Zlato Píseckých hor

Pokud Písecké hory navštívíte ve správnou dobu, odmění se vám bohatě zlatem. Pestrost KRAJINY je neskutečná a dělá z těchto hor velmi příjemný cíl putování. Tím cílem může být například Malý a Velký Mehelník, chata Živec, anebo Jarník se svojí vzdušnou rozhlednou. Je zde archeologickým průzkumem prokázané osídlení již v pozdní době kamenné a dále v době bronzové i železné. Po Slovanech se zde zachovala mohylová pohřebiště.

My jsme si pro začátek našeho putování vybrali obec Semice, kde se dá parkovat až přímo u lesa. Kousek dál je i hojně navštěvovaná studánka „U dobré vody“, prý s léčivou vodou. Dostat se k vrcholům Mehelníků lze ze Semic nejlépe po červené turistické značce a dále po naučném chodníku Velký okruh Píseckými horami, anebo rovnou po značce Velkého okruhu, který Semice míjí. To, že se v horách těžilo ve středověku zlato (i stříbro) zde připomínají názvy Havírka, Provazce, Borky a vy se v případě zájmu můžete vše dočíst na jednotlivých tématicky zaměřených tabulích.

Bučiny nyní na podzim hrají všemi barvami a lemují spoustu cest v celém pohoří, které se táhne od Písku k Tálínu a Albrechticím nad Vltavou. Dole pod Malým Mehelníkem míjíme několik lomů, dnes již většinou zatopených. Nad námi se válejí mlhy a my pomalu stoupáme lesními cestami. Okolí Mehelníku je poseto krásně zaoblenými kameny. Samotný Velký Mehelník je se svojí výškou 632m i nejvyšším kopcem Píseckých hor. O Mehelníku se tradují i dvě pověsti o zdejším pokladu, které vznikly v 19. stol a jedna pověst ze stejné doby o mehelnických loupežnících. Ti mají ostatně na samotném vrcholu i svůj Loupežnický stůl. Zapisujeme se jako první do nové vrcholové knihy, kterou sem do plechového krytu právě včera někdo vložil. Značka nás navádí k chatě na Živci, kde chceme poobědvat před výstupem na rozhlednu Jarník. Poutníků díky dnešní nízké teplotě moc nepotkáváme, přestože jinak jsou hory přívětivé nejen pro ně, ale i pro cyklisty. Zvlněná krajina je protkaná turistickými značkami i cyklostezkami a je z čeho vybírat.

Přicházíme k chatě Živec, kde nás nápis zve k návštěvě: Poutníče postůj. Odpočiň zde než k poháru svému nad mořem lesů tam přichýlíš ret (Jaromír Borecký, l.p. 1933-1984). "Moře lesů" se i původně tato chata jmenovala. I my tedy spočineme na hodinku v hospůdce u roztopeného krbu a pojíme něco z místní krmě.

Živec křižuje naučná Cesta drahokamů, my ale opouštíme tuto významnou křižovatku značených cest a mírně stoupáme směrem k Jarníku. Dříve zde bylo Arboretum, které sice již zaniklo, ale pozůstatky některých vzácných dřevin, jako je třeba douglaska tisolistá, můžeme nejen zde stále ještě spatřit.

Nahoru na rozhlednu Jarník vede 182 schodů a po kovové konstrukci se šplháme do výšky 35m. Plošina sice nabízí kruhový rozhled do širokého okolí, ovšem pouze tehdy, pokud se kolem neválejí celodenní mlhy jako dnes. A tak to nejhezčí, co můžeme spatřit, jsou opět lesy, lesy a lesy. Komplex lesů zvaných Písecké hory tvoří členitý hřeben, táhnoucí se jihovýchodním směrem od Písku až k údolí řeky Vltavy, a to v délce 25 kilometrů. Pojmenování "hory" nepochází ze samotné výšky (350-632 m. n. m.) této pahorkatiny, ale je odvozeno od hornické činnosti, která se tu dlouho provozovala. Já si ale myslím, že pojmenování „hory“ si tato krajina plně zaslouží. Písecké hory od nepaměti patřily českým králům, kteří o toto území měli zájem pro zlato a zejména dřevo, které se plavilo po Vltavě až do Prahy. Když se ložiska zlata vyčerpala, zájem panovníků upadal a v roce 1509 je i s píseckým hradem zakoupilo město.

My jdeme dále po Cestě drahokamů, ale pokud bychom odbočili na červenou, čekal by na nás jeden z krásných rybníků Píseckých hor - Nový. Další rybník Němec leží ještě více na jihovýchod, ale to už je spíš na cyklotúru. My se držíme Cesty drahokamů a míjíme další, pěkně hluboký a strmý lom, ve kterém kutají dva trampové. Možná na ně čeká zapomenutý zlatý valoun, nás však již jen sestup zpět k Semicím.