Čerňava - památník I. P.Stěpanova

Už při mojí první návštěvě hory Čerňava (844 m) v Hostýnských vrších mne zaujalo okolí vrcholové kóty. Hned vedle turistického rozcestníku se nacházel palouček, posetý balvany a nízkými skalkami a na jedné z nich byla umístěna pamětní deska se jménem komisaře partyzánské brigády - Ivana Petroviče Stěpanova, který zde na samém sklonku války padl. Psal se ale letopočet 1984 a za tehdejšího režimu nešly zjistit podrobnosti o jeho smrti. Pravdu o tom, jak to tehdy skutečně bylo, jsem se dozvěděl až více jak po čtvrtstoletí. Při návštěvě Krajské knihovny se mi na začátku roku dostala do rukou útlá knížečka autorů p.Kolbingera a p.Hradilové o Čerňavě. Jsou tu popsány mnohé dosud neznámé zajímavosti z oblasti této nádherné a tak trochu tajuplné hory. Je Velká škoda, že tato brožurka vyšla jen ve velmi omezeném nákladu, a tak se pokusím v několika článečcích vlastními slovy popsat a fotografiemi doložit místa a věci, které mi utkvěly v paměti...

Na konci II.světové války se Čerňava spolu s blízkým okolím stala hlavním operačním místem oddílu brigády Jana Žižky. Partyzáni zde měli ukrytou vysílačku a tak odtud byly řízeny přepady německých okupantů. Hlavním středem pozornosti se stala strategická silnice, vedoucí přes Hostýnské vrchy z Bystřice p.Hostýnem nahoru k chatě na Tesáku a dále do Zlína a na Vsetín. (Horská silnice byla zbudována v 30.letech minulého století.) Od dnešního rekreačního střediska "Na Valaškách" cesta stoupá mnoha nepřehlednými zákrutami několik kilometrů až do sedla na Tesáku a právě tento úsek se stal ideálním místem na mnoho ozbrojených přepadů, kdy bylo pobito mnoho fašistů a ukořistěn válečný materiál, zbraně a munice. Při těchto přestřelkách byly samozřejmě oběti i na partyzánské straně, ale pro fašisty to bylo daleko děsivější skóre.

Nyní se ale vraťme k osobě partyzánského komisaře a velitele. Kdo to vlastně byl I. P. Stěpanov? Byl to mladý sovětský pilot a velitel oddílu, ale především to byl člověk veselý, kamarádský a oblíbený mezi svými druhy, tak trochu fanfarón, ale také jedinec, kterého obklopovalo veliké charisma. Svoji odvahu a statečnost prokázal 1.apríla 1945, kdy v doprovodu jen dvou druhů vnikl do kina v Hošťálkové, kde se právě promítala premiéra tehdejšího velkého filmového hitu "Madla zpívá Evropě." Stěpanov napřed odzbrojil dva protektorátní četníky a pak před filmovým plátnem, přepásán samopalem, přednesl užaslým vesničanům svůj plamenný projev a vyzval je k odboji proti okupantům. Od místních obyvatel se mu dostalo velikých ovací a dlouho nepřestávající potlesk doprovázel komisaře a jeho druhy při jejich odchodu.

Zhruba o 9 dnů později přepadli partyzáni pod velením Stěpanova speciální německý vojenský oddíl, umístěný v zámečku v Loučce. Při přestřelce bylo několik Němců zabito a zbytek v počtu více jak 20 byl zajat. Ještě pod rouškou noci se z Rajnochovic udál přesun s povozy, naloženými válečnou kořistí a zajatci, zpět na Čerňavu. Cestou byli napadeni dalšími Němci a při této přestřelce měli partyzáni nějaké raněné. Brzy ráno se konečně všichni dostali na temeno hory na vrcholovou paseku. Spoutané zajatce zůstalo hlídat několik příslušníků oddílu a ostatní vyčerpaní partyzáni ulehli ke spánku. Bohužel usnuly i hlídky a Němci se pokusili o útěk. V nastálé nepřehledné situaci byli všichni fašisté zlikvidováni, nešťastný náhodný výstřel ale přetrhl i nit života komisaře Stěpanova. Jeho ostatky byly zabaleny do padáku a pohřbeny u vrcholové kóty Čerňavy.

Po osvobození pak přeneseny na evangelický hřbitov právě do obce Hošťálková, pro jejíž obyvatele se stalo jméno Stěpanov synonymen slova HRDINA! Sovětský komisař a velitel tak spí svůj věčný sen na hřbitově valašské obce a ne na vrcholu Čerňavy, kde se nachází jen pamětní deska u místa, kde padl. Přesto si myslím, že jakási pieta by při návštěvě vrcholu Čerňavy a památníku měla být samozřejmostí u každého kulturního jedince. Místo je od Tesáku přístupné po žlutém značení a těsně vedle památníku je odpočívadlo s ohništěm, kde se válí Pet láhve a rozbité flašky od alkoholu, což mi připadá nejenom sprosté, ale také dost ubohé. Možná, že si právě teď vy mladší řeknete: a co je nám po jakémsi Rusovi! Přesto vás prosím, přestaňte si vyplachovat mozky zprávami z médií a zamyslete se nad faktem, že v roce 1945 podstatnou část naší vlasti opravdu osvobodili vojáci sovětské Rudé armády. Mnoho jich u nás položilo za naši svobodu své mladé životy a jedním z nich byl právě i komisař a velitel Ivan Petrovič Stěpanov.

/ Mnohem pravdivější verze smrti I.P.Stěpanova pochází - po pročtení odtajněných dokumentů a pod. - od spisovatele literatury faktu J.Pospíšila, kterou popsal ve své vynikající knize Hyeny: po návratu partyzánů se zajatci na Čerňavu začal kontroverzní velitel Murzin osobně s jejich popravou - ranou z pistole do týla. Dva zajatí Němci se pokusili o útěk a při Murzinově výstřelu byl zasažen i Stěpanov. Ani očití svědci se ale neshodli na tom, jestliže to bylo ze strany Murzina úmysl - (oblíbený a čestný Stěpanov se mu nehodil do jeho politických čachrů) - anebo to opravdu byla jen nešťastná náhoda.../