10 důvodů proč navštívit Madeiru, nejbližší exotiku z Česka, tip na podzimní dovolenou

Smaragdový ostrov, květinová zahrada, ostrov věčného jara, perla Atlantiku, i to jsou přívlastky pro Madeiru, malý portugalský ostrov o rozloze 741 km2, který se nachází tisíc kilometrů jihozápadně od Lisabonu, uprostřed Atlantického oceánu. Že na poznání stačí pár dní? Zdání klame. Pro Madeiru je charakteristický velmi členitý terén, vždyť hory se zde zdvihají do výšky 1 861 m nad mořem. Díky Golfskému proudu je tu celoročně příjemně teplo, tak nějak májově. Takže příroda je stále rozkvetlá a bujará, plná exotických barev, slunce a zeleně. „Díky koncentraci přírodních krás na malém území nacházejí v Madeiře zalíbení nejen místní lidé a návštěvníci, ale také profesionálové cestovního ruchu, od kterých pravidelně získává ocenění," říká obchodní ředitel ck Firo-tour, Filip Tůma. V letošním roce získala turistického Oscara a byla vyhlášena Nejlepší ostrovní destinací Evropy. Loni dokonce světa. Pokud jste na Madeiře ještě nebyli je čas to napravit, a tady je 10 důvodů proč Madeiru navštívit.

1. Laurisilva – třetihorní les, aneb cesta do pravěku

Když se řekne třetihory, asi si každý z nás vybaví film od Karla Zemana, Cesta do pravěku. Ne nebojte se, nepotkáte tu žádné dinosaury. Nicméně vegetace Madeiry je skutečně z třetihor. Vzrostlé kapradiny, cypřiše, vavříny, cedry a vřesy, pestrobarevné endemické květiny a stromy, na Madeiře potkáte na každém kroku. K mým nejoblíbenějším patří vřesovec stromovitý se svými pokroucenými kmeny, obrovské kapradiny a stromovité vánoční hvězdy, které kvetou v každé zahradě jakoby mimochodem. Nejlepší způsob jak poznat toto světové přírodní bohatství UNESCO, je vydat se na levády.

2. Levadas – unikátní pěší túry podél zavlažovacích kanálů

Zavlažovací kanály, které se začaly budovat v 16. století, a až kolem 1940 dostavěli poslední. Původně sloužily na zavlažování zemědělských polí na jižní straně ostrova, přiváděly vodu ze severu, kde jsou srážky mnohem častější. Později zásobovaly i hydroelektrárny. Za více než 400 let vzniklo přes 3000 km umělých potoků, podél kterých dnes vedou turistické chodníky. Protkávají ostrov jako řečiště a umožňují poznat nedotčené, zelené, hluboké a pradávné srdce ostrova. Zajímavé je, že turistické chodníky podél levád vedou skoro po rovině, takže můžete nachodit dlouhé kilometry obklopeni třetihorní lesem a jen se kochat výhledy, přebohatou květenou a přírodními krásami.

Jedna z nejhezčích je leváda z Queimadas k jezírku a vodopádu Caldeirão Verde o celkové délce 12km. Cesta kolem ní vede v některých úsecích po úzkých srázech, které jsou ale dobře zajištěny ocelovými lany. Jinde si zase musíte přisvítit a přikrčit se, neboť budete procházet tunely. A nedávejte si sluneční brýle do vlasů, v tunelu mohou snadno dojít k úhoně. Na konci čeká odměna, půvabné jezírko s vodopádem jakoby zasazeném do přírodního, kapradinou obrostlého kotle. Jsou i kratší procházky, třeba kilometr a půl dlouhá leváda z Ribeiru Frio na Balções a zpět. Na konci se otevře vyhlídka do hlubokého údolí obrostlého Laurisilva, zahaleném jemným závojem oceánského oparu.

