Andělské Žleby

Kouty nad Desnou svým katastrem 3653 ha jsou suverénně nejrozlehlejší obcí okresu Šumperk. Přesněji tedy podjednotkou dnešní Loučné nad Desnou, která je ovšem víceméně novodobým spojením původně samostatných obcí (Filipová, Kociánov, Přemyslov, Rejhotice, Vízmberk a tedy zmíněné Kouty).

Dnešní Loučná nad Desnou tvoří téměř jednolitou zástavbu v údolí Desné, výrazněji oddělený je spíše Přemyslov, který je ovšem již v podstatě bez trvalého osídlení a je pouze rekreační (hlavně zimní) lokalitou.

Samotné Kouty tvoří historická část Kouty (Winkelsdorf), Annín (Annaberg). Hlavní část Koutů se rozprostírá podél Divoké Desné zhruba k úpatí stoupání na Červenohorské sedlo (tedy hlavní chatová oblast). Část Koutů zasahuje do údolí Hučivé Desné, ale dál již navazuje dnešní Annín. Zhruba tam, kde končí současná zástavba Annína můžeme v některých mapách i pojmenováních objevit označení Andělské Žleby (Engelsthal). To je už trošku ale na fantazii kartografů, kam přesně název zcela zaniklé osady umístí. Ve skutečnosti historie původních Andělských Žlebů je velice krátká a navíc je musím hledat ještě dál. V roce 1769 zřídil huťmistr Karel Seewald sklárnu v místech soutoku dvou zdrojnic Hučivé Desné (hlavní teče od Vozky, druhá zdrojnice z Červené hory).

Na vlastní náklady vystavěl cestu podél pravého břehu Hučivé Desné (vede tam dodnes). Sklárna se skládala asi z osmi dílen, stoupu s vodním kolem na drcení křemene. Stavby byly dřevěné, se šindelovou střechou, základy z urovnaného kamene. Surovinu těžili povětšinou z říčních náplav a paliva bylo dost v okolních lesích. Výroba se asi příliš nevyplácela, v roce 1777 byl provoz Seewaldem zastaven, ovšem nějakou dobu pak výrobu řídili přímo vlastníci panství z Velkých Losin (Žerotínové). Po necelých 30 letech ale přenesli výrobu do míst na horním konci dnešního Annína, od roku 1829 pak začala výroba v Rapotíně, to již bylo za dalších majitelů panství Liechtenštejnů.

Soudí se, že výrobky sklárny v Andělských Žlebech byly dosti kvalitní, prostřednictvím převážně holandských obchodníků dorazily až do Jižní Ameriky, přesto však výroba asi nebyla příliš rentabilní. Ačkoliv tedy v Andělských Žlebech vzniklo i trvalejší osídlení, nakonec osada zanikla a její označení přežívá v dnešním Anníně.

V první letech 19. století je osada již zcela pustá. Přesná lokalizace původní zástavby je tedy dosti obtížná, ale podle konfigurace terénu, se dá usoudit, že budovy stály cca 2 km od soutoku Hučivé Desné s Poniklým potokem. Říční údolí v úpatí pod Klínovou horou na pravém břehu H. Desné a Šindelné hory na levém břehu tvoří skutečně menší plošinu (spíš několik plošinek), jinde je údolí horské říčky daleko sevřenější, rozšiřuje se až právě u soutoku s Poniklým potokem. Dobrou orientační pomůckou může být velká (asi 3 m vysoká) retenční přehrážka. Samotných přehrážek je na Hučivé Desné celá řada, řeka častokrát bouřila (gigantická pohroma v roce 1921 je dodnes patrná na svazích např. Klínové hory a Spáleného vrchu, ale i na svazích Červené hory, pod Vřesovou studánkou). Sice mírnější, ale dosti značné škody způsobila povodeň 1997 (a pak řada nejmenovaných) a i to je příčina že z Andělských Žlebů dnes nejspíš nic nenajdeme.