Jaroměřice (u Jevíčka) – Kalvárie

Barokní poutní areál na hoře Kalvárie nad Jaroměřicemi u Jevíčka je místem natolik zajímavým i půvabným, že by se o něm daly popsat desítky stran, a pro některé nadšence by se mohlo jistě stát i tipem na celodenní výlet. Vždyť zde najdeme nejen kostel Povýšení sv. Kříže, jehož dynamické baroko přivedlo mnohé odborníky k názoru, že se jedná o stavbu věhlasného Santiniho, ale i vstupní bránu se sousoším Ecce Homo, kostelní přístavbu známou jako Getsemanská zahrada, kapli Božího hrobu, pod níž se nachází podzemní kaple Betlémská se třemi velmi kvalitními reliéfy Narození Páně, kaple hrobu Panny Marie a tzv. Kámen pomazání těla Kristova. 

Nádvoří zvané Galerie s kapličkovou ohradní zdí sloužilo v minulosti také jako hřbitov pro duchovní na Kalvárii i poutníky a v těsné blízkosti areálu najdeme rovněž kněžskou rezidenci neboli barokní faru se zpovědní a loretánskou kaplí nebo neobvyklá obelisková zastavení křížové cesty. Mimochodem; ty hřbitovy tu vlastně byly dříve tři - kromě již zmíněné Galerie se jednalo o hřbitovy farníků z Úsobrna a ze Skelné huti u Úsobrna.

Pokud ještě doplníme, že se od poloviny roku 2018 jedná o národní kulturní památku, která pochází z I. třetiny 18. století a kterou dnes již zakoupíme i na oblíbených turistických vizitkách, nebo že je jaroměřická Kalvárie jedním ze tří nejvýznamnějších poutních míst Pardubického kraje, bude to pro mnohé informace zcela vyčerpávající. Pro ty ostatní přidáme o tomto dokladu barokních poutních tradic na Českomoravském pomezí několik dalších zajímavostí …

Celý areál ve stylu jeruzalémské Kalvárie nechal postavit tehdejší majitel jaroměřického panství František Michal Šubíř se svou manželkou Johanou Konstancií, dcerou barona Zikmunda Saka z Bohuňovic, na Biskupicích a Bezděkově. Základní kámen nejstarší stavby – tedy poutního kostela - byl položen 4. května roku 1712, tedy na svátek Nalezení sv. Kříže. Vysvěcen pak byl tento svatostánek dne 14. září 1713, tj. na svátek Povýšení sv. Kříže. A teď to, co sice každého správného turistu zaujme, ale dnes už nepotěší – kromě poutního areálu, hřbitovů, fary a tří domků zde stával ještě hostinec. Jó, to bejvaly časy, že ani inkvizitor nikomu nevadil …

Běžného turistu však asi na první pohled nejvíce zaujme dvojvěžová vstupní Pilátova brána s „balkónovým“ sousoším Ecce Homo (Pilát přivádí zbičovaného a posmívaného Ježíše před zástup Židů a se slovy „Hle člověk“ se jich ptá, zda má být ukřižován tento ponížený člověk nebo vrah Barabáš), na druhý pak interiér kostelní přístavby nazvaný Getsemanská zahrada, což je v podstatě barokní grotta.

Co se týče datace postupného vzniku areálu na Kalvárii, tak po poutním kostele Povýšení sv. Kříže přišly na řadu hrob Panny Marie, Boží hrob s Betlémskou jeskyní v suterénu, Getsemanská zahrada a křížová cesta (vše do r. 1718). které v letech 1730 až 1732 doplnila kněžská rezidence s Loretou. Kompletně byl celý areál dokončen nejpozději do roku 1740.

Historie Kalvárie však začíná již v roce 1664, kdy zde jaroměřičtí občané vztyčili dřevěný kříž na ochranu před zlým duchem Kadrmanem. A aby toho nebylo málo, v roce 1680 ještě Jaroměřice zasáhla morová epidemie, takže se u kříže roku 1683 navíc postavila kaple Povýšení sv. Kříže a čtyř ochránců proti moru (sv. Roch, sv. Fabián, sv. Šebestián a sv. Rozálie).

