Adršpašské skály a zřícenina hradu Adršpach

Adršpašské skály a zřícenina hradu Adršpach (10/2014)

Kdo by si nepamatoval učiteli na základní škole tak oblíbený a tedy často diktovaný název tohoto skalního města z hodin jazyka českého. Konečně se sem také podívám. Naše dovolená v oblasti Kladského Pomezí byla ve znamení chladnějších, ale krásných slunečných a barevných dnů, které díky svátku 28. října využilo k turistice hodně lidí.

Musím říct, že do Adršpašských skal, které jsou notoricky známé a tzv. profláknuté, bych už podruhé o víkendu nebo o svátku nešla. Také během letních prázdnin bude asi nejlépe se tomuto místu vyhnout. Přiznám se, že jsme po nějaké době, přetrpěné v zástupu výletníků z Česka i Polska a za řevu různě starých dětí a pod nohama se motajících různě velkých psů, odbočili ze značené trasy a šli jsme svůj vlastní okruh. To asi není dovoleno, ale vzhledem k tomu, že jsme šli po normální lesní cestě a nelezli jsme nikde po skalách, přírodě jsme určitě neublížili.

Začínáme tedy zaparkováním auta na mega parkovišti v Adršpachu za 100,- Kč na den. Toto parkoviště se nachází přímo u silnice v Dolním Adršpachu a jen pár kroků od vstupu do skalního města. V infocentru kupujeme pohlednice a ve vstupní budce vstupenky za 70,- Kč na osobu, ke kterým obdržíme letáček s popisem základního okruhu skalami (zelená turistická značka).

Od vstupu přicházíme k zatopenému lomu Pískovna. Jezero se dá obejít kolem dokola, my však pokračujeme k zelené turistické značce a skalním labyrintem směrem k Adršpašskému jezírku. Adršpašské skály jsou součástí Národní přírodní rezervace Adršpašsko-teplické skály. Nebudu zde vyjmenovávat všechny názvy skal, které míjíme, ostatně u každé významnější je cedulka s popisem ve třech jazycích.

Jsou krásné a mají neuvěřitelné tvary jako v pohádce. Skály se obecně špatně fotí kvůli nevyhovujícímu světlu, které mezi ně dopadá. Přesto se podaří nafotit několik krásných fotek a při troše trpělivosti i bez lidí. Chodníčky mezi skalami jsou většinou vysypané pískem, v některých místech jsou dřevěné povalové chodníky.

Na rozcestí "U trpaslíka" odbočujeme na žlutou a po chvilce jsme u budky, ve které se prodávají lístky na lodičku na projížďku po Adršpašském jezírku (50,- Kč na osobu). Chvíli váháme a pak si je kupujeme s tím, že z normální stezky, která toto umělé jezírko přímo neobchází, bychom jej neviděli. K nástupnímu místu na lodičky se jde po hodně schodech. Máme štěstí, loď je celkem naplněna a tak nemusíme dlouho čekat, jen přisedáme a za chvíli se jede.

Převozník zjistí, které národnosti se na lodičce vyskytují, tentokrát jen Češi a Poláci (v zásobě má ještě němčinu) a pak začíná plavba s humorným dvoujazyčným výkladem. No, výkladem, spíš jsou to jen takové průpovídky, které jsou v některých chvílích vtipné, jindy nikoliv, ale jako atrakce určitě dobré (nikdy se není možné zavděčit všem).

My bychom již podruhé na projížďku nešli. Loďka pluje po chvíli nazpět a převozník nás vysazuje jen kousek dál za nástupním místem, kde se opět schází dolů po hodně schodech zpět na žlutou turistickou značku. Nejedná se tedy v podstatě o převoz z místa na místo, ale asi jen o 15 min. dlouhou projížďku po jezírku.

Po žluté přicházíme k místu, kudy přitéká do jezírka řeka Metuje (tady tedy ještě ve formě potůčku). Kdysi se tu trasa štěpila, žlutá pokračovala dále do Teplických skal a vpravo odbočovala turistická trasa podél říčky. Právě v tomto místě uhýbáme ze žluté na neznačenou cestu vpravo.

Jdeme již úplně sami po pěšině s už polorozpadlými dřevěnými mostky a dále pak po lesní cestě směrem ke kraji lesa proti toku Metuje, kde se nakonec napojíme na červenou trasu obíhající skalní město zvenčí. Údolí kolem říčky Metuje se na mapách nazývá Janovická vlčí rokle. K lepší orientaci nám posloužila aplikace turistických map v mobilu.

Po červené značce jdeme k rozcestníku Kalousy. Tady se situace opakuje. Je zde zřetelná stezka, která byla ještě nedávno turistickou trasou a směřuje do kopce ke zřícenině hradu Adršpach. Rozhodneme se jí využít, protože se nám nechce obcházet dál skalní město zvenčí a zkrátíme si tak cestu. Po pěšině jdeme tak dlouho až narazíme na žlutou turistickou značku, opět využíváme pro zorientování se mobil.

Zřícenina hradu Adršpach se nachází na Starozámeckém vrchu v nadmořské výšce 681 m n. m., který je nejvyšším bodem Adršpašských skal. Ze samotné zříceniny hradu již mnoho nezbylo. Je odtud ale pěkný výhled do údolí, na skály a na Křížový vrch, i když místo začíná pomalu zarůstat a tak nějak nahlížíme přes vrcholky smrků. To je ale obecně problém všech vyhlídek v ČR, které se nachází v lesním vegetačním stupni. Scházíme po žluté dolů pod kopec k rozcestníku Pod Starozámeckým vrchem, kde je informační cedule o historii hradu.

Odtud se dostáváme až k železniční dráze, kde se rozhodujeme nejít zpět k parkovišti po silnici (červená turistická značka), ale podél lesa přes tzv. Havraní město, což je pár chalup podél železniční dráhy. Než ale tak učiníte, všimněte si nádherného hrázděného domu, který je vidět od železničního přejezdu.

Podle informací se jedná o tzv. Umlaufův statek v Adršpachu, jedinečnou budovu z roku 1670, která se jako jediná stavba tohoto typu v oblasti dochovala. Dům je unikátním příkladem toho, jak vypadala původní obydlí sudetských Němců předtím, než byla během 19. století nahrazena zděnými domy. V současné době statek slouží jako penzion. Provozovatelé penzionu na svých stránkách nepíší o historii budovy nic.

Za chvíli se napojujeme na zelenou trasu ve skalách a od Cukrové homole se kousek vracíme po stejném úseku skalního labyrintu, kterým jsme přišli, zpět na parkoviště. Celá trasa byla dlouhá přibližně 8 km.

Mapa oblasti na mapy.cz: Adršpašské skály (mapy.cz/turisticka)

Vznik pískovcového skalního města v Adršpachu:

V místě se zhruba před 120 miliony let rozprostíralo mělké moře. Na jeho dně se ukládaly vrstvy písku, které se chemickými přírodními procesy a vlastní vahou spojily v pevnou horninu pískovec. Pak toto pravěké moře postupně ustupovalo a na jeho dně zůstaly obnaženy vrstvy pískovcových sedimentů, které byly dále formovány především působením povrchové vody a povětrnostními erozními vlivy. Vznikly tak různé tvary skalních věží, oken a stěn, které tvoří skalní pískovcové město.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Další naše články z této oblasti:

• Broumovské stěny
• Polsko – Stolové hory: Szczeliniec Wielki (Velká Hejšovina) a Błędne Skały (Bludné skály)