Rozhledna Máminka - tip na výlet

Počasí si s námi v posledních dnech zahrává. Sníh střídá déšť a plánovat tak výlety je poněkud složitější. Pokud se ale nepřízní počasí nenecháte odradit, Středočeská centrála cestovního ruchu má pro vás má tip na výlet, který skrývá i jedno malé překvapení pro děti.

Máminka je unikátní rozhledna, ze které si můžete užít úchvatný výhled na celé Berounsko, rozsáhlé křivoklátské lesy a hrad Točník. Leží na vrcholu Krušné hory u Hudlic. Zaparkovat můžete přímo na návsi a alejí Tátovka se vydat po modré. Z hřebenu hory si užijete skvělý výhled na Hudlice, Beroun a z druhé strany rozlehlé křivoklátské lesy a vesničky. Ráz této krajiny je opravdu malebný. Po cestě vám k odpočinku poslouží několik laviček. Navíc k rozhledně je cesta pozvolná do kopce, takže i malý chodci to mohou dát po svých nebo sem můžete vyjet s kočárem.

Po cestě na rozhlednu je odbočka po kamenech do Myšlenkové zahrádky – pěšina s citáty napsanými na dřevěných destičkách. Tady se můžete zastavit a nechat odpočinout nohám. Další případná zastávka potěší právě vaše děti. Na dřevěné cedulce se dozvíte, že se tu ukrývají Hudlinoš a Hudlinoška. Kdo to je a kde je najdete? Mějte oči na stopkách a určitě je objevíte.

Zajímavosti o rozhledně

Na místě dnešní rozhledny Máminka stála v minulosti dřevěná věž, která sloužila k tehdejšímu způsobu zaměřování pozemků zeměměřičských úřadů. Právě tato věž sloužila pro místní jako vyhlídka do kraje. V roce 2006 se v hlavě místních zrodil nápad vytvořit rozhlednu s odkazem právě na tuto původní věž a propojit alej Tátovku s rozhlednou Máminka. Ta má nosnou konstrukci komponovanou do tvaru trojbokého jehlanu. Dřevěný design rozhledny byl navržen architektonickou skupinou Martina Rajniše. Pro turistickou veřejnost byla otevřena poprvé v červnu roce 2015. Rozhledna je vysoká 33m a stojí v nadmořské výšce 609 m n. m.

Na informační tabuli na vrcholu Krušné hory pod rozhlednou stoji: „Na Krušné hoře stála již v minulosti dřevěná věž. Byla součástí velké trigonometrické sítě, budované hlavně v devatenáctém a v první polovině dvacátého století i na území dnešní České republiky. Smyslem budování této soustavy bylo zpřesnění zaměření území pro potřeby armády a státu (dříve tedy monarchie). Geodeti při své práci používali stolky s dalekohledy, navzájem museli na sebe vidět, aby mohli na základě měření následnými výpočty, založenými na vztazích úhlů a stran trojúhelníka (odtud trigonomická síť), „spočítat“ plochy lesů, luk a pastvin, ale i měst a obcí. Památkami na toto měření jsou trigonomické body, rozseté po celé krajině.“