Český Krumlov – kostel sv. Víta

Tolik obdivované panorama jihočeské rožmberské perly jménem Český Krumlov netvoří jen zámecký areál, ale také – na opačném břehu meandru řeky Vltavy ležící - pozoruhodný farní kostel sv. Víta, který vznikl postupnou výstavbou ve 14. a 15. století. Jeho hlavní část však vznikla v letech 1407 až 1438. Říká se přitom, že snahou stavitelů bylo vybudování chrámu, který by se mohl svou výstavností rovnat pražské katedrále. Zřejmě i proto byl za patrona tohoto svatostánku vybrán sv. Vít a součástí kostela se stala kaple sv. Václava. A tak jako zámecká renesanční věž symbolizuje vládu světskou, představuje věž kostela sv. Víta symbol moci církevní. Koneckonců i kostel sv. Víta dnes slouží nejen k církevním obřadům, ale nepravidelně se zde pořádají také koncerty klasické hudby. V každém případě však každý, kdo někdy navštívil Český Krumlov, potvrdí, že tomuto městu obě věžovité dominanty, postavené na ostrožně nad řekou Vltavou, velice sluší.

Kostel sv. Víta je typickým gotickým halovým (všechny lodě mají stejnou výšku) trojlodím s protáhlým, tradičně pětiboce uzavřeným, presbytářem. Jeho součástí jsou také obdélné sakristie po obou jeho stranách nebo kaple Vzkříšení a sv. Jana Nepomuckého. Stylovému zařazení se lehce vymyká právě západní kostelní věž, kterou v přízemí zdobí románská okénka. Čtvercová základna pak přechází v horních patrech do podoby osmihranu, přičemž nejvyšší patro je již pseudogotické a pochází z let 1893 až 1894. A hned na úvod si ještě prozradíme, že stavebníkem kostela byl Petr I. z Rožmberka a že dnešní kostel stojí na místě starší stavby, která již kapacitně nestačila prudce narůstajícímu počtu obyvatel města.

Proto byla roku 1340 zahájena stavba kostela nového. Jako stavitel byl povolán německý architekt Linhart z Aldenberku, kterého později vystřídal domorodý stavební mistr Staněk z Krumlova. Roku 1390 usedá na rožmberský trůn Jindřich III. z Rožmberka, který se rozhodne přestavět kostel sv. Víta do krásy a slávy, jejíž velikost se hvězd dotýkati bude. Stavitelem se stává Staňkův synovec Jan a jeho úkol je jasný: zaklenout chrámovou loď – pravděpodobně podle kostela milevského - na osm sloupů a za použití osmdesáti svorníků. Nad kněžištěm a hlavní lodí tak vzniká síťová klenba, připomínající parléřovskou práci na pražské katedrále sv. Víta. Tato část klenby je kamenná, ta nad bočními loděmi je cihelná. A aby nebyla podoba s milevským kostelem tolik okatá, je zde osm kulatých nosných sloupů nahrazeno čtveřicí s půdorysem osmiúhelníku a čtveřicí s půdorysem gotického čtyřlistu. Kostel sv. Víta je přitom dlouhý 44 metrů a jeho šířka i výška jsou shodné - 20 metrů.

Vstup do kostela je tvořen severní předsíní s gotickým, bohatě profilovaným, portálem z roku 1410. Význam severní strany zvyšuje také cenný kamenný sanktuář na severní (levé) stěně kněžiště, pocházející z období okolo roku 1500 a jednoduchý sedlový portálek, vedoucí do severní sakristie. Ta je zaklenuta také obdobou milevské klenby z roku 1425 a její klenební žebra vybíhají z figurálních konzol. Jižní sakristie je pak mladší, pochází z roku 1637 a je zaklenuta křížovou klenbou se štukovými žebry. Nad ní se nachází plochostropá oratoř z II. poloviny 18. století. Presbytář je od hlavní lodi oddělen lomeným triumfálním obloukem s mohutným vrcholem. Trojlodí nesou čtyři páry pilířů, střídavě v obrysu osmibokých a čtyřlistých. Klenební žebra přecházejí do oblých přípor bez hlavic, vycházejících až od země. Pozdně gotická západní kruchta je podepřena svazkovými pilíři a prostor pod ní je zaklenut síťovou klenbou z osmicípých hvězd. Vstupuje se na ni sedlovým portálkem s přetínanými pruty z roku 1510.