Kromě manželského páru stavitelů bylo pro vznik poutního areálu velmi důležité ještě jedno jméno - Jeroným Veith. Tento františkán z Moravské Třebové totiž pobýval nějaký čas v Jeruzalémě a v jaroměřickém kopci objevil podobnost s jeruzalémskou Kalvárií. A tak vlastně vznikl nápad na vybudování poutního areálu nad obcí, se kterou jej spojí křížová cesta.

Výklenky obvodových kaplí byly z vnitřní strany v době naší poslední návštěvy (duben roku 2022) „zabíleny“, ale původně je charakterizovala výzdoba spočívající v malířském provedení dalších scén z Kristových pašijí, navazujících na zastavení křížové cesty (Bičování Krista, Věznění, Svlékaní roucha a napojení žlučí, Nalezení kříže sv. Helenou, Korunování, Zjevení Krista Máří Magdaléně). Tyto nástěnné malby odsud zmizely při rekonstrukci v roce 2010.

Vstupní schodiště má připomenout Svaté schody, postranní věže pak Antoniovu pevnost, považovanou za sídlo Pilátova paláce. V interiéru prosté stavby hrobu Panny Marie skutečně zahlédneme – pod křížovou klenbou a na kamenné desce - ležící sochu Panny Marie z 19. století. Fasádu monumentálně pojatého průčelí člení pilastry na tři pole, do nichž jsou zasazeny vchody i slepá okna, ve kterých jsou osazeny dřevěné kříže s těly ukřižovaných, tedy Kalvárie (původně ovšem chrámové průčelí zdobily sochy).

Půdorys kostela je tvořen dvěma trojlisty, interiér zaklenut křížovou klenbou. Západní stěnu zaujímá kruchta, přístupná po točitém schodišti. Mobiliáři chrámu vévodí hlavní oltář sv. Spasitele s obložením z červeného mramoru, pilastry s pozlacenými kompozitními hlavicemi a cenným obrazem Nejsvětějšího Spasitele. Na bočních stěnách můžeme vidět skleněnou rakev s ostatky sv. Feliciána a rakev s kopií plátna, do kterém bylo uloženo Kristovo tělo po snětí z kříže.

V Getsemanské zahradě se třemi dělícími pilíři tvoří hlavní oltář kamenná menza s výjevem očistce a kruhovým štukovým reliéfem Krista na Olivetské hoře nad ní. Tři spící apoštolové v kruhovém reliéfu a oltářní menza s obrazem Immaculaty se štukovou dekorací pak zdobí sousední stěnu. Nechybí ani sousoší Piety. Při požáru kostela na konci 18. století byla, bohužel, většina jeho mobiliáře zničena. Zmizelo tak i sousoší Krista v Getsemanské zahradě, které snad vytvořil Severin Tischler.

Již několikrát zmiňovaná budova kněžské rezidence, tedy současné fary, má svá ramena, připomínající ondřejský kříž, osazená na soklu, který vyrovnává svažující se terén. Jistě zaujmou štukové suprafenestry střídající segmentový a trojúhelníkový tvar. Nad vstupem najdeme alianční znak Michaela Šubíře a jeho manželky. Oktagonální kaple je vyšší než křídla rezidence, člení ji bosované pilastry, což platí i pro přistavěnou Loretánskou kapli. Vnitřní stěny oktagonální kaple člení pilastry s akantovými hlavicemi. V Loretánské kapli se nachází cenná černá socha Panny Marie Loretánské, dovezená z italského Loreta.

Na závěr ještě pár jmen spojovaných s projektem a provedením Kalvárie. Jako navrhovatel koncepce poutního souboru se uvádí Jeroným Veith, občas ho doplní i F.M. Šubíř. Z řemeslníků se nejčastěji zmiňují zednický mistr Jiří Miller z Jevíčka a tesař Vavřinec Blecha z Německého Brodu. Jako architekt (min. kostela) se vždy uváděl Jan Blažej Santini – Aichel, kterému výjimečně „konkuruje“ František Benedikt Klíčník. Vznik křížové cesty je spojován se sochaři Emanuelem Pochem, mistrem Klementem nebo některou italskou školou. Mluví se také o Dionysovi Strausovi (malíř z kláštera Hradisko u Olomouce), Michalu Zirnovi (sochař z Olomouce) a – v případě reliéfů v Betlémské kapli – spolupracovnících M.B. Brauna Jiřím Františkovi Pacákovi a Josefu Winterhalderovi st.