Chodovice – studánka nad školou

Studánka mající v názvu přívlastek „nad školou“ se nachází nad Chodovicemi na Jičínsku. Z obce k ní přijdete mírným stoupáním Hořickým chlumem. Pro přespolní by bylo obtížné studánku najít, nebýt značení Holovousovy naučné stezky. Studánka je její devátou zastávkou.

Po roce 1911, kdy Vodovodní družstvo v Chodovicích získalo dotaci, byl vybudován žádaný obecní vodovod. Pramen nad školou však svojí kapacitou nepokryl potřeby všech domácností, proto byl využíván ještě další pramen zvaný U Žlábku.

V roce 1947, po druhé světové válce, byl postavený nový vodojem. Důvodem byl rostoucí počet objektů napojených na vodovodní síť a zvyšující se spotřeba pitné vody. Po válce Vodovodní družstvo zaniklo, jeho majetek převzala obec. Dnes jsou Chodovice, Holovousy a Chloumky, obce tvořící jeden správní celek, zásobovány vodou z nedalekých Libonic u Hořic v Podkrkonoší.

Pokud zůstaneme ještě chvilku u historie, lze zmínit, že v první polovině 20. století se v blízkém lesíku Obůrka hrávala divadelní představení. V roce 1923 byla na programu hra Kráska ze Šumavy. Diváci se o přestávkách mohli občerstvit vodou ze studánky.

Dočetl jsem se, že voda ve studánce je zázračná a na její čistotu dbá studánková víla. Tu ztělesňuje umělecká dřevořezba s názvem Víla od sochaře Jana Novotného. Hračkami z kinder vajíček ji dozdobily zřejmě místní děti. Víla leží ve vydlabaném korytu naplněném stojatou vodou, která svým hnilobným zápachem dává tušit, že je nepoživatelná. Vzhledem k letošnímu srážkovému deficitu je studánka úplně vyschlá a voda korytem neprotéká.

Vlastní studánka je postavená z kamenných kvádrů, překrytá je opracovanou deskou z téhož kamene. Kromě umělecké dřevořezby se u studánky nacházejí dvě lavičky k posezení, mezi nimiž je instalovaná informační tabule. O pár desítek metrů dál ve směru naučné stezky místní školáci zhotovili na pařezu malý Betlém z přírodních materiálů (vit přiložené foto).

V úvodu píšu, o umístění studánky v Hořickém chlumu. Ten je zde nad Chodovicemi smíšený. Svojí skladbou je schopen snadněji odolávat polomům a škůdcům. Dominantou stromového patra je borovice lesní, přimíchanou dřevinou je smrk ztepilý, buk lesní, dub zimní, topol osika, olše lepkavá a nepůvodní borovice vejmutovka. V malé míře tu roste dub červený, jeřáb ptačí a modřín opadavý. V keřovém patře převládá bez černý, ostružník maliník a janovec metlavý. Bylinné patro zastupuje brusnice borůvka, šťavel kyselý, kerblík lesní, papratka samičí, konvalinka vonná a ostřice sivá. Z mechů se tu daří ploníku obecnému a měříku trsnatému.