Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě.

Nejvýznamnější křesťanskou památkou na světě je bezpochyby jeruzalémský Chrám Božího hrobu, který byl vystavěn na místě předpokládaného ukřižování, pohřbu a následného zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Nachází se uvnitř hradeb starého města Jeruzaléma na místě, které většina křesťanů uctívá jako Golgotu.

První bazilika byla v těchto místech postavena římským císařem Konstantinem v letech 326 až 335. Stalo se tak na popud jeho matky Heleny, která zde údajně objevila Ježíšův hrob a jeho kříž. Bazilika však byla v roce 1009 poškozena fátimovským chalífou al-Hakímem. Z původního kostela se tak zachovala pouze vnitřní rotunda zvaná Anastasis (Zmrtvýchvstání). Následně baziliku ve 40. letech 11. století v menším měřítku přestavěl byzantský císař Konstantin IX. Monomachos. Mezi lety 1114 až 1170 byl však chrám opět rozšířen zásluhou křižáků.

Po roce 1187, kdy byl Jeruzalém dobyt sultánem Saladinem, byla správa baziliky svěřena několika křesťanským církvím, což nedělalo dobrotu. Složitá situace pak nastala i během tureckého panství po roce 1517. Tehdy docházelo k mnoha sporům souvisejících se správou chrámu. Turecký sultán nakonec roku 1757 vyhlásil pravidlo„Status quo“, podle něhož se řídí vlastnictví a práva jednotlivých církví uvnitř Chrámu Božího hrobu. Péče o chrám je rozdělena mezi Armény, Řeky, kopty, římské katolíky, Etiopany a Syřany. Některé části řídí společně, jiné odděleně. Neutrální postavou je muslimský klíčník, který každý den chrám odemyká. Velké škody na stavbě napáchal katastrofální požár v roce 1808 a také zemětřesení v roce 1927. Chrám Božího hrobu poté prošel rozsáhlou rekonstrukcí.

Chrám Božího hrobu (Church of the Holy Sepulchre) je tedy již od 4. století významným poutním místem pro řadu křesťanských církví. Nenechá si jej však ujít žádný návštěvník Jeruzaléma, dokonce ani ten, který není nábožensky založen. Nejrůznější rekonstrukce a přístavby, kterými kostel v minulých staletích prošel, způsobily, že je dnes stavbou poměrně náročnou na prohlídku. Chrám je rozčleněn na kaple a prostory vyhrazené šesti různým církvím, v interiéru vládne šero a přímo u Kristova hrobu, který je bezesporu tím nejposvátnějším místem, se často vytvářejí dlouhé fronty. Každý návštěvník dnes může uvnitř svatyně strávit nanejvýš několik minut. Přesto sem mnohé žene už jen samotná představa, že stojí na nejposvátnější křesťanské půdě. To věřící naplňuje úctou.

Nejvzácnější částí Chrámu Božího hrobu je právě Kristův hrob, nad nímž byla po požáru v roce 1808 vybudována svatyně. Není to ovšem první svatyně, která se zde nachází. V minulosti zde stávala celá řada svatyní, přičemž ta nejstarší pocházela ze 4. století. Dnešní svatyně je opět tvořena dvěma kaplemi. Vnější Andělská kaple se pyšní nízkým pilastrem, do něhož byl zabudován kousek kamene, který údajně odvalili ze vstupu do Kristova hrobu andělé. Nyní slouží jako oltář řecké pravoslavné církve. Spodními dveřmi je možné se dostat do malé vnitřní kaple Božího hrobu se čtrnáctým zastavením křížové cesty.

V místě, kde je položena mramorová deska, je údajně uloženo Ježíšovo tělo. Samotná deska sem byla umístěna v roce 1555 a úmyslně rozbita, aby vystrašila osmanské nájezdníky. Za svatyní se nachází Koptská kaple, v níž je k vidění kousek vyleštěného kamene, který je údajně původním úlomkem ze samotného hrobu. Dalším významným místem je Kámen pomazání, tedy místo, kde mrtvý Kristus dostal poslední pomazání a byl zabalen do plátna. Kámen, který je zde dnes k vidění, pochází z roku 1810.