Hrobice

Původně toto území náleželo k opatovickému benediktinskému klášteru a jeho pojmenování mělo vzniknout odvozeninou od bájného zakladatele vsi Hroba, což potvrzuje také prof. Antonín Profous ve své knize „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. Díl. A-H“:

„Hrobice (lid. v Hrobicích, z Hrobic, hrobickej), ves nedaleko Labe 7 km sev. od Pardubic: 1436 cís. Sigmund zastavuje - - Pohřebačku, Hrobice, Němčice, Kunětice - - Opatovského kláštera, z orig. A. Pardub. AČ. 4/175 n.; 1560 zámek konieticzkau horu - - vesnice... brozany, hrobicze, niemczicze, DZ. 54 F 7; 1654 Hrobicze ves (kraje Chrudim.), BR. 14/81.

Jm. Hr. = ves lidí Hrobových (z příjm. Hrob r. 1367 v U. Chotěš. A 14b).“

Po jeho vypálení husity v roce 1421 ho zabral Diviš Bořek z Miletínka, jemuž ho spolu s ostatními klášterními majetky 21. září 1436 nakonec zapsal císař Zikmund Lucemburský. Tato listina je první doložitelnou zmínkou o obci. Od té doby byly Hrobice součástí kunětického zboží, s nímž byly přičleněny Pernštejny k pardubickému panství. V té době byla vyhlášená zdejší krčma. V roce 1588 náležely k hradišťské rychtě (jiné prameny hovoří o libišanské rychtě), měly 6 lidí osedlých, kteří odváděli 2 kopy 18 grošů 4 denáry svatojiřského a stejný obnos svatohavelského úroku, 3 korce 2 věrtele pšenice, 3 korce 2 věrtele ovsa a 3 korce 2 věrtele ječmene a měli 14 dní ženných robot. Zároveň byli povinni na louce Chnelnici spolu s Němčickými sušit, hrabat a do kup skládat seno. Za tuto robotu si mohli „třešeň vočesáním vzíti“. Vedle toho se tu nacházela rovněž krčma, o níž je první zmínka v roce 1531. Za třicetileté války bylo 5 ze zdejších 6 gruntů pustých a spálených. Aboliční kontrakt roku 1780 podepsali Jan Čížek a Jiří Livora.

V roce 1849 se staly Hrobice samostatnou politickou obcí. V červenci 1866 prchali obcí rakouští vojáci z bojiště na Chlumu a za nimi postupovali pruští vojáci. Prusko-rakouskou válkou na Pardubicku nejvíce utrpěly obce Opatovice nad Labem, Čeperka a Hrobice, jež dostaly od vlády na zakoupení obilí k setí 625 zlatých. 13. července 1870 zasáhla obec velká bouře s krupobitím. 31. července 1881 vypukl požár ve stodole V. Salavce a během chvíle zničil 5 statků s celou sklizní a hospodářským nářadím. Jen 3 z pohořelých byli pojištěni. 16. srpna 1885 se zastřelil 60letý Josef Krpata, otec pětice dětí. V dubnu 1886 začala stavba nového dvora barona Drascheho, kde došlo 19. července téhož roku k neštěstí, když se v jednom z dokončovaných objektů zřítila klenba a zavalila jednoho z dělníků a další byli zraněni lehce. 12. července 1889 udeřil blesk do domu rolníka Urbance, který zapálil střechu a sjel do světnice, kde v té době byla celá rodina, jíž se však nic nestalo. V roce 1890 bylo v Hrobicích 22 domů se 193 obyvateli. 1. září 1895 byla v Hrobicích zřízena celoroční školní expozitura. Umístěna byla ve stavení čp. 13. 1. května 1896 začala obec spadat pod nově zřízený poštovní úřad v Dřítči. Roku 1900 měla obec 24 domů a 191 obyvatel. Ještě v roce 1903 byl zdejším převozníkem 84letý Jan Krpata, jemuž pomáhal za povodní jeho syn. 1. září 1904 vznikla z expozitury veřejná jednotřídní škola a Hrobice se staly samostatnou školní obcí. Školní budova byla postavena stavitelem Aloisem Prokopem z Chrudimi, její základní kámen byl položen 6. dubna 1903 a vysvěcena byla 12. července 1903 dřítečským farářem P. Janem Kašparem. V expozituře vyučovali dřítečtí třídní učitelé (1896-1898 Emanuel Baudyš, 1898-1901 Jakub Raška, 1901-1903 František Jirásko, 1903-1904 Jan Petr Skala) a dozor obstarával řídící učitel z Dřítče Josef Bína. Prvním správcem školy se stal František Šafka. Roku 1907 byla zahájena regulace Labe, přičemž tyto práce byly zadány firmě Kress a Bernard z Prahy. V roce 1910 zde bylo 27 domů se 176 obyvateli. 18. prosince 1912 byla obec ze ¾ zaplavena. Z 1. světové války se nevrátilo 9 místních mužů (Josef Brandijský, František Čihák, Josef Horyna, František Krpata, Jan Pavelka, Josef Pavelka, František Radecký, Josef Sháněl a Emanuel Šmíd).

