Bratislava – klášterní kostel sv. Štěpána (kostol sv. Štefana)

I když se to možná na první pohled nezdá, bývá kostel sv. Štěpána – a s ním většinou i celý soubor kapucínských staveb - často označován za jednu z nejvýznamnějších sakrálních památek hlavního města Slovenska. Kostel je přitom stavbou poměrně skromnou a strohou, což ovšem plně odpovídá skutečnosti, že se jedná o klášterní svatostánek kapucínského řádu. Hned na úvod si ještě můžeme prozradit, že se jedná o stavbu neorománskou, která vznikla na počátku 18. století a kterou najdeme na staroměstské adrese Župní náměstí (Župné námestie) č. 10. A také o stavbu, která je raritní již svým zasvěcením: žádný jiný kapucínský kostel sv. Štěpána totiž už nikde jinde v celém bývalém Uhersku nenajdeme.

O bratislavském kapucínském komplexu se všeobecně říká, že je zajímavý svou historií, architektonickými formami i interiérovým mobiliářem s mnoha pozoruhodnými uměleckými díly. Jeho historie se začíná psát v prosinci roku 1708, kdy byl položen základní kámen kláštera. O necelý rok později byl dokončen kostelní chór s malou věžičkou i sakristie s oratoriem, takže se zde sloužila první mše. Klášter pak byl dokončen a obyclen v roce 1712. Je proto zajímavé, že základní kámen klášterního kostela byl oficiálně položen až v prosinci roku 1711 a jako datace jeho dostavby bývá uváděn rok 1717. O deset let později byl klášter rozšířen a k chrámové sakristii byl přistavěn knihovní sál.

Již v roce 1735 se však kostel málem zřítil, protože se jeho základy bortily do bahnité půdy, na které byl postaven. Kostel následně nechal na vlastní náklady zrestaurovat arcibiskup Imrich Eszterházy. Kapucíni tehdy část kostela strhli a následnou přestavbou pověřili vojenského inženýra Felicea Donata Allia. Ten zde půcobil v letech 1736 až 1737, a to ve spolupráci s řádovým stavitelem bratrem Bertholdem, který byl také autorem hlavního oltáře. V roce  roce 1737 byly rovněž dokončeny stavební práce v klášteře, které ovšem vedl František Portenhauser. Varhanní chór však např. vznikl teprve v letech 1819 až 1824 a nový orgán sem postavil Juraj Klokner.

To hlavní ale kostel ještě čekalo. V letech 1860 až 1861 totiž došlo k historizující úpravě průčelí, kterou provedl bratislavský stavitel Ignác Feigler ml. Tehdy také byla do průčelní niky umístěna kamenná socha sv. Štěpána od zdejšího sochaře Antona Brandla. Do konce 19. století ještě byla v interiéru kostela instalována křížová cesta s Gaigovými reliéfními panely, dokončila se vnitřní výmalba a kostel byl ještě jednou zrestaurován (tehdy ještě včetně dnes již zasypané krypty). To se pak ještě zopakovalo v roce 1913 a v II. polovině 20. století.

Kostel samotný nezapře charakteristické rysy kapucínské architektury. Je bezvěžový, s jednoduchou nečleněnou fasádou a valenou klenbou s lunetami. Vnitřní stěny jsou bílé, oltáře skromné, ​​sloupové a tmavě hnědé. Zajímavostí kapucínských kostelů byl také fakt, že chórové lavice se stavěly nejen před oltář (presbyterium), ale i za něj (oratorium). Proto byl také oltář oboustranný. Bratislavský kapucínský kostel sv. Štěpána je osově orientován ve směru jihovýchod – severozápad a jeho podlaha je dnes hluboko pod úrovní okolního terénu. Kostelní průčelí završuje strmý štít a vstup tvoří představěná předsíň s rozetovým oknem.

Interiér kostela sv. Štěpána je jednolodní, přičemž chrámovou loď od kněžiště odděluje vítězný oblouk. Po pravé straně se nachází kaple a sakristie, po levé pak klášterní chodba. Veškeré vnitřní zařízení kostela - tedy lavice, oltáře i kazatelna – je zhotoveno z tmavě mořeného dřeva, zdobeného intarziemi. Již zmíněný Bertholdův hlavní oltář sv. Štěpána krále z roku 1737 je tvořen mohutnou barokní architekturou s monumentálním obrazem od řádového bratra Udalricha z Welsu, který představuje prvního uherského krále Štěpána I., předávajícího Panně Marii do ochrany svého syna Imricha a Uhry, symbolicky zpodobněné jako na podušce ležící královskou korunu. Na obraze ovšem najdeme také siluetu dobové Bratislavy se všemi jejími dominantami. Na bočních obrazech hlavního oltáře pak můžeme vidět sv. Josefa a sv. Terezii z Avily.

Také boční oltáře pocházejí z roku 1737 a jsou věnovány sv. Františkovi z Assisi a sv. Antonínovi Paduánskému. Jsou oba sloupové a stojí po stranách vítězného oblouku. Jejich obrazy (Stigmatizace sv. Františka a Vize sv. Antonína) namaloval Anton K. Rosier (tento malíř by měl být jedním z 200 pohřbených v chrámové kryptě). Dále v kostele najdeme – v lodní nice umístěný - oltář sv. Kříže (rok 1737, barokní sloupová architektura s obrazem a křížem s korpusem Krista) a jeho protějšek, tedy oltář sv. Fidelia ze Sigmaringenu (rok 1749, sloupová architektura, obraz kapucínského pátera Norberta z Vídně). Páter Norbert je rovněž autorem obrazů řeholních světců a dvou skříňových relikviářů z I. poloviny 18. století. V kostele se ještě nachází sloupový oltář Panny Marie z roku 1742, který zdobí skulptura Matky Boží z minulého století.

Za zmínku stojí ještě oválný obraz sv. Jana Nepomuckého, cyklus osmi – v lodi umístěných - velkých obrazů s Kristovým utrpením, které namaloval bratr Udalrich, dva skříňové a dva pyramidální relikviáře v rokokovém rámu nebo pozdně barokní křtitelnice z II. poloviny 18. století.

Návštěvníci bratislavského kostela sv. Štěpána si také jistě povšimnou mariánského sloupu, který byl před kostelem vztyčen v roce 1725. Sloup s vrcholovou barokní sochou Immaculaty pochází z roku 1723 a původně stával před nedalekým župním domem.

Pravidelné bohoslužby se v tomto kostele konají denně v 6:00, 17:00 a 19:00 hod. Výjimkou je sobota, kdy odpadá ranní bohoslužba a neděle, kdy naopak přibudou bohoslužby v 8:00, 9:30 a 11:00 hod. Do kostela se však dá většinou nahládnout i mimo tyto hodiny.