukazatele se Jelení louky nacházejí přibližně 300 metrů. Zeleným dolem se můžete vydat i po místním značení. Začíná u parkoviště č. 2, přejít se na něj dá i z parkoviště č. 4.