27. listopadu - 3. prosince 1919 zasáhla obec velká voda, což bylo od nepaměti věcí až příliš obvyklou. V roce 1920 byl na návsi před obecnou školou vysázen Masarykův ovocný sad, jenž byl o 2 roky později dosázen třešněmi. Roku 1921 zůstalo po pozemkové reformě u dvora Hrobice 140 ha zemědělské půdy a lihovar Richarda Drascheho byl převzat lihovarským družstvem, založeným při ustavující valné hromadě 23. července 1921 (prvním jeho starostou byl Václav Salavec z čp. 14). V květnu 1922 došlo k rozlití Labe. O rok později v rámci pozemkové reformy zadal Státní pozemkový úřad oprávněným přídělcům zbytkový dvůr Hrobice ve výměře 141,6461 ha (ještě v roce 1890 měl 345,28 ha polí, 198,54 ha luk a 121,17 ha rybníků). 7. března 1925 byly před vchodem do obecné školy vysazeny 2 Masarykovy lípy. 5. července 1925 došlo k hádce a bitce mezi ženami dělníků v hrobickém dvoře. 31. prosince 1925 - 1. ledna 1926 byla zatopena celá obec až po státní silnici. 15. - 17. června 1926 došlo k opětovné povodni. 9. prosince 1926 došlo k ustavení SDH, jehož prvním starostou se stal Josef Salavec z čp. 13. V roce 1927 byl přestavěn hostinec Josefa Petříčka čp. 23. 8. prosince 1929 vyhořela stodola nájemce dvora V. Kuthana s velkou zásobou slámy. 4. července 1929 se přehnala obcí velká vichřice. 27. října - 3. listopadu 1930 zasáhla Hrobice opět povodeň. Tehdy měla obec 33 domů se 148 obyvateli. 30. května 1933 došlo k vloupání do obchodu Josefa Salavce, odkud zmizelo zboží za 1 500 Kč. Roku 1934 byl postaven nový obchod smíšeným zbožím Josefa a Antonie Salavcových. O rok později byla vysazena Švehlova lípa. V roce 1936 došlo k elektrifikaci obce. 12. března téhož roku bylo zdejší vedení zkolaudováno. O 3 roky později bylo založeno místní sdružení Národního souručenství a následně Mladé Národní souručenství. Během německé okupace nesla obec pojmenování Hrobitz. V letech 1943-1944, 1961 a 1986 došlo k provedení meliorací zdejších pozemků. 30. května 1948 zavedl Zemský národní výbor v Praze národní správu nad Lihovarnickým a zásobovacím družstvem zemědělců pro Čeperku a okolí v Hrobicích. Roku 1953 došlo k založení JZD. V roce 1959 byla vybudována úpravna vody, jež byla uvedena do provozu roku 1961 a prošla modernizací v letech 1995-1997 (zkušební provoz zahájen 7. ledna 1997) a 2002. 1. září 1962 byla zdejší škola ONV v Pardubicích zrušena a děti začaly chodit do nově postavené školy v Opatovicích nad Labem. 31. října 1979 proběhla kolaudace silničního průtahu I/37. Roku 1989 byl zbourán transformátor u obecné školy, který byl postaven v roce 1936. 5. listopadu 1997 byla dána do provozu zrekonstruovaná úpravna pitné vody. V letech 2009-2010 byla rozšířena silnice Hradec Králové-Pardubice na 4 pruhy (úsek Hrobice-Ohrazenice).

Mezi zdejší pamětihodnosti náleží: kamenný kříž na návsi, který byl vysvěcen 9. června 1901 dřítečským farářem Janem Kašparem; sousední dřevěná zvonička, jež tu byla vybudována v roce 1913 a její zvon byl zachráněn sejmutím v noci na 28. března 1918, kdy měla být provedena rekvizice, a v listopadu téhož roku byl opětovně zavěšen; pamětní deska padlým v 1. světové válce od pardubického sochaře Josefa Doležala, která byla slavnostně odhalena 25. září 1921. Za zmínku stojí také přírodní rezervace Baroch, jež byla vyhlášena 1. ledna 1998 na místě výtažního rybníka o totožném jménu, který vznikl nejspíše někdy na přelomu 14. a 15. století, později byl vysušen a opět byl obnoven koncem 19. století, a přírodní památka Tůň u Hrobic, která byla vyhlášena již 12. května 1982. Na návsi bývala dříve dvojice rybníčků, větší Kasalka a menší Štéglovka. Nejvýraznějšími místními rodáky jsou: ruský legionář a statkář František Salavec (30. prosince 1883 Hrobice - 14. října 1937 tamtéž) a lékař, revmatolog a internista MUDr. Miloslav Salavec (7. dubna 1921 Hrobice - 2. prosince 1981 Hradec Králové). Dodejme, že výraznou zdejší postavou býval kapelník Josef Voříšek a od roku 1968 žil v obci též houslista Otto Vašura (21. listopadu 1915 Moravany - 9. dubna 2010), zakládající člen Komorní filharmonie Pardubice.

Hrobice na mapě