Bruntál – Sala terrena, hradby, caffé i galerie

Saly terreny jsou vlastně v otrockém překladu, který by zvládl i průměrný vzdělanec „terénní sály“, tedy nějaké zastřešené prostory v nějakém více méně venkovním prostředí. Všeobecně jde o zastřešené místo poblíž nějakého panského sídla. V podstatě mělo jít o případný úkryt před nepohodou v teplejším ročním období, pokud se někde ve volném prostranství konala nějaká produkce, zábava i sportovní soutěž. Pak se případní účastníci ukryli v takovém místě před náhlou nepohodou a byla-li taková prostora dost velká, mohla nějaká ta činnost, produkce i zábava pokračovat, byť trošku v omezené podobě.

Prostor podobného zaměření objevíme i v zámeckém parku v Bruntále. Jak známo, skvostné barokní sídlo sloužilo valnou část své existence jako sídlo řádu Německých rytířů. V pozdějších dobách ale rytíři už neválčili v meči a v brnění, ale řád se přetransformoval ve špitální společenství, které provozovalo nemocnice, lázně apod. (Karlova Studánka, Jánské Koupele).

Bruntálský zámek sloužil jako reprezentační sídlo řádu a hostil řadu společenských událostí, spojenými s různými slavnostmi. Leckdy se na nich objevil i nějaký ten potentát z Vídně (Berlína i odjinud). Samozřejmě něco se odehrálo i v prostorách zámeckého parku. Původní zámecká zahrada byla založena v 16. století na omezeném území, ohraničeném městskými hradbami. Park byl rozšiřován v 18. a 19. století, když už potřeba městských hradeb pominula a část se postupně zbourala. Poslední velké úpravy parku byly učiněny po roce 1894 za velmistrování Evžena Habsburského. Do té doby, přesněji do počátku 20. století spadá i úprava části zbytků městských hradeb. Na části hradeb byla vytvořena terasa a pod její střechou vznikly kryté prostory.

Největší části nových prostor tak posloužily jako místo k výše uvedeným radovánkám.

V období po 2. světové válce došlo k postupné devastaci a objekt byl spíše skladištěm a odkladištěm nepotřebného harampádí.

Naštěstí to netrvalo věčně a po náročné rekonstrukci se v roce 2021 objekt otevřel novému využití. Otevřené velké oblouky dostaly prosklenou stěnu a hlavně vnitřní prostory dostaly potřebné stavební úpravy v podobě inženýrských sítí, vytápění, elektřiny apod. Ve vstupní části je pak umístěn prostor s občerstvením, resp. kavárnou, která nabízí nejen uvedený nápoj z pražených bobulí, ale i jiné tekuté i pevné poživatiny (povětšinou nějaké cukrovinky, zákusky apod.). Mimo to ale samotná kavárna i vedlejší prostor slouží ke kulturnímu vyžití nejen bruntálaských, ale i případných návštěvníků, kteří objeví, že Bruntál zas taková „díra“ není, jak se dlouhá období traduje. Za poněkud nešťastnou pověst vděčí město z části poloze v Nízkém Jeseníku a určité odlehlosti od větších center, ale i díky faktu, že průjezdní komunikace objíždí historické centrum (což je samozřejmě dobře) a projíždějícím odhaluje spíš panelákovou část města.

V samotných prostorách kavárny probíhají v podstatě permanentně různé výstavy, vedlejší sál pak k nějakým převážně hudebním produkcím komornějšího charakteru.

A ještě dodatek na závěr, zámecký park v Bruntále bývá v zimě uzavřen, což ale o kavárně neplatí.