Długopole Zdrój

Nejmenší lázně v Kladském výběžku ve slunném údolí. Panuje zde až neuvěřitelně idylická atmosféra, kterou navíc umocňuje majestátní tichý park.

Nejstarší zpráva z r. 1338 uvádí, že Długopole vzniklo z osady s názvem Legowice. V polovině 16. stol. zde byl kamencový důl, kterému předcházely pokusy o nalezení zlata. Místo zlata byl však v r. 1563 v jedné štole objeven pramen železité vody. Osada už v r. 1789 měla název Bad Langenau.

V letech 1817-1834 začaly vznikat první lázeňské domy, později se začala k léčbě využívat i radioaktivní rašelina z blízké hory Wronka. Přibližně v této době vznikl i druhý název - Slezský Marienbadem. V Dlugopole byly postaveny na okolních kopcích vyhlídky, nejstarší někdy kolem r. 1824 na Wyszkowském kopci dostala název Belveder. V Dlugopoli dnes jsou čtyři lázeňské nemocnice, léčebná zařízení nabízející kolem 30 procedur a rehabilitační středisko. Už více než 50 let se tyto lázně specializují hlavně na léčbu nemocí jater, žlučových cest a zažívacího ústrojí. Léčí se zde ale i poruchy krevního oběhu, látkové výměny, pohybového ústrojí, chudokrevnost a vegetativní poruchy. Jsou zde také tři prameny minerálních vod, Emilia, Kazimierz a radioaktivní Renata.

Dlugopole ovšem nejsou jen lázně, ale i také dvě zemědělské vesnice. V jedné z nich, Dlugopole Gorne najdete zbytky středověkého Hradiště z 10.-11. století a v horní části obce zase dva dvory - jeden barokní z r. 1784 a druhý empírový z r. 1807.