Výstavba kostela byla ukončena až po husitských válkách, kdy chrám vysvětil pasovský biskup Mikuláš. Tehdy se psal rok 1439 a od té doby se již tento gotický klenot žádných dalších výraznějších stavebních úprav nedočkal. Jedinou výjimkou byla novogotická úprava barokního zakončení věže, která proběhla na konci 19. století a o které jsme se již mohli dočíst v předchozích řádcích. Na druhé straně je potřeba přiznat, že se neogotická úprava dotkla také interiéru tohoto chrámu, zejména jeho mobiliáře, včetně hlavního oltáře. Na něm je umístěn obraz sv. Víta a Panny Marie, pocházející z let 1673 až 1683. I ten však byl roku 1897 přemalován Janem Krejčíkem. Zmizelo také množství cechovních barokních postranních oltářů, které byly nahrazeny oltáři neogotickými. Jedná se o oltář sv. Františka Xaverského, oltář Panny Marie, oltář sv. Václava a oltář sv. Floriána.

V interiéru chrámu bychom jistě neměli přehlédnout dva renesanční náhrobníky z červeného mramoru, umístěné u vstupu do kaple sv. Jana Nepomuckého. Pocházejí z poslední čtvrtiny 16. století a patří Vilému z Rožmberka a jeho třetí choti Anně Marii Bádenské. Oba pocházejí z rožmberské hrobky, jejíž budování bylo zahájeno místním zedníkem Janem Košem v roce 1582 nebo 1583. Koncem 16. století se zde také objeví socha rožmberského jezdce. Kolem něj a podoby hlavního oltáře se pak dlouho vedly spory mezi českokrumlovskou duchovní správou a majiteli panství. Spory ohledně oltáře se vlekly až do roku 1683, problém rožmberského náhrobkového mauzolea se řešil i nadále a k jeho definitivnímu odstranění došlo až přesně o jedno století později. V roce 1783 však nedošlo jen k fyzické likvidaci náhrobku, ale také k otevření podzemní hrobky. Ta se nacházela pod hlavním oltářem uprostřed presbytáře a měla několik částí. Jednou byla např. „chodbička“ 190 cm dlouhá, 95 cm široká a 126 cm vysoká. Její stěny byly obloženy červeným mramorem. V další její komoře se našla tumba s mramorovými deskami, zdobenými znakem rožmberským a bádenským. V cínové rakvi Viléma z Rožmberka byl objeven řád Zlatého rouna, který je dnes v majetku Národního muzea. V hrobce se ovšem nenacházely jen ostatky Rožmberků, ale bylo zde uloženo rovněž rakve schwarzenberské. A právě za Josefa Adama ze Schwarzenberku se rozhodlo o zasazení rožmberských náhrobních desek do zdi po stranách vchodu do nové kaple sv. Jana Nepomuckého.

Na stěně vedle kaple sv. Jana Nepomuckého si můžeme také prohlédnout fresky, pocházející z I. poloviny 15. století (po r. 1430) a zachycující výjevy Ukřižování (s Pannou Marií a sv. Janem Evangelistou, sv. Bartoloměje (zobrazen s donátorem) a čtyři světice: Veroniku, Alžbětu (zobrazena s žebrákem), Máří Magdalenu a Kateřinu (s donátorkou). Tyto fresky patří k tomu nejzajímavějšímu, co interiér kostela sv. Víta nabízí. Z chrámové výzdoby a jeho mobiliáře ještě bývají za nejdůležitější označovány zejména - v následujících řádcích bodově uvedené - artefakty. Freska sv. Kateřiny z období před rokem 1420, nacházející se na severní zdi kruchty.. Freska s legendou o sv. Vítu na jižní stěně (z r. 1781). Cenný raně barokní hlavní oltář od J. Woratha, pocházející z let 1673 až 1683 a nesoucí oltářní obrazy M. Leuthnera Korunování Panny Marie a sv. Víta z roku 1683, rokokový boční oltář sv. Pavla (r. 1773), novogotické oltáře z konce 19. století (r. 1897 a 1898), různé renesanční náhrobky, které ovšem najdeme i na venkovní stěně, a rokoková kazatelna (r. 1864).

