HORAL - TEN TVRDEJ CHLEBA MÁ!

Po návratu z letošní expedice MANASLU 2015 dostávám opět dotazy od fanoušků, zda i oni mohou uvažovat o tom nahlédnout do Himaláje. Chtějí vědět, co to obnáší a slyšet můj názor, jestli by i oni obstáli a mohou reálně uvažovat o tom spatřit osmitisícovky na vlastní oči. Záleží na úhlu pohledu. Já si myslím, že to je hračka a zvládne to skoro každý. JE TO O VŮLI. S oblibou tvrdím, že naše výpravy jsou jen mírně pokročilou turistikou a skutečné horolezectví je pak ještě o level výše. Ale na přednáškách svých posluchačů stejně občas vidím údiv v jejich očích a zaslechnu špitání: „Horal, ten tvrdej chleba má“. Tak tedy posuďte sami …

PŘÍPRAVA NA VÝSTUP - Brnkačka

Pravda, úplně z voleje to ale nejde. Típnout vajgl, zvednout se po homolkovsku od televize s posledním lahváčem a vyrazit střemhlav osmitisícovým panorámatům - to by asi neklaplo. Tělo je potřeba připravit. Kromě celoživotní přípravy stačily mému tělu desítky hodin v posilovnách, stovky hodin outdoorového pohybu a součástí přípravy jsou aklimatizační pobyty v zahraničí, kde spíme v nadmořských výškách přes 6.000m.

FINANCOVÁNÍ - Hračka

Je to vlastně jen pár koleček navíc k výše uvedené fyzické přípravě. Pár koleček po sponzorech a partnerech, bez kterých bychom nevyjeli. Vyžadujete řádově stovky tisíc korun na expedici s velmi nejistým výsledkem. Dopředu nezaručíte a neslíbíte vůbec nic. Radek Jaroš se v minulém roce pokoušel o K2 popáté – předtím 4x neuspěl. Skvělá vyjednávací pozice pro financování dalšího výletu - nebo spíš úletu?

VYBAVENÍ - Máček

Jde o to sbalit svých 5 švestek, které dohromady za celou expedici váží skoro tunu a posíláme je v desítkách sudů. Některé věci jsou nezbytné – stovky plechovek piva vykazujeme jako Iontové nápoje, litry tekutých švestek pak zase jako dezinfekční prostředky.

Z věcí, které jsou na nás vidět, bychom se neobešli bez bambusových triček a funkčních mikin od Progressu, ve kterých jsme strávili téměř celou expedici. Zasoutěžit si s námi o funkční mikiny můžete zde.

STRAVA - Lahůdka

Na tohle nemá úplně každý žaludek. Cestou do základního tábora K2 nás v minulém roce doprovázel kromě několika jaků i bejček Bedřich, který nám vynesl nahoru tuny bagáže. V improvizovaném řeznictví pod osmitisícovkami pak zjišťuji, že to byla jeho poslední cesta. Maso končí zaledované v sudech. Naštěstí jsem vegetarián a průběžně kontroluji svoje zásoby müsli tyčinek a výživných gelů. Hlad a žízeň jsou v horách na našich expedicích stabilními průvodci. Je normální, že člověk shodí během takového výletu 10-15kg. Jsou chvíle, kdy bych dal všechno za krajíc čerstvě upečeného chleba…

HYGIENA - Pecka

Pro chlapy pecka – člověk si může vzít na 3měsíční expedici jen dvoje trenýrky a nikdo ho za to nepopotahuje jako doma! Dál není nutné se holit (ono to ani moc nejde) a mytí v průměru jednou týdně. Když máme kliku, základním táborem někdy protékají až 2 potoky. Do levého se chodíte vyměšovat, do pravého pro vodu na vaření. Je důležité nezaměnit strany. Ani když jste chlap!

SEX V HORÁCH – Rozkošný výhled

Na většinu členů expedice čekají doma manželky a přítelkyně, takže toto téma je tabu. Čistě teoreticky - jako ne že by to v těch výškách nešlo, ale než ze sebe sundáte tolik vrstev oblečení, skoro zapomenete, proč se vlastně svlékáte. A taky je vcelku problém se v základním táboře seznámit. Ten výběr protějšku je fakt hodně zúžený. Zkrátka sexuální abstinence je sice dlouhá, ale dá se to vydržet. Máte každopádně rozkošný výhled na to, co přijde doma po návratu.

VRCHOLOVÝ DEN MANASLU 2015 – Když se láme chleba

Laviny, trhliny, vichřice. Běžná kulisa našich expedic. Omrzliny, výšková nemoc, žaludeční potíže. Běžné trampoty v průběhu výpravy. A bohužel i letos o sobě dala vědět všudypřítomná smrt.

Tentokrát šlo všechno jak Namáslu, než přišel den D. V pátek 2.10. jsme měli vzhledem k počasí poslední možnost pokusit se o vrchol. Zaklimatizovaní jsme byli parádně, tudíž postupujeme z BC (4800) rovnou do C2 (6400) a z C2 rovnou do C4 (7400). Tam ale začalo drama. Z vrcholu chvilku před námi sestoupil Rakušan s Francouzem, kteří měli příznaky výškové nemoci v hodně těžké podobě – edém mozku. Místo regenerace před vrcholovým dnem se snažíme o záchrannou akci. Dáváme injekce, marně sháníme kyslík, pokoušíme se je přemluvit k sestupu. Jenže chybí síly na cokoli. Ráno zjišťujeme, že místo výstupu na vrchol bude pokračovat záchrana už pouze 1 živého, což se i díky pomoci Šerpů nakonec povedlo. Transport pacienta proběhl zdárně do C3, odkud pokračoval dále již helikoptérou.

Zpětně nás šokovalo a rozčarovalo zjištění, že v C4 bylo dostatek kyslíku pro oba postižené, avšak nedostatek vůle a ochoty ostatních horolezců situaci řešit s námi. I to je realita hor. Někdo je zkrátka schopen jít za vrcholem doslova přes mrtvoly …

CENA? – Za hubičku

Snažíme se nehazardovat, vědomě se nedostávat do adrenalinových situací. Jenže stejnou strategii měli v minulém roce jistě i Šerpové na Everestu. Všech 13 jich tam smetla lavina a bylo po sezóně. Hory si prostě vybírají svoji daň a zemřeli v nich už jiní frajeři, než jsem já.

Doma to sice na rovinu neříkáme, ale nikdy nemůžeme s klidným svědomím slíbit, že se vrátíme v pořádku zpět. Ani za hubičku na rozloučenou …

Inu, možná si říkáte – HORAL, TEN TVRDEJ CHLEBA MÁ!

Já ho ale všem doporučuju a každému přeju. Sám bych za měkčí kůrku Hory nevyměnil …

Váš Honza „Tráva“ Trávníček.