Doly železné rudy na tzv. Barboře mezi obcemi Medlov a Úsov

Ložisko železných rud v Medlově u Uničova bylo známo již v minulých stoletích. Patřilo k jedněm z mnoha výskytů rud v Hornomoravském úvalu. Pracovalo se zde již před třicetiletou válkou. Těžba se z počátku realizovala povrchovým způsobem, později se ložiska otvírala dlouhými štolami, začínaly se také hloubit i menší šachty. V 15. století byla v oblasti Medlova v provozu menší železná huť na zpracování místní Rudy. V roce 1823 zahájily hlubinné dolování Vítkovické železárny (Rotschildové) a dolovaly v této oblasti až do roku 1877.

Intenzivní těžba byla opět v období obou světových válek. Za 2. světové války zde chtěli Němci vybudovat vnitrozemskou rudnou základnu. Doly patřily společnosti Vereinigte Oberslechiche Huttenwerke, Abteilung Erzbergbau Gleiwitz, Zweigstelle Sternberg. Společnost měla otevřít z minulosti známá ložiska železných rud. Koncem roku 1939 se začalo s hloubením jámy Kretschmer (později Barbora) a Větrní v Medlově, v témže roce jámy Jiří a Hugo v oblasti Křákolic. Jámy byly propojeny překopem a jáma Hugo sloužila jako výdušná. Dále byla vybudována jáma Adolf a Robert v Hlásnici. Těžba na jámě Kretschmer začala v srpnu 1941, na jámě Adolf v říjnu 1941, na jámě Jiří v květnu 1942 a na jámě Robert v červenci 1944. Nejhlubší jámou byla Kretschmer, která dosáhla hloubky 120 m. Jáma Větrní byla vyhloubena do hloubky 103,63 m a spojena překopem s jámou Kretschmer.

Na těchto dolech bylo asi 700 zaměstnanců, z toho 200 Němců a 500 válečných zajatců.

Dne 6. 5. 1945 uprchla německá správa šachty a až do června téhož roku nebylo zajištěno čerpání vody z dolů, které zatopily. Byly také znát jak technické, tak dopravní potíže zároveň s vysokými finančními náklady na znovutěžení pro malý obsah železa v dolech.

Obnovení zdevastovaných dolů bylo velmi obtížné. Po odsunu Němců byl nedostatek pracovníků, chyběli odborníci, byl nedostatek techniky. Na dole Jiří se začalo s čerpáním vody v srpnu 1945 a začalo se zmáhat 1. patro. Zásoby na tomto patře byly již vytěženy a pro nedostatek pracovníků nebylo možno začít zmáhání 2. patra a důl byl spolu s dolem Adolf opuštěn. Důlní pole jámy Barbora a Větrní se podařilo zprovoznit koncem roku 1945. V dolech Jiří, Hugo, Barbora a Větrní se těžilo do roku 1947. V této době byly doly pod správou Ostravsko-karvinských dolů n. p. Ostrava, přímo byly řízeny správou Železorudných dolů Šternberk.

V druhé polovině roku 1947 bylo zastaveno čerpání na dole Jiří a demontovány těžní věže na jamách Adolf, Jiří a Robert. Odběratel Rudy ze zdejších dolů, Vítkovícké železárny, odmítl odebírat rudu pro nízkou kovnatost a dostatek kvalitnější cizí vsázky. Na dole Barbora byla zastavena těžba koncem roku 1947. Nepotřebný materiál a stroje byly rozprodány, pracovníci převedeni k jiným závodům.

V období 1948 - 1957 zde střídavě probíhal geologický výzkum a těžba. V těchto letech bylo vytěženo 73 943 t rudy. Jáma Barbora byla roku 1955 prohloubena na úroveň 159,73 m. Od 1. 7. 1957 bylo zahájeno pravidelné dobývání ložisek. Z počátku se Ruda vozila auty do Šternberka a později úzkokolejkou do Mladějovic. Jáma Barbora byla se železnicí spojená lanovkou, dlouhou 3200 m do Troubelic.

Sloučením Moravských tuhových a rudných dolů z 6. 3. 1961 byl pro těžbu magnetitových a hematitových rud pro ložisko Medlov stanoven dobývací prostor o výměře 39,6 ha, který byl vytvořen upravením a rozšířením dobývajícího prostoru z roku 1957. Zároveň byl stanoven ochranný pilíř jámy Barbora.

Dobývání na lokalitě Medlov probíhalo ve dvou etapách - dobývání ložiska Alois a dobývání zbývajících ložisek.

Ložisko Alois bylo vydobyto z úrovně 3. patra jámy Barbora výstupkovou metodou se základkou až po úroveň 1. patra a v některých partiích i nad patrem. Pod 1. a 2. patrem byly ponechány ochranné pilíře o mocnosti asi 6 m. Část ložiska nad úrovní 1. patra a pilíř pod 1. patrem byly vydobyty metodou mezipatrový zával v průběhu let 1963 - 1965. Stejným způsobem byl dobýván i pilíř pod 2. patrem. Ložiska Josef a Milada v oblasti Větrní jámy byla vydobyta v průběhu let 1960 - 1965 mezipatrovým závalem. Ložisko Barbora I bylo dobýváno na skládku (skládka zde byla až do roku cca 1989). Ložiska Barbora II, Hykar I, II a III byla dobývána otevřenou komorou v letech 1960 - 1965.

Těžba na lokalitě Medlov byla ukončena 31. 12. 1965.