Dačický starý zámek

Narazíme na něj těsně za severním koncem Palackého náměstí, už v Krajířově ulici, kde se jeho půvabná renesanční masa vypíná na její pravé straně. Na první pohled žádným velkým objektem není (je to spíš zámeček), který ale zaujme svým tvarem i bělostnou fasádou, jíž tvoří skvostné sgrafitové kvádrování. Tady v Dačicích se stal prvním zámeckým sídlem, neboť bydlení v předchozím feudálním objektu – tvrzi, už přestalo panstvu vyhovovat.

Spolu s chotí Magdalenou z Vřesovic si jej nechal roku 1579 zbudovat Albrecht Krajíř z Krajku. Vznikl podle projektu neznámého severoitalského stavitele, jednoho z těch, kteří se v těch časech v okolí města právě „vyskytovali.“ Namísto zámku to v podstatě byl pouze takový honosnější městský palác sloužící k reprezentaci. Skládal se z vlastního panského sídla a hospodářské části, ve kterou se změnila již zmiňovaná tvrz. Zámek byl původně patrový a přístavba jeho levého křídla a dalšího patra byla realizována až před polovinou 19.století.

 

Kvůli jeho malým prostorám, jenž začaly být brzy nevyhovující, byl nedlouho poté u dnešního Havlíčkova náměstí vystavěn mnohem větší a honosnější nový zámecký objekt (dnešní státní zámek Dačice) doplněný rozsáhlým parkem. Ten starý pak sloužil úředníkům správy panství.

 

Roku 1939 jej zabrala radnice, která tu v prvním patře měla kanceláře a o poschodí výš byly byty.

V přízemí byl na jedné straně umístěn byt domovníka a vedle něj policejní strážnice, na straně druhé se nacházely prostory využívané Městským muzeem. Radnice se roku 1960 (už jako MNV) odstěhovala do Dělnického domu na Komenského ulici a po sametu se vrátila zpět na zámeček.

V současnosti se zde nacházejí některé kanceláře městského úřadu. V přízemí je obřadní síň a chodba v patře je využívána (pod patronací Městského muzea a Galerie Dačice) k výstavám moderní fotografie a uměleckých výtvarných děl.

 

I přes všechny ty změny a vlastnické excesy se na venkovní podobě starého feudálního sídla nezměnilo nic a my dnes můžeme obdivovat krásnou renesanční budovu s fasádou pokrytou psaníčkovým kvádrováním i její vysokou atiku s prejzy a zastřešeným cimbuřím. Uvnitř se v památkově chráněném objektu stále nacházejí cenné pozdně gotické a renesanční interiéry a také lunetová hřebínková a hvězdová klenba.

 

Poslední rekonstrukce obou klenutých síní v přízemí a sgrafitové fasády se uskutečnila roku 1992.