Evere, hlučné i klidné předměstí Bruselu

Kostel sv. Vincenta  •  Fotografie (6)  • Foto: Kebrach

Vstoupit do fotogalerie (6 fotografií)

Oud Kapelleke - stará kaplička sv. Vincenta

I Brusel má svůj kostel "Notre Dame", což přeci jen zní poněkud srozumitelněji než vlámská varianta "Onze Lieve Vrouw".

Vstoupit do fotogalerie (6 fotografií)

Evere je jednou z 19 komun bruselského regionu. Rozkládá se ve východní části v těsném sousedství mezinárodního letiště Zaventem a má něco málo přes 30 000 obyvatel. Patrně nejznámější institucí sídlící v Evere je hlavní velitelství NATO, které ale striktně vzato leží za hranicí komuny. Ačkoliv Evere nepatří mezi turistické cíle, kam návštěvníci Bruselu zamíří, je zde přeci jen několik zajímavostí, které stojí za to vidět, když už se tu člověk nějakým způsobem ocitne.

Za shlédnutí rozhodně stojí místní kostel Panny Marie, francouzsky Notre-Dame (francouzská varianta názvu v tomto případě určitě působí srozumitelněji než vlámské Onze Lieve Vrouw). Pochopit z vyvěšeného seznamu, kdy je v kostele mše a je tedy přístupný, není tak úplně snadné, ale i zvenčí stojí za to kostel vidět. Jen o jednu zastávku dál se pod názvem Oud Kapelleke (ač by se název zastávky dal jednoduše přeložit jako Stará kaple, poněkud neobvykle nemá zastávka francouzskou variantu svého názvu) skrývá malá kaplička, ve které můžeme spatřit vyobrzení místního patrona, svatého Vincenta. Stejnému světci je zasvěcen i hlavní místní farní kostel, ke kterému je to autobusem jen několik zastávek. Na tomto kostele, u kterého rovněž není lehké pochopit, kdy se vlastně návštěvník může dostat dovnitř, je zajímavé, že fara tvoří s kostelem jeden architektonický celek, což nebývá úplně obvyklé. Hned v sousedství kostela začíná rozlehlý park, lákající k procházce.

K procházce, zejména toužíte-li po klidu, lze ovšem využít i místní hřbitov, jehož nenápadný vchod naleznete na křižovatce ulic Rue Saint Vincent a Avenue Champ de Repos, případně chcete-li Sint-Vincetiusstraat a Rustplaatslaan. Dominantou hřbitova je památník padlý vojákům z první a druhé světové války. Vedle belgické a obecní vlajky vlaje u pomníku také poněkud anachronick vlajka Evropské unie. Hned u vchodu na hřbitov si můžeme všimnout vyrovnaných hrobů vojáků, kteří zahynuli při nehodách během výkonu služby. Po pravé straně je pak několik nenápadných hrobů, ve kterých leží těla několika obětí autobusového neštěstí, ke kterému došlo koncem července 1966 na dálnici u německého Limburgu. V havarovaném autobusu tehdy zahynulo přes třicet belgických školáků. Při procházce hřibtovem člověka zaujme, že na celém hřbitově snad není k vidění jediná svíčka, a to ani na dušičky. Stejně tak neobvyklé je, že ani na jednom náhrobku není uvedeno povolání nebožtíka, jak jsme zvyklí ze starých hrobů na českých hřbitovech.

Pokud je v předchozím odstavci uvedeno, že na hřbitově se můžete projít, je nutné upozornit, že toto nelze brát tak úplně doslova. Jednak podél jedné strany hřbitova vede tramvajová trať, po které jezdí tramvaje poměrně často, a hlavně – což neplatí zdaleka jen pro hřbitov, ale pro celé Evere – vám nad hlavou budou každou chvíli přistávat nebo startovat letadla. Tomuto hluku se nedá vyhnout nikde v Evere, takže máte-li možnost nocovat jinde nž zde, využijte ji. V noci by sice letiště mělo dodržovat noční klid, ale když se letadlo letící odněkud z druhého konce světa po cestě zdrží a dorazí nad Brusel ve tři ráno, samozřejmě ho dispečeři nenechají tři hodiny kroužit nad městem a navedou ho na přístání. Místní tvrdí, že po nějaké době si lze na hluk letadel zvyknout, už ale moudře neupřesňují, jak dlouho tato aklimatizace může trvat.

Pokud vás v Evere přepadne hlad, nemusíte propadat panice. Několik podniků s občerstvením naleznete u vlakové zastávky Bordet, další na náměstí u kostela sv. Vincenta, hodně jich je i v okolí kostela Notre Dame. Doporučit ale rozhodně lze friterii neboli „hranolkárnu“ na náměstíčku u tramvajové zastávky Paix/Vrede. Usměvavý majitel má otevřeno každý den (což v Belgii zdaleka není samozřejmé, hodně stravovacích podniků má v neděli zavřeno) a jeho poctivá porce velkých hranolek zasytí menší žaludky natolik, že si k nim ani nemusíte dávat žádné maso.

Autor: Kebrach

Další články autora: 31

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli