České Petrovice / Czerwony Strumień – socha sv. Jana Nepomuckého nebo figura św. Jana Nepomucena aneb náš světec jako strážce česko-polské hranice

Tato socha sv. Jana Nepomuckého je – bez většího přehánění – v mnoha ohledech naprostým unikátem. Už její umístění téměř přesně na státní hranici mezi Českou republikou a Polskem je minimálně neobvyklé. Běžný jistě není ani fakt, že se jedná o skulpturu, která vznikla až na konci III. čtvrtiny 19. století nebo skutečnost, že socha dodnes nefiguruje na seznamu našich kulturních památek. A navíc se o této soše téměř nic neví, protože informační prameny o ní většinou tajuplně mlčí. Vždyť se vlastně nejsou schopny ani shodnout na tom, jestli se jedná o naši skulpturu z Českých Petrovic nebo polskou pamětihodnost z obce Kamieńczyk - Czerwony Strumień. Vedle toho je pak nejednotnost v dataci vzniku kamenné postavy českého světce vlastně tím nejmenším.

Budeme-li naopak zmiňovat pouze to, na čem se informační prameny shodují, zůstane nám pouze to, že socha pochází z 19. století (uvádí se rozpětí 1801 až 1875) a že ji najdeme v těsné blízkosti hraničního toku Červeného potoka (v tom, na území které země se nachází, už ovšem shoda nepanuje). A docela komicky pak působí myšlenka, že je tato plastika jistě historicky spjata s obcí Červený potok (tedy Czerwony Strumień), ale nějakým způsobem se dostala do katastru obce Böhmisch Petersdorf (tedy České Petrovice).

Zkusme se tedy dobrat toho, jak to bylo s hraničním Jeníčkem z Pomuku doopravdy:

Socha vznikla v roce 1873 a jejím autorem byl neznámý mistr skrývající se za monogramem E. H. Jako materiál zde byl použit světlý hrubozrnný pískovec. Samotná socha světce (bez svatozáře) je vysoká 180 cm a její podstavec na téměř čtvercové základně 170 cm. Svatý Jan Nepomucký je zde zpodobněn podle tradičního ikonografického vzoru a v přibližně životní velikosti. Světec je oblečený do liturgického roucha (klerika, rocheta a almuce s kapucí) a na hlavě má biret. Levou rukou si na rameni přidržuje krucifix, pravou jej drží za spodní část. V pravé ruce současně drží kovovou palmovou ratolest jako symbol mučednické smrti. Světec sklání hlavu ke krucifixu a tím i k levému rameni. Stojí v mírném kontrapostu s levou nohou pokrčenou v koleni. Svou esovitou kompozicí zůstává socha barokní a také světcovu hlavu obklopuje tradiční kruhová svatozář s pěticí šesticípých hvězd.

Vysoký hranolový podstavec má tři části, a to masivní hlavice s profilací, dřík ve tvaru jednoduchého hranolu a patku. Do čelní plochy dříku je vysekané zrcadlo, ve kterém je  umístěn reliéf Nejsvětější srdce Ježíšova, které doplňují rokaje a rostlinné motivy. Patku tvoří masivní hranol s akantovým vlysem a reliéfem zobrazujícím relikviář s jazykem světce. Mezi plyntem a hlavicí podstavce je osazená kovaná konzole lucerny. Na památce jsou ještě slabě patrné pozůstatky původní polychromie.

Celé dílo působí až neobvykle naivně (zase jsme u těch unikátů) a stylizovaně, takže je zřejmé, že se jedná o klasický doklad lidového sochařství. Přesto působí - svým způsobem - malebně a má jisté nezpochybnitelné estetické kvality (socha proto bývá hodnocena jako zajímavý příklad lidové uměleckořemeslné kamenosochařské tvorby i významný krajinotvorný prvek). Na stavu sochy se jistě podepsaly také pozdější rekonstrukce, které měly odstranit zejména silná mechanická poškození světcovy sochy, která zřejmě svého času dokonce nedobrovolně opustila svůj podstavec a jejíž stav byl až havarijní. První z nich byla neodborná a sochu svým způsobem spíše poškozující, ta druhá dala celému dílu jeho současný vzhled a proběhla v roce 2017.