Hrad Jestřebí - skalní hrad

Jestřebí patří mezi nejstarší hrady na Českolipsku, vybudované prvními generacemi Ronovců. Hrad byl postaven na dvou stupňovitých plošinách skály, přístupných pouze dřevěnými schody, v případě potřeby odstranitelnými. Hospodářská stavení byla rozmístěna na plošině pod hradem. Kolem r. 1480 Jestřebí držel Kryštof z Vartemberka. V té době byl hrad ještě obýván a zůstal centrem samostatného panství. Když však Václav z Vartemberka připojil Jestřebí v první polovině 16. století postupně k rybnovskému a pak k novozámeckému panství, přestal být hrad udržován a rychle pustl.

Pozůstatků z hradu se zachovalo málo.Zůstaly jen části obytných budov na předním i zadním, o 11 m vyšším hradu, vyhloubené do pískovcové skály. Rovněž z hradního zdiva zůstaly dnes již jen malé zbytky na několika místech po obvodu. Nepříliš pevná skála podléhala během staletí povětrnostním vlivům a rozpadávala se.

Jak dosvědčují zprávy i rytiny, vypadal hrad Jestřebí ještě na sklonku 18. a na počátku 19. století podstatně jinak než dnes. Na dolním hradu byly tehdy ještě patrny pozůstatky několika obytných staveb, hruškovité vězení bylo tehdy sice již částečně zasypáno, ale přesto ještě sahalo do hloubky 9 m. Plocha dolního hradu byla podstatně větší než dnes a 4 m Širokým ochozem obepínala i skálu s horním hradem.

Pověsti o penězích a špercích ukrytých v hradu přivedly hledače pokladů, jejichž působení zanechalo po sobě místnosti zavalené zřícenými stropy. Již v18. století využívali obyvatelé městečka Jestřebí skálu opuštěného hradu klámání pískovce jako stavebního materiálu. Pata skály se tak zužovalaa několikrát došlo k utržení převisů narušených již přirozenou erozí. Mezi roztříštěným kamením zmizelo z větší části i hradební zdivo postavené na obvodu původní skály.

Pokud jsme nechtěli jsme přijít o vyhlídku do okolní krajiny , museli jsme zvládnout s dětmi krkolomný výstup výstup po schodišti , které vede bývalou studnou. Naštěstí pro budoucí návštěvníky bylo opraveno jak schodiště , tak i zábradlí nahoře na hradě. Výhled za dobrého počasí bohatě nahradí překonané nebezpečí. Dříve byl přístup do hradu po příkrém svahu kopce, na němž se tyčila do výše 30 m skála se svislými nedobytnými stěnami. Poté , co jsme se dostatečně vynadívali po krajině , sestoupali jsme opatrně dolů studnou a obešli skálu kolem dokola. Rada na závěr - ke zřícenině se dostanete , pojedete-li směrem ke kostelu , za ním je malé místo na zaparkování a pak pár schodů a cestička, po které se dostanete po chvilce pod hrad.

A pro ty , kteří mají rádi pověsti : Zříceniny skalního hradu ční již dlouhé věky nad stejnojmennou obcí. Mnoho pověstí se zde vypravuje o pokladech, ukrytých pod hradem. Pověsti říkají, že je to nedozírné bohatství. Avšak ještě jednou pověstí jsou opředeny tajemné zříceniny.Nedaleko hradu stávala před mnoha a mnoha věky propadlá vesnice Myšlín. Tam žil tenkrát rytíř se svou dcerou. Dívka byla krásná jako rozkvetlá růže, a proto chtělo získat její ruku hned několik rytířů. Otec se však obával o osud své dcery, měl ji velice rád, a proto ji nechtěl prvnímu, kdo si o ni řekne, dát.Dlouho přemýšlel, kdo z pánů by byl jeho milované dceři dobrým mužem. I pán z hradu si přišel jednoho dne říci o dívčinu ruku. Rytíř by mu ji rád dal, ale dcera jej nechtěla.Starostlivý otec však neměl ani tušení, jaké ho potká neštěstí. Jednou přijel do dvora muž v krásném brnění a prosil pána, aby mu dal dceru za ženu. Dívka si jej ale odmítla vzít.Ještě té noci se stala strašlivá věc. Rytíř se vkradl do dívčina pokoje a unesl ji. Nikdo nevěděl, že neznámý není cizinec, nýbrž čert. Spící dívku pevně sevřel v náručí a odletěl s ní oknem ven.Dívka však rychle letícímu pekelníkovi vyklouzla z rukou a dopadla na zem nedaleko hradu. Okamžitě se prý proměnila ve skalnatý kopec, kterému se dodnes říká Spící panna.