Zlatý podzim Křivoklátské vrchoviny

Výlet který tu neuměle popíšu odehrál se za jednoho z posledních hezkých podzimních dnů koncem října. Bylo nás pět, tedy ne Zylvar z chudobince a ti druzí ale pět členů a sympatizantů All Starc Teamu vyzbrojených svačinou, něčím k pití a dobrou náladou. Sraz je na autobusovém terminálu Zličín odkud nás autobus dopraví do Unhoště. Je to pro nás výhodné startovací místo na výlety východní částí Křivoklátské vrchoviny které většinou míří k jihu na berounskou trať na zpátení cestu k domovu.

Autobus v Unhošti končí, vystupujeme na náměstí u kostela sv.Petra a Pavla. Je tu i rozcestník turistických značek. Začíná tu modrá a ta nás brzy vyvede z obce kolem rybníka a rybářských sádek na Černém potoce, koneckonců se tu říká Na rybárně. Za sádkami pak míjíme bývalý Kalivodův mlýn a jdeme lesní pěšinou podél klikatícího se potoka asi půldruhého kilometru k rozcestí Suchý mlýn.

Tady na chvíli použijeme žlutou turistickou která nás provede kousek do kopce a pak osadou Nouzov kde se dáme po další modré na jih k Malým Kyšicům. Těmi procházíme s trochou lítosti kolem zavřené ještě Restaurace po dalším kilometru a za vsí přecházíme lávku přes potok Loděnici, který u Markova mlýna přijal vody Černého potoka. Zakrátko se od Loděnice odpoutáváme a pokračujeme k západu, respektive jihozápadu k rozcestí Chyňavská myslivna.

Cesta vede příjemnou silničkou převážně listnatým lesem vyzdobeným podzimní paletou zlatem a mědí váhavě opadajícího listí. Kdo má foťák, fotí až se z toho potí. Ještě pár set metrů po silnici k Chyňavě a po tři a půl kilometrech jsme na rozcestí u myslivny.

Další necelé dva kilometry přes táhlý kopec krajem lesa s výhledem ze stráně k východu na Chyňavu s kostelem sv.Prokopa a daleko za ním zalesněné údolí Chyňavského potoka a Kačáku. Cesta po louce nás přivede k rozcestí Pod Hradeckou a tady nás čeká určitě nejhezčí úsek dnešní cesty. Víc než šestikilometrová cesta lesem se klikatí a vlní lesem aby nakonec sestoupila k Nižboru.

Záhy za rozcestím přicházíme do údolí Žlubineckého potoka, které nás bude provázet skoro celou cestu k Nižboru. Je to pod kopcem zvaným Tlustá hora a pak už lesní cesta vede hlubokým, čátečně zastíněným údolím potoka a sleduje jeho meandry. Cesta i potok jsou zhusta zasypány zlatem spadaného listí a poskytují vděčné náměty k focení.Snad pár fotek napoví víc než těžkopádný popis cesty. Je to prostě paráda.

Před Nižborem
opouštíme potok, který dál po poroudu Berounky končí v jejím řečišti a sestupujeme ke trati a silnici v Nižboru. Tady je nám nejblíž Restaurace Keltovna, kterou samozřejmě nehodláme minout. Nepohrdneme jedním, možná dvěma pivy a někteří z nás ani teplou polévkou. Já patřím mezi ty některé.

Pak přecházíme most a sestupujeme k Berounce abychom absolvovali poslední úsek cesty, asi osm kilometrů po cyklostezce po pravém břehu Berounky přes Stradonice a kolem Hýskova na protějším břehu do Berouna. I tady se nabízejí pohledy přes řeku na protější podzimně vybarvené stráně nasvícené v této roční době už pozvolna zapadajícím sluncem. Za Hýskovem a meandrem řeky pohled k vrchu Plešivec a už nám zbývá jen cesta podél chatové osady a Berounem přes náměstí k nádraží. Tam chvíli čekání na vláček a cesta sílícím soumrakem do matičky stověžaté.

Co dodat. Dnes bych to hodnotil na jedničku s hvězdičkou, trasa hezkým podzimem, počasí nám přálo, nikdo nepřišel k úhoně.
Takže zdrávi došli, zase někdy. Seventy