Blansko – kostel sv. Paraskivy (kostel Paraskevy Srbské, kostel Církve československé husitské)

Dřevěný kostel sv. Paraskivy – nebo Paraskevy - Srbské v jihomoravském Blansku se může pyšnit minimálně jedním významným prvenstvím. Budeme-li věřit dostupným informačním pramenům, tak se jedná o vůbec nejstarší kostelík tohoto typu na našem území. A současně také o jedinou stavbu svého druhu na Moravě.

Blanenský srubový roubený kostel pochází z I. poloviny 17. století a původně se jednalo o pravoslavný svatostánek sv. Paraskivy v Nižním Selišti na Podkarpatské Rusi (dnes jihozápadní Ukrajina). Tento dřevěný kostelík představuje tzv. sedmihradsko - marmarošský typ rusínských kostelů, jejichž podoba je ovlivněna západoevropskou gotikou (architektonický sloh rusínské gotiky horního Potisí).

V interiéru kostela můžeme i dnes vidět Ikonu se sv. Paraskivou a několik dalších ikon z původní výzdoby chrámu. Konkrétně je zde instalován horní ikonostas se šesti ikonami z II. poloviny 18. století, carská vrátka ze spodního ikonostasu a fragmenty třech starších ikonostasů. Tyto fragmenty prošly v létech 2003 až 2004 rukama restaurátorů, ale některé z nich již byly v tak špatném stavu, že mohly být pouze vyčištěny a zakonzervovány.

Stavba tohoto kostela byla zahájena v roce 1601, ale definitivně byl dokončen teprve v roce 1640 nebo 1641. Jeho architektem a stavitelem byl neznámý venkovský tesař. V roce 1928 se měl stát exponátem na Výstavě soudobé kultury v Brně, ale nakonec byl „pouze“ jedním ze šesti chátrajících podkarpatských dřevěných kostelů, které byly v letech 1929 až 1936 na základě rozhodnutí Státního památkového úřadu zakoupeny, převezeny a umístěny na různá místa v Čechách a na Moravě. Kostel sv. Paraskivy byl Blansku a Církvi československé nabídnut v roce 1935 a o rok později sem po železnici rozebraný dorazil. Zde jej na kamennou podezdívku znovu postavil mistr tesař Michal Salejčuk a jeho parta rusínských dělníků. V květnu roku 1937 byl kostel předán k užívání.

Kostel najdeme na blanenské adrese Rodkovského č. 7 a dnes slouží Československé církvi husitské. S tímto využitím souvisí pouze kopie Brožíkova obrazu Koncil kostnický, která se nachází ve vchodové části kostela. Koncem roku 2013 došlo ke změně podoby interiéru dřevěného kostela sv. Paraskivy. Byl sem instalován nový oltářní stůl, křtitelnice a oltářní kříž, které navrhl Tomáš Sležek. Stalo se tak v rámci rekonstrukce, která zde probíhala v letech 2001 až 2014.

Chráněnou kulturní památkou prý není od roku 1958 jen samotný kostelík, ale také všechny ikony v jeho interiéru. Mezi zajímavosti této stavby patří rovněž fakt, že po celou dobu své existence kostel neměl zvony. Až v roce 2013 získal z Olomouce hned tři - Cyrila, Metoděje a Mistra Jana Husa (podle některých zdrojů však kostel dva zvony měl již v polovině 18. století). Neobvyklý je také důvod, proč stavba dřevěného kostelíka trvala tak dlouho – obec Nižní Seliště totiž mezitím vymřela na morovou epidemii. A za zmínku stojí také paradoxní skutečnost, že v době stěhování kostela do Blanska byla jeho cena odhadnuta na 6.000 Kč, ale jeho doprava na jižní Moravu přišla na 87.000 Kč.

Interiér kostela bývá přístupný od června do září, a to ve středu a v sobotu od 14:00 do 18:00 hod. V jiných termínech se dá prohlídka předem domluvit nebo alespoň nahlédnout „přes mříž“ (v tomto případě přes sklo).

Na závěr ještě pár doplňujících informací:

Kostel sv. Paraskivy je jednolodní orientovanou stavbou (západ – východ) s pravoúhlým presbytářem, postavenou na obdélném půdorysu. Na východní straně se před vstupem nachází dvojstupňové loubí, nad nímž se tyčí 28 m vysoká hranolová věž se zvonovým patrem zakončeným ochozem se čtyřmi nárožními věžičkami a vysokou jehlancovou střechou s vrcholovou makovicí s křížem se symbolem slunce a měsíce. Pultovou střechu s výrazným přesahem a velkým sklonem nesou krakorce. Nad presbytářem a západní částí lodi je střecha valbová. Na ostění kováním pobitých dveří můžeme vidět ryté spirály a růžice. Interiér je rozdělen do tří částí - předsíň, loď a kněžiště. Hudební kruchtu ve východní části nese čtveřice hranolových pilířů.

Zajímavé je, že kostel byl původně o něco menší. Při jeho „seskládání“ v Blansku byl z kapacitních důvodů uměle zvětšen prodloužením lodi. Opticky ho navíc zvýšila kamenná podezdívka. Během II. světové války byl kostel poškozen při bombardování města – tehdy také byly zničeny zbytky původní výmalby. Současné obložení stěn však pochází z let 2003 až 2005.

Závěrečné PS: Tuto krásnou památku jsem navštívil několikrát, ale tento článek vznikl v podstatě jen proto, že jsem zalistoval starými alby fotografií a chtěl jsem takto ukázat, jak to zde vypadalo v červnu roku 2008. Hlavně mi šlo ale o to, že tenkrát se mi podařilo navštívit chrámový interiér ve chvíli, kdy zde pracovali restaurátoři ikon, což byl rozhodně nevšední zážitek (navíc jsem to měl s průvodkyní i s možností s restaurátory pohovořit). Celá fotogalerie je tak úmyslně tvořena výhradně skeny fotografií 13 x 9 cm z tehdejší návštěvy.