Úsov-zámek a hrad

Městečko Úsov se nalézá v podhůří Hrubého Jeseníku v okrese Šumperk, 7 km západně od Uničova a prochází jim silnice z Uničova do Zábřeha. Zámek s hradem nejde minout, neboť je na návrší na východním konci obce a upozorňuje na sebe již z velké dálky.

Starý dřevěný královský hrad Úsov získal za věrnost králi Václavu I. při úspěšném odražení Tatarů v r.1241 olomoucký purkrabí Zdík ze Švábenic o kterém je zpráva z r.1260. Pravděpodobně Zdík ze Švábenic přestavěl dřevěný hrad na pevný kamenný hrad. Pod hradem bylo v té době založeno městečko, jak napovídá obecní pečeť z r.1343 s nápisem „oppidum". Po nastoupení krále Přemysla Otakara II. na trůn, musel jeho syn Hrabiše ze Švábenic, hrad vydat a na hradě byl v r.1276 ustaven královský lovčí, z nich první jménem Vlček. Královským majetkem byl potom až do r.1408, kromě let 1335-1350, do vyplacení králem Janem Lucemburským, kdy jej jako zástavu drželi páni ze Šternberka, jako náhradu za utrpěnou škodu při vojenském tažení proti Slezsku. V závěti z r.1371 odkázal markrabí Jan hrad a městečko Úsov s „Dúbravou" (les na pomoraví mezi Úsovem a Litovlí) a 29 vesnicemi svým synům Joštovi a Prokopovi. O majetek vznikl mezi bratry ozbrojený spor. Úsov, Litovel a Uničov drželi Prokopovi hejtmané, kteří dělali výpady na okolní území v držení markraběte Jošta a na území olomoucké kapituly za což byli v r.1399 vyobcováni z církve. Po Prokopově smrti markrabě Jošt v r.1408 zastavil Úsov pánům Otovi a Albrechtovi z Kurovic. Král Václav IV. v r.1416 potvrdil zástavu úsovského panství Janu z Vlašimi a za pánů z Vlašimi došlo ke gotické přestavbě a rozšíření hradu, které vyvrcholilo za Karla ml. a Jiřího z Vlašimi na konci 15.stol. a jejíž pozůstatky jsou na hradě i dnes vidět. Úsovské panství se stalo jedním z nejbohatších na Moravě a ani česko-uherské války tomu nezabránily. Po vymření rodu po meči Jiřím z Vlašimě v r.1513 dostal darem od krále Vladislava II. Úsov nejvyšší komoří a pozdější zemský hejtman Ladislav z Boskovic do plného vlastnictví. Páni z Boskovic, kteří jako luteráni obsadili fary luterskými kněžími, přáli i Českým bratrům. Úřední řečí na jejich panství byla čeština. Po smrti Ladislava z Boskovic v r.1520 zdědil obrovské panství od Letovic u Brna až skoro k pramenům Moravy jeho syn Kryštof, který své hlavní sídlo z Moravské Třebové přemístil na Úsov, který rozšířili o renesanční objekty. Páni z Boskovic drželi úsovské panství až do r.1597, kdy jej sňatkem Anny Alžběty Šemberové za Karla a Kateřiny Šemberové z Boskovic za Maxmiliána z Lichtenštejna, získali Lichtenštejnové, kteří drželi panství až do r.1945. Na Úsov Lichtenštejnové docházeli většinou jen na lov do okolních lesů a Úsov se stal jen sídlem správy panství ke kterému patřilo 34 vesnic a města Litovel a Úsov, zámky Úsov a Nové Zámky, který vybudovali páni z Boskovic jako lovčí hrádek v lese Doubravě. V r. 1643 hrad i městečko Úsov vypálili Švédové, hrad byl provizorně opraven a až v r.1691 za knížete Jana Adama Ondřeje, byla v areálu hradu zahájena podle projektu Dominica Martinelliho výstavba barokního zámku. 1741 a pak 1761-62 sloužila část zámku jako ošetřovna raněných vojínů, z nichž někteří odpočívají u „Černého kříže" v nedalekém lese. V 19.stol. kníže Jan Josef značně obohatil lovecké a umělecké sbírky i zámeckou knihovnu a kolem r.1900 Jan II. z Lichtenštejna zřídil v zámku lesnické a lovecké muzeum, doplněné trofejemi z loveckých výprav po Africe,Polsku a Itálii. Po roce 1945 se zámek i se sbírkami stal majetkem československého státu a od r.1951 Krajským vlastivědným muzeem. Ve starší renesanční části zámku je zřízena restaurace a na zámku i předzámčí se pořádají různé historické turnaje a jiné akce.