3. Veredas – hřebenovky, hory i oceán v jednom záběru

Toužíte po kopcích a krásných výhledech na hory i širý oceán? Chození po rovině s občasným srázem a tunelem není pro vás výzva? Vydejte se na veredy. Turistické chodníky, které v minulosti vznikly, aby se lidé ze severu, přes kopcovitý a rozeklaný střed ostrova, dostali na jih. Dnes už místní při cestě ze severu na jih, nemusejí šplhat do vysokých hor a sestupovat do hlubokých údolí. Sednou do auta a za pár minut projedou tunelem. Veredy ale zůstaly a slouží turistům jako horské chodníky. Pokud bych měla vybrat jednu za všechny, určitě se vydám na túru, která spojuje dvě nejvyšší hory Madeiry. Pico Arieiro (1817 m) a Pico Ruivo (1861). Na cestě rovněž potkáte tunely, menší i náročnější výstupy a sestupy. Výhledy, kterými se můžete kochat v podstatě celou cestu, vám zůstanou v hlavě napořád. „Organizovaný výlet má výhodu v tom, že se po 7 km dlouhé túře nemusíte vracet zpět. Na druhé straně vás totiž vyzvedne autobus. Stačí totiž z Pico Ruivo sestoupit do údolí, k horské chatě Achada do Teixeira (2,8 km), kam vede silnice“, doplňuje obchodní ředitel ck Firo-tour, Filip Tůma, která na Madeiru organizuje zejména poznávací, ale také pobytové zájezdy.

4. Jardim Tropical Monte Palace – Laurisilva pro městské typy

Kousek nad hlavním městem Funchalem se nachází hora Monte. Nejlépe se sem dostanete lanovkou z centra hlavního města Funchalu. Pak jen pár desítek metrů a jste u vchodu do zahrady Jardim Tropical Monte Palace. Můžete ji projít za hodinu či dvě, ale nespěchejte. V zahradě se nachází až 1100 druhů rostlin. Zdržte se např. sekci s cykasy, které jsou považovány za živoucí fosilie. A to nejen kvůli své dlouhověkosti, dožívají se až 1000 roků, ale také proto, že dominovaly v rostlinné říši v době dinosaurů. Navštivte muzeum s velkými prosklenými tabulemi, které umožňují výhled do zahrady, zdržte se v čínské i japonské sekcí, projděte se po cestičce s kachlíkovými obrazy zachycující stěžejní výjevy z portugalské historie.

A když už jste na Monte, připomeňte si i kus naší historie. V bělostném kostel Nossa Senhora do Monte je pohřben poslední český král a habsburský císař Karel I, který se na Madeiru uchýlil po rozpadu monarchie.

5. Sáně tady jezdí po asfaltu

Z Monte už nejezděte lanovkou. Vyzkoušejte místní atrakci projížďku na saních. Ulice ve Funchalu jsou velmi příkré a tak se zrodily proutěné koše babosas. Kdysi se v nich z vrcholu Monte svážel těžký náklad z hor do Funchalu. Dnes si tyto sáně s dřevěnými ližinami prohánějí po asfaltových uličkách jen s turisty, které vozí 25 Eur z Monte zpět do centra. Ač je profese uniformovaných mužů, kteří ve slamácích a v bílých košilích řídí sáně, už jen turistickou atrakcí, je stále velmi ctěná a předávaná po generace jen v rodinné linii "sáňkařů". Když se vám na projížďku nebude chtít, alespoň chvilku postůjte a pozorujte práci mužů v bílém, zachyťte svým objektivem jízdu tohoto nezvyklého dopravního prostředku. Fotka bude mít úspěch.

6. Mercado dos Lavradores – barevnost Madeiry na jednom místě

Kdybych měla jen hodinu na návštěvu Funchalu, nezaváhala bych ani minutu. Šla bych na trh, Mercado dos Lavradores. U vchodu vás vítají krojované květinářky se strelíciemi, proteami, orchidejemi, liliemi, dále najdete zelináře a ovocnáře se vkusně upraveným nepřeberným množstvím voňavého a zralého ovoce. Můžete ochutnat papáju, mango, avokádo, anony nebo dokonce plod filodendronu s příjemnou chutí banánu a kiwi. Osobně mám nejradši mučenku neboli maracuju, kterých je na Madeiře hned několik druhů. Nejlepší je maracujový puding s jemně kyselkavou chutí a místní sodovka Brisa Maracujá. V zadní části tržnice se porcují ryby, nechápete, že kilo tuňáku se může prodávat za 3 Eura. První patro trhu patří bylinkám a sušenému ovoci. Tady také najdete terasu, ze které můžete trh krásně fotit, anebo pozorovat jeho čilý ruch.

7. Madeirské víno – chuť karamelu

Přemýšlíte co z Madeiry dovést? Rozhodně madeirské víno. Stejně jako u portského se jedná o fortifikované, jemně dolihované víno, které obsahuje 19% alkoholu. Na rozdíl od portského, dozrává Madeira v sudech pod střechou při teplotě až 60 stupňů celsia. Z toho důvodu má lehce karamelovou chuť, která ji odlišuje od portského. Podle obsahu zbytkové cukru se dělí na suché sercial, polosuché verdelho, polosladké bual a sladké malvasia. A nemusíte kupovat naslepo. Zajděte si do sklepů největšího producenta madeirského vína Blandy’s přímo na hlavní třídě ve Funchalu, Avenida do Arriaga, na ochutnávku. Základní asi 30 minutová prohlídka i s ochutnávkou stojí 3,60 EUR. Vřele doporučuji např. po túře po levádách. Krásně se uvolníte a ve společnosti lahodného moku si můžete přehrát zážitky toho dne.

8. Cabo Girão – evropský výškový rekordman

Srazů, útesů a hlubokých údolí je na Madeiře požehnaně. Třeba vyhlídka Eira do Serrado (1006 m). Díváte se do hlubokého dna kráteru obklopeného vyhaslými sopkami, na jehož dně leží vesnička Curral das Freias (Údolí jeptišek). Dostala své jméno díky jeptiškám, které sem v roce 1556 utekly před piráty.

Ještě o kousek na západ od Funchalu, se nachází skutečný evropský rekordman, druhý nejvyšší útes v Evropě a jeden z nejvyšších na světě Cabo Girão o výšce téměř šest set metrů (580 m). Není třeba horolezecké vybavení, dostanete se sem po příkře stoupající klikaté silničce. Vzhledem k velké koncentraci lidí na malé ploše, byla před pár lety postavena nová moderní vyhlídka s proskleným dnem, která umožní mnohem většímu počtu lidí se bez stresu pokochat, políčky na dně útesu. Připravte se na lehké trnutí v nohou i v zátylku. Ta hloubka. Pokaždé přemýšlím, co tam dole asi pěstují.

9. Porto Moniz – koupání v lávových jezírkách

Lávová jezírka v Porto Moniz na západě Madeiry bych navštívila pokaždé. Nejlépe v letním období, nebo za hezkého počasí. Dá se v nich koupat, na betonových ploškách mezi jezírky zase vyhřívat na sluníčku. Voda mezi skalami je krásně prohřátá a zároveň průzračná a čistá. Vlny, které se přelévají přes okraje skal, napomáhají jejímu přirozenému obměňování. A když je náhodou špatné počasí? I tak je zážitek pozorovat rozbouřený oceán a vlny tříštící se o vyvřeliny na vnějším okraji jezírek.

10. Porto Santo – osm kilometrů plážového ráje

Absolutní kontrast. Zelená, zalesněná, rozkvetlá a vlahá Madeiry a suchý, slunečný do zlatova zabarvený ostrov Porto Santo. Dlouhá písečná pláž s léčivými účinky a prohřátý oceán přímo lákají k plážovým hrátkám všeho druhu. Nikdy jsem neměla tolik času, nicméně mým snem je skombinovat aktivní dovolenou na Madeiře s pár dny strávenými na pláži na ostrově Porto Santo. Procházet se, věnovat se např. kitingu a paddleboardu a pak se zahrabat do písku, jako místní a doslova celým tělem nasávat minerály v něm obsažené. Na Porto Santo se nejlépe dostanete lodí Lobo Marinho, která každé ráno v 8:00 vyplouvá z přístavu ve Funchalu. Cesta trvá dvě a půl hodiny. Večer se můžete vrátit zpět i jeden den strávený na pláži stojí za to.

A je toho víc. Znám paní, křestním jménem Dana, která ač si každý rok může vybrat jiné místo, kde strávit dovolenou, vždycky se stejně nakonec vydá na Madeiru. Nemůže bez ní žít. Bez té palety optimistického malíře, bez přátelských, pohostinných, úslužných a jazykově vybavených Madeiřanů, bez tkaničnice atlantské a hovězího špízu na vavřínových větvích. A já bez ní nemohu žít také. Zažila jsem ji už v různých obdobích. V únoru doporučuji zajet na karneval. Na jaře se mi nejvíce líbila v období slavností květin, v létě zase když probíhá Atlantický festival plný hudby, na podzim při vinobraní a Kolombovém festivalu. Úplně nejvíc ale miluji na Madeiře Vánoce a Nový rok. Takovou atmosféru, bohatou a vkusnou výzdobu, neuvěřitelně dobré jídlo na trzích a ohňostroj nad zátokou Funchalu. Ještě teď to všechno slyším, vidím, cítím a ochutnávám.