Hronov – Knahlův domek

Knahlův nebo také Kalinův domek stojí v Jiráskově ulici, která je výpadovou ve směru na Broumov. Nenápadná roubená chalupa s dvěma Zahrádkami patřila odnepaměti rodu Knahlů.

V letech 1765 až 1832 byli Knahlovi známí jako místní učitelé. Antonín Knahl (1801 – 1883) v učitelských šlépějích svého otce, děda a bratra nešel, vyučil se hodinářem v Praze. Přesto se stal významnou osobností a nesmazatelně se zapsal do historie města. Založil hronovské ochotnické divadlo, ve kterém působil jako režisér, výtvarník a muzikant. Počátky nebyly úplně jednoduché. V březnu roku 1827 Antonín Knahl uvedl s hronovskými ochotníky jednoaktovku J. N. Štěpánka Berounské koláče. Po představení následovalo vyšetřování, protože ochotníci neměli vrchnostenské povolení.

Významným výtvarným dílem Antonína Knahla je historická opona z roku 1847, která byla chloubou původního ochotnického divadla. Namaloval ji na ztužené režné plátno o velikosti 5 x 3 metry. Dnes je opona vystavená v Jiráskově muzeu v Hronově.

Na oponě Antonín Knahl nezachycuje výjev z českých či slovanských dějin, jak by se možná očekávalo, ale obraz svého města se všemi významnými budovami v harmonii s okolní krajinou. Alois Jirásek ve svých pamětech na oponu vzpomíná slovy: „Všechny ty divadelní malby vidím i dnes, lesnatou krajinu s břízou v popředí a se zámkem v pozadí, pak ulice města, šedivý pokoj a Hronov na přední oponě. Hronov jak tenkrát vypadal, většinou roubený, bez továrních komínů, idylický pod lesnatými vrchy.“

A proč se Knahlově domku říká také Kalinův? Vysvětlení najdeme v kronice U nás od Aloise Jiráska. Popisuje v ní příběh lásky Antonína Knahla (Kaliny) a pokřtěné židovky Justíny Pickové.

Další významnou osobností z rodu Knahlů byl Jan Křtitel Knahl (1825 – 1901), syn Antonína Knahla. Narodil se v uvedeném domku. Po svém otci zdědil umělecké nadání. V roce 1871 se stal sbormistrem císařské a královské kaple na Pražském hradě. Komponoval chrámové skladby pro pěvecké sbory. Jeho nejznámějším dílem je skladba „Já jsem Slovan duší, tělem“.

V Knahlově domku se narodila také operní zpěvačka Otýlie Gallmayerová (1848 – 1924), vnučka Antonína Knahla. Absolvovala pražskou Pivodovu pěveckou školu.

Na Knahlův domek vzpomíná Alois Jirásek ve svých pamětech: „U Knahlů bylo v našem sousedství. Světnice v jeho roubeném stavení se Zahrádkami a stromy v průčelí stala se malířskou dílnou… Chodili ochotníci, chodili jiní se podívat… Všechny ty divadelní malby vidím i dnes…, dveře u Knahlů pořád otevřeny, pořád tam živo, za dne a často i navečer, kdy se tam odbývaly čtené zkoušky, próby tenkrát říkali.“

V současnosti Knahlův domek slouží svým majitelům k rekreačním účelům. Je opravený, udržovaný. Pamětní desku připevněnou na roubené stěně zhotovil řezbář František Hnízdil podle návrhu akademického malíře Ivana Krejčího.

Až půjdete kolem, vzpomeňte, že v této chalupě se téměř před dvěma sty lety začala rodit nejsilnější tradice města Hronova, tradice divadelní.