Louny – gotická perla na řece Ohři

Když sjíždíte dolů po tektonickém zlomu pohoří Džbán, po pravé straně minete Panenský Týnec se svým energeticky působivým chrámem Panny Marie, najednou se před Vámi otevře snad ta nejkrásnější scenerie Českého Středohoří. Před Vámi se pyšně tyčí hora Raná, Oblík, Srdov, Hazmburk a úplně vzadu za dobré viditelnosti vykukuje Milešovka.

Silnice, kdysi solná stezka z německého Halle (Salle) do Prahy, nás pomalu vede k Lounům. Města, jež leží na řece Ohři a jež je na pomezí dvou geologických celků – Džbánska (směrem na jih) a Českého Středohoří (směrem na sever). Město, jež bylo Janem Husem označeno za jedno z pěti, které zůstane zachováno při apokalypse světa. Město, které za svou dlouhou historii, se nikdy přesně nevyhranilo, zda je zemědělské nebo průmyslové. Louňáci mají ode všeho trochu – inu kovozemědělci!

Ono ani jméno města není jasně stanoveno. Jedna teorie říká, že se město jmenuje podle keltského slova louň – mokřad, niva na břehu řeky. Druhá teorie říká, že jméno pochází od slovanského lúň – neboli luňák. Nejznámější variantou je latinské slovo Luna – měsíc, který je i v samotném znaku města.

Podle legendy založili město dva bratři Vlasák a Soběš roku 828, ale nejstarší písemná zmínka o městě se datuje až do roku 1115, kdy se v listině knížete Vladislava píše o vsi jménem Luna. Osada se rozkládala západním směrem od dnešního centra a současné město bylo vymezeno na kopečku nad řekou až královským lokátorem ve druhé polovině 13.století. Tehdy se české království měnilo pod taktovkou krále Přemysla Otakara II, který zakládal královská města. Tak i osada Lúně povýšila na královské město s nepřeberným množstvím privilegií. Neznámý lokátor vytyčil jednoduchý půdorys oválného sídliště se dvěma branami, od nichž vycházely ulice rozvětvené uprostřed do podoby obdélného náměstí. Město si zbudovalo pevné kamenné hradby, jež je chrání dodnes ze severu a západu. I dnes můžeme do města vjet Žateckou branou, tak jako to učinili i 3 monarchové, kteří v Lounech přenocovali cestou na bitvu u Chlumce a u Drážďan. Vy, co jste znalí historie, jistě už víte, že se jednalo o rakouského císaře Františka I., ruského cara Alexandra I. a pruského krále Bedřicha Viléma III., kteří se společně vydali roku 1813 bojovat proti Napoleonovi. Pocta pro město ubytovat hned 3 mocné vládce Evropy se stala spíše břemenem. V té době bylo v Lounech 350 obydlí, 312 mělo povinnost ubytování královské družiny. V daném roce Louny musely ubytovat a nakrmit cca 40.000 vojenských osob, 7.600 jezdeckých koní a zaopatřit 12.500 spřežení. Navíc pro vracející se vojsko musely zřídit lazaret a hřbitov. Teprve rok 1846 můžeme považovat za zlomový moment, kdy se město ekonomicky srovnalo a začalo se opět rozvíjet. Stavební i ekonomický rozvoj nastal na přelomu 19. a 20. století, kdy se počet obyvatel během 20 let více než zdvojnásobil.

Dnes si město žije svým poklidným životem a turistům nabízí úchvatné pohledy na Chrám sv.Mikuláše, dílo architekta Benedikta Rejta, středověké opevnění města z dob Vladislava Jagellonského, secesní a neogotické domy z pera architektů Kamila Hilberta a Josefa Mockera, 1.zahradní město v Rakousku-Uhersku vyprojektované pro zaměstnance c.k.rakouských drah architektem Janem Kotěrou, první kamenné loutkové divadlo v zemi a další stavby menších rozměrů a důležitosti. Pro milovníky moderní architektury máme v Lounech stavbu galerie, jež vyprojektoval architekt Emil Přikryl.

Do Loun a okolí se můžete rozhodnout jet, i když nemilujete historii, ale přírodu. Město leží uprostřed energeticky významných zón, je chráněno silou několika menhirů a dalších dolmenů. Za městem, směrem na Most, se zvedají měkké tvary tzv. Lounských vrchů (jižní část Českého Středohoří), jež jsou podmalovány zelenými údolními nivami a z nebe se na ně za dobrých termických podmínek dívají rogalisté a paraglidisté. Kdysi hojné dravce a zpěvné ptáky vystřídali na nebi lidé s barevnými křídly. Milovník přírody v její opravdové a nezměněné podobě zapláče, ale člověk akceptující civilizaci, se neubrání dlouhým pohledům na nebe a zatouží ihned vystoupit, hodit své povinnosti za hlavu a proletět se volně jako pták. Kdo se bojí létat, může něco podobného zažít na vyhlídce chrámové věže sv.Mikuláše. To a mnohem víc lze tady zažít…. Stačí jednoduše přibrzdit, zastavit a strávit jeden den u nás v Lounech.

Mgr.Blanka Tomášková