Chvíli bychom se měli zdržet u zdejších kaplí, které tvoří svým způsobem zvláštní kapitolu této pozoruhodné stavby. Oltář kaple sv. Jana Nepomuckého, za jejíhož stavitele bývá považován A. E. Martinelli, je rokokový a pochází – stejně jako celá tato kaple - z roku 1725. Pyšní se honosnou kombinací černé a zlaté a údajně se jedná o repliku jednoho Berniniho oltáře v italském Římě. V 19. století byla v kapli uložena cenná relikvie, část ramenní kosti sv. Jana Nepomuckého ve stříbrném relikviáři. V této kapli jsou také pohřbena srdce i ostatky některých členů rodu Schwarzenberků. Kaple Vzkříšení je naopak dokladem gotické stavební etapy kostela a byli v ní pochováváni krumlovští arciděkanové. Tato kaple pochází z období kolem roku 1439. Kaple však byla v 18. století barokně upravena; tehdy došlo k odstranění žeber a k její bohaté výmalbě, kterou roku 1777 vytvořil František Jakub Prokyš. V letech 1389 až 1787 bývala součástí kostela sv. Víta také německá kaple sv. Jeronýma, která je dnes již domem v Kostelní ulici.

Pozornosti návštěvníka kostela by neměl uniknout ani západní pozdně gotický chór, pocházející z období okolo roku 1500, který je dílem rožmberské stavební huti. Na něm jsou umístěny „moderní“ varhany z roku 1908. Další varhany najdeme na severní kruchtě českokrumlovského Literátského bratrstva. Ta je zřejmě dílem některého bavorského stavitele v rožmberských službách a malé varhany na ní pocházejí z kostela sv. Jošta. Jedná se o barokní nástroj s akantovými řezbami, který byl postaven v letech 1715 až 1716. V této souvislosti je zajímavé, že dvoje varhany byly v kostele sv. Víta umístěny již od 15. století. Součástí mobiliáře je rovněž zajímavá křtitelnice zdobená červenými mramorovými sloupy s baldachýnem nebo tři barokní zpovědnice.

Poslední úpravou chrámu byla drastická neogotická přestavba, která v 19. století přinesla odstranění barokních - i mnohých předbarokních – prvků, vč. cibulovitého zakončení věže. Kostel byl pak v letech 1899 až 1900 zrestaurován a další velká oprava, zaměřená na interiér a jeho mobiliář, byla provedena ještě v roce 1936. A za zmínku stojí také fakt, že až do roku 1585 se kolem kostela sv. Víta rozkládal původní městský hřbitov, který byl po morové ráně přesunut na druhý břeh řeky Vltavy, kde u kaple sv. Martina zůstal až do roku 1902. Od té doby se – stylově – nachází v těsném sousedství nemocnice.

Závěr tohoto článku naváže na jeho úvod. Praha a Český Krumlov mají mnoho společného. Jejich historická centra jsou zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO a denně jimi proudí davy – převážně zahraničních – turistů. Dominantou obou měst je chrám sv. Víta, jehož podoba vychází z gotického slohu. Oba tyto svatostánky jsou Národními kulturními památkami (ten zdejší od r. 1995). Jen interiér toho českokrumlovského naštěstí nehyzdí odporné vstupní turnikety, vpouštějící a počítající „milé